Musí pro nás získat přijatelné podmínky a musí se připravit na chvíli, kdy evropské směrnice, nařízení a rozhodnutí dopadnou plnou váhou na každý úřad i na každého občana.
Zákony už prostě nemohou ležet měsíce a léta v parlamentu, jako ten audiovizuální. Každé klopýtnutí na trati může znamenat konec nadějí.
Politici, odborníci i veřejnost musí také daleko důkladněji než dosud uvažovat o tom, co je skutečně zapotřebí, aby unie pro lidi neznamenala jen přítěž a vnější náraz.
Je k odvrácení takového stavu nutné zakazovat na léta prodej půdy cizincům? Nebo je spíše zapotřebí usilovat o to, aby naše firmy měly od počátku rovné právo působit po celé unii? Máme bojovat spíše za plné dotace pro naše zemědělce, nebo je důležitější, aby naši dopravci měli od počátku stejná práva jako firmy dnešních členů? Nejen to. Politici musí také odolat pokušení udělat z evropské politiky obětního berana pro své volební účely. Pokušení bude o to větší, že volby přijdou ve chvíli, kdy se mohou řešit nejobtížnější vstupní otázky. Politici - a nejen oni - by měli pamatovat na to, že od této chvíle se čas počítá, a to stejně jako při každém závodu.
Nikdo nebude na nikoho čekat, nikdo nebude nikomu dělat milosti. Republika má rok a půl na to, aby ukázala, zda dozrála pro důstojné místo v Evropě. Rok a půl - ne více, ne méně.
