"Je opravdu těžké pochopit, že naši nevinní lidé byli popravováni a esesáci usvědčení z těžkých zločinů omilostňováni. Pro Heliodora Píku komunisté milost neměli, pro Rostocka ano," uvedl ředitel ÚDV Irenej Kratochvíl.
Dokumenty ležely v archivech až do současné doby, kdy je získali pracovníci ÚDV. Ti je chtějí začít publikovat spolu s dalšími archivními materiály, které se vztahují k udělování milostí v komunistické éře.
Zápotocký sice v tomto případě omilostnil nacistické zločince, ale na druhé straně nechal popravit sedmačtyřicet politických vězňů. Listiny rovněž dokazují, jak byla tuzemská justice závislá na rozhodování vrcholných stranických orgánů. "Objev dokumentů může pomoci nabourat jeden z posledních mýtů: veřejnost totiž stále komunisty vnímá jako pevné bojovníky s fašismem," řekl Kratochvíl.
Podle archivních materiálů byli na smrt odsouzeni a později omilostněni čtyři váleční zločinci. Vedle Rostocka se jednalo o Richarda Schmidta, který byl odsouzen za to, že jako velitel divize nechal ostřelovat vesnici Beníky u Košic, která prý byla sídlem partyzánů. Dalším odsouzeným byl Ernest Hitzegrad, velitel pořádkové policie v protektorátu (a spolupracovník K. H. Franka), a posledním příslušník jičínského gestapa Kurt Max Walter Richter.
"Je to opravdu všechno stále živé. Není proto vyloučeno, že se dočkáme dalších překvapení.
Možná i nepříjemných," soudí Jan Břečka, historik Moravského zemského muzea, který se s dokumenty seznámil.
Z dokumentů není vůbec jasné, co vedlo Zápotockého k tomu, že odsouzence k smrti omilostnil. Podle odborníků mohlo jít o pokyn z Moskvy či o to, že se milosti dalo i jinak politicky využít. Pro to, že by některý z propuštěných válečných zločinců pracoval pro Československo nebo Sovětský svaz jako špion v Německu, však důkazy chybějí.
|
LIDICKÝ PAMÁTNÍK DOSTANE NOVOU PODOBU Pro přestavbu památníku obětem fašismu v Lidicích uvolní letos stát čtyři miliony korun na vykoupení prvních pozemků a na projekt úprav. Celkový záměr počítá s investicemi za 98 milionů korun. Samotná likvidace horních pater někdejší ocelové stavby a přestavba přízemí si do roku 2004 vyžádá 75 milionů korun. "Naší snahou je vytvořit galerii, která by splývala s terénem a nepotlačovala monument původní stavby památníku," vysvětlila ředitelka památníku Marie Tělupilová. (ČTK) |
Bývalý příslušník SS Max Rostock byl v roce 1950 na základě zatýkacího rozkazu krajského trestního soudu v Praze vydán československým orgánům z francouzského okupačního pásma Německa, kde byl zadržen po válce. Zbývající tři nacisty vydal do tehdejšího Československa Sovětský svaz. Soud je všechny shodně odsoudil k trestu smrti v roce 1951.
SPOLUODPOVĚDNOST ZA LIDICE
Rostockovi soud kladl za vinu, že se podílel na přípravě, organizaci a plánování teroristického útoku na Lidice. Dokonce byl i na místě činu. Podle zápisu ze soudního přelíčení Rostock osobně prohlížel vyklizenou faru a kostel, a faráře odváděl k Horákovu statku, kde byli lidičtí muži určení k zastřelení. Cestou faráře ještě zkopal. Rostock však argumentoval, že se jel na akci do Lidic pouze podívat.
Všichni odsouzení nacisté přitom opakovaně žádali o milost, ta však byla opakovaně zamítána. Jenže 8. září 1953 projednával případ nacistických odsouzenců politický sekretariát ústředního výboru KSČ (za účasti Antonína Zápotockého, Alexeje Čepičky a Antonína Novotného) a ten vydal následující (přísně tajné) doporučení: "Schvaluje se, aby cestou milosti byl změněn u odsouzených nacistických generálů dosud nevykonaný trest smrti na trest odnětí svobody na doživotí." A 3.
prosince 1953 prezident Zápotocký milost skutečně podepsal. Doživotí však netrvalo dlouho, v šedesátých letech byli všichni vyhoštěni do Německa, sám Rostock opustil republiku hned v roce 1960. Bylo mu osmačtyřicet let.
POPRAVA, KTERÁ SE NEKONALA
Z archívních materiálů ale vyplývá, že všichni odsouzení museli ještě před udělením milosti přece jen prožít své: jen pár dnů předtím, než politický sekretariát doporučil udělení milosti, měli totiž být popraveni. 24. srpna dostal totiž krajský prokurátor v Praze Jaroslav Adamec tento přísně tajný dopis z generální prokuratury: "Nařizuji výkon trestu na den 28. srpna 1953 za úsvitu. Zařiď, aby prokurátor, který bude přítomen výkonu trestu, dostavil se do mé kanceláře již 27. srpna 1953 v 10.00 hod. Upozorňuji, že je nezbytně nutné, aby jak k publikaci rozsudku, tak také při výkonu trestu, byl přibrán tlumočník." Podepsán: František Janda, přednosta příslušného oddělení generální prokuratury.
Na celý případ přišli nedávno pracovníci Státního ústředního archívu v Praze, kteří zpracovali dobové materiály, jež postupně přestávají podléhat utajení. K odhalení přispělo i nedávné odtajnění archívu ústředního výboru Komunistické strany Československa .
Pracovníci Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu jsou přesvědčeni, že zpřístupnění dosud nedostupných archívů a postupné odhalování dosud neznámých kapitol z historie může napomoci pozměnit pohled na naši nedávnou minulost.
"Důležité je, aby se nové poznatky promítly i do školních učebnic," řekl ředitel ÚDV Irenej Kratochvíl.
