O ložiska diamantů se vedla válka
Letadlo do Mbuji-Mayi bývá občas měšci s penězi na nákup diamantů tak přeplněné, že cestující musejí svá zavazadla držet na klíně. Mbuji-Mayi se stalo klíčovým místem poté, co se Rwanda a Uganda společně s povstalci zmocnily o něco menší severní diamantové metropole Kisangani.
|
Loni vydaly konžské doly jeden z největších diamantů v historii. 269karátový kámen prodal nálezce na doporučení vlády za 6 milionů dolarů izraelské firmě. Kámen však měl téměř dvojnásobnou cenu. |
Když se rebelové blížili k městu, byl podepsán mír
Mírová dohoda z roku 1999 byla podepsána právě v okamžiku, kdy se k městu rychle blížila rwandská a konžská povstalecká vojska. Kdyby se jim tenkrát podařilo Mbuji-Mayi obsadit, možná by si mohla klást mírové podmínky ona.
Místo toho na frontě zvítězila zimbabwská armáda, která už dva roky město kontroluje. Je to vidět i na letišti, v jehož okolí stojí stany zimbabwské armády a její bojová letadla.
V nedalekém dole Kabuebue hledají horníci ve školním věku další kameny. "Dělám do diamantů celý život," chlubí se desetiletý horník Tshibuibua Mukengeshayi. "Člověk si tím dobře zajistí obživu," tvrdí.
Samotné Mbuji-Mayi stejně jako zbytek Konga ale nemá z přírodního bohatství mnoho výhod. Jako téměř v každém konžském městě kromě metropole zde prakticky není rozvedena voda ani elektřina. Nejsou tu ani silnice. V jedné z ulic jsou tak hluboko vyjeté koleje, že si zde chodci vytesali do prašného povrchu schody, aby se jim snáze stoupalo.
Laurent-Désiré Kabila vykázal koncem 90. let z města zahraniční obchodníky s tím, že chce přenechat výnosné odvětví Konžanům. Ti se do země nehrnuli ani kvůli válce. Až jeho syn Joseph, který nastoupil po atentátu na otce v lednu k moci, slíbil, že diamantové obchody znovu otevře světu.
Evropané měnili drahokamy za mýdlo
Lidé v Mbuji-Mayi často předvádějí, jak snadné bývalo dříve najít diamanty. Sehnou se a seberou imaginární kámen ze silnice. Sbírání kamenů se prý vyplatilo hlavně po dešti. Drahokamy se tu vyskytovaly v takové hojnosti a o jejich hodnotě se vědělo tak málo, že si obyvatelé města zasazovali nebroušené kameny do hliněných zdí svých doškových chatrčí. Nyní je pomalu nahrazují víčka od lahví.
Projíždějící belgičtí obchodníci je pak s nimi vyměňovali za mýdlo a sůl. "Tenkrát lidé diamanty v dolech sbírali," říká bývalý důlní investor Joseph Mbaya. "Teď se tam musí tvrdě pracovat."
V dolech pracují hlavně děti
I přesto jsou však platy v dolech nízké, což objasňuje, proč většinu dnešních horníků tvoří děti. Když šly obchody lépe, tlačili se v dolech dospělí muži a často se s vidinou zisku pouštěli i do pěstních soubojů. V současnosti zde kopou chlapci od osmi let a stávají se živiteli rodin. Někteří alespoň tvrdí, že by se rádi jednou vrátili do školy. Sny o dalším velkém diamantu jsou však příliš lákavé.
 |
