"Faktická okupace možná skončila, stále nás ale drží pod krkem," říká se slzami v očích sedmdesátiletá Fátima. "Jeden z mých synů je tam nahoře," říká a ukazuje na sever, kde je centrální věznice Rumija u Bejrútu. "Druhý utekl dolů," dodává a otáčí pohled k severnímu Izraeli.
Vojáci mají stále velký vliv
Její muž Ahmad se ptá, jak má v této situaci slavit první výročí konce dvaadvacetileté okupace. "Vesnice kontrolují místo vlády ozbrojené milice. Ačkoli je většinou klid, někdy se i zde konají vojenské operace," vysvětluje.
"Každý z nás je kolaborant až do té doby, dokud nedokáže opak. Tisíce z nás jsou buď zadržovány, nebo v exilu v Izraeli, nebo někde jinde na konci světa. A nyní, kdy Izrael přestal tuto oblast finančně podporovat, je zde ekonomická situace podobně katastrofální jako v celém zbytku státu," dodává.
Vzpomínky na válku jsou ještě čerstvé
Rozčarování tohoto páru představuje pocity asi 70 tisíc obyvatel, kteří zde stále žijí se vzpomínkami na válku, která skončila loni 24. května. Návštěvník, který dříve slýchal vojenské pokyny v hebrejštině, je nyní vytržen z klidu jen údery vesnických kostelních zvonů či nabídkou obchodníků. Někde visí plakáty upozorňující na místo, kde mučedníci položili život při odporu proti izraelské okupaci.
"Naše svaté místo, Jeruzalém, je odsud 180 kilometrů" je napsáno na jedné ceduli v Tall Nhásu, kde jsou zbytky stanoviště bývalé proizraelské milice, Jiholibanonské armády SLA.
Na okolních vršcích jsou stále vidět bývalá sídla izraelských vojáků či ozbrojenců ze SLA. Nyní jsou opuštěná, ale nebezpečná zejména kvůli minám. V dálce jsou vidět věže slavné věznice v Chijamu, kde byly během izraelské okupace bez soudu drženy a mučeny tisíce Libanonců.
Věznice v Chijamu se stala symbolem odporu
Vězení, které spravovala SLA, bylo osvobozeno v předvečer izraelského odchodu stovkami neozbrojených vesničanů. Nyní je Chijam, který se stal symbolem protiizraelského odporu, pod kontrolou šíitského hnutí Hizballáh.
U vchodu do káznice visí jména dvaceti lidí, kteří zemřeli ve vězení nebo na následky žalářování. Na vedlejší nástěnce jsou zase jména dřívějších dozorců, vyslýchajících či falešných doktorů. Podle jmen jsou mučedníci spíše muslimové, strážci zase křesťané. Četná jména na druhém seznamu vymazána, pravděpodobně návštěvníky, kteří na něm poznali své blízké.
Je zde plno zášti, stěžují si místní lidé
Většina ozbrojenců ze SLA i obyvatel bývalé bezpečnostní zóny, kteří chodili každý den za prací do židovského státu, byli šíitští muslimové, ve vedení měli ale naprostou převahu křesťané.
"Lidé si myslí, že všichni kolaboranti jsou křesťané. Tak to ale nebylo. S Izraelem kolaborovalo i mnoho muslimů a také hodně křesťanů položilo v boji proti okupaci život," říká Abú Georges, jeden obyvatel Mardž Ujúnu.
"Zášti je zde plno. Proti údajným bývalým spřežencům Izraele bylo namířeno již devět atentátů, naštěstí bez obětí na životech," dodává. "Je to kletba, která nad námi pořád visí," míní majitel restaurace Ibráhím Farhát o okupaci. "Během okupace jsme byli vězněni a mučeni za styky s lidmi z odporu, nyní jsme obviňováni z kolaborace s Izraelem," rozčiluje se.
Elektrikář Muhammad Jasín, jenž právě montuje do auta svého souseda bezpečnostní systém, se ale usmívá: "Ano, není úplně všecko v pořádku. Teď ale může každý úplně bez problémů jet například do Bejrútu do kina, kam se dřív nedostal".
 Vesnice v jižním Libanonu stále nesou stopy bojů. |
