Oficiální údaje, které zveřejnilo ministerstvo vnitra, potvrdily jeho absolutní většinu v horní komoře parlamentu a ukazovaly i na výrazné vítězství v Poslanecké sněmovně.
"Uznávám legitimitu vítězství pravého středu," prohlásil jeho soupeř Francesco Rutelli, který stál v čele levicové koalice Olivovník.
Evropa má obavy, ale sankce jako proti Rakousku si odpustí
Mnozí evropští představitelé reagovali na vítězství Berlusconiho se znepokojením. "Je to nedobrá zpráva pro lidi s jistou citlivostí," sdělil Pierre Moscovici, francouzský státní tajemník pro evropské záležitosti.
VÝSLEDKY VOLEB
Ten však současně vyloučil, že by proti Itálii byly uplatněny podobné sankce jako loni v případě Rakouska. Evropě vadí Berlusconiho spojenci, tedy separatistická Liga severu a postfašistická Národní aliance.
Volební aliance pravého středu Dům svobody italského mediálního magnáta Silvia Berlusconiho získala
v nedělních volbách absolutní většinu křesel v obou komorách italského parlamentu. Podle oficiálních výsledků získal Dům svobody 368 křesel v 630členné Poslanecké sněmovně a 177 křesel ve 324členném Senátu.
Dosavadní vládní koalice levého středu získala v Poslanecké sněmovně 242 míst a v Senátu 125 křesel.
Nesouhlasné reakce vyvolala také celá série žalob na jeho osobu, stejně jako jeho střet zájmů. Hrozí nebezpečí, že v jeho rukou skončí drtivá většina televizních stanic. "Bude zajímavé sledovat, jak Berlusconi vyřeší tento konflikt zájmů," řekl Elmar Brok, poslanec za německé křesťanské demokraty.
Jiné nebezpečí představuje nestabilita slepence pravicových stran. Pozorovatelé varují, že výhledy nového kabinetu budou nejisté. Berlusconi bude značně svázán spoluprací s Ligou severu.
"Jsem pevně přesvědčen, že tato koalice se rozpadne," sdělil politolog římské univerzity James Waltson. Byla to právě Liga severu, která před pěti lety odchodem z vlády položila Berlusconiho.
I případné budoucí otřesy v italské politice nenechávají Evropu v klidu. Nestabilita jedné z důležitých zemí unie by se promítla do akceschopnosti celé unie.
|
KDO JSOU HLAVNÍ SOUPEŘI |
Pravice získala, levice ve hře
"Jsem rád, že Italové pochopili naši výzvu," prohlásil k výsledkům Berlusconi.
V Poslanecké sněmovně čítající 630 poslanců se jeho většina pohybovala mezi 30-50 křesly, v Senátu přibližně stejně.
Ale v koalici se změnil poměr sil. Jeho strana Forza Italia dosáhla téměř 30 procent hlasů, zatímco Liga severu poklesla z 10,1 na pouhých 4,4 procenta. Šéf Ligy Umberto Bossi byl z výsledku roztrpčen. "Pomohli jsme Berlusconimu k vítězství, ale zmizeli jsme ze scény." Druhá největší strana koalice, pravicová Národní aliance, dopadla lépe. Získala 11,5 procenta.
"V okamžiku, kdy jsme souhlasili s tím, aby na symbolu naší koalice bylo napsáno 'Berlusconi premiér', jsme věděli, že se jeho strana stane tažnou silou," řekl jeden z jejích představitelů Adolfo Urso. "S výsledkem jsme však spokojeni." Pravicoví lídři přitom zdůrazňovali, že jejich koalice bude stabilní.
Tomu věří především sám Silvio Berlusconi, kterému se před pěti lety jeho křehký slepenec stran rozpadl. Z menších stran si pozice uchovala Strana komunistické obnovy, která byla v opozici a odmítla se při volbách spojit s Olivovníkem.
Početní představitelé Demokratické levice vyčítají jejímu tajemníkovi Faustovi Bertinottimu, že jeho zásluhou volby prohráli a pravice využila rozkolu.
Ten kritiku odmítl.
"Ve škole mě učili, že nelze sčítat brambory s mrkví. My jakožto levá síla nemůžeme podporovat vládu, která se podílela na bombardování Bělehradu, odmítá zkrácení pracovní doby a neustále ustupuje pravici," uvedl. Bertinotti proto doufá, že na levici dojde k přeskupení sil v jeho prospěch.
Politolog Giovanni Sartori doufá, že by nová vláda mohla přinést alespoň pro tuto chvíli více stability. "Doufám jen, že levice porážku přijme a v této zemi se konečně nastolí normální, i když soutěživý vztah mezi vládou a demokratickou opozicí," uvedl.
Kromě levice existuje ovšem ještě jeden poražený nedělního klání - tím jsou organizátoři. Při přípravě voleb si nikdo neuvědomil, že spojení obecních a parlamentních voleb situaci zkomplikuje. V roce 1997 totiž italský parlament snížil počet volebních místností z 99 000 na 60 000.
Výsledkem bylo, že zvláště ve velkých městech jako Milán, Řím a Neapol voliči museli čekat dvě až tři hodiny. Místnosti měly být oficiálně uzavřeny ve 22 hodin, ale v Římě se hlasovalo ještě o půlnoci a v Neapoli až do dvou ráno.
Posledním voličem byl jistý Alessandro Panra v Reggio Calabria, který hlasoval v pět hodin ráno po sedmihodinovém čekání. "Je to blamáž před celým světem," prohlásil bývalý a patrně i budoucí Berlusconiho ministr Antonio Martino.
 Mediální magnát Silvio Berlusconi, jenž stojí v čele opoziční aliance pravého středu Dům svobody. |
