KDE SE ŽEBRAT NESMÍ: |
Na Můstku sedí na otlučeném invalidním vozíku starší žena s kelímkem s drobnými mincemi na kolenou. O její nohy se otírá urousaný jezevčík. Když žena zahlédne strážníky, snaží se z místa odjet.
"O vyhlášce vím," přiznává strážníkům v okamžiku, kdy ji dostihnou. Usoudí, že vytáčky nemají smysl, a nacvičeně vytáhne občanský průkaz a doklad zdravotně postiženého. "Je to stálý zákazník," říká jeden ze strážníků a vypisuje složenku na tisícikorunovou pokutu. Žebračka ji bez okolků podepíše. Možná proto, že na pokutu strážníci musí přepsat adresu trvalého bydliště z občanského průkazu. Tam však už dávno nežije.
Strážníci ještě netuší, že ji dnes nevidí naposledy.
O několik metrů dále klečí muž, který do svých útrob souká kovové meče. Před ním leží miska na odměnu. "U obvodního úřadu si každoročně místo pronajímá," vysvětluje Stejskal, proč jej přechází bez povšimnutí.
"Zdrhne, nebo ne?" ptá se sám sebe Stejskal, když stojí u galerie Myslbek v ulici Na Příkopě. U zdi se krčí muž, jemuž z košile čouhá pahýl ruky. "Tenhle se umí pěkně opít, nejčastěji řádí v hospodě U rotundy v ulici Karoliny Světlé," podotýká Stejskal.
Scéna se opakuje. Občanský průkaz, směnka na pokutu a žebrák Rudolf Lébl bez zdráhání podepisuje. "Já sice pracuju, ale nestačí to na nájem. Jak mám volno, žebrám," říká s úsměvem Rudolf Lébl, který bydlí v Praze už devět let.
V občanském průkazu má však stále adresu předchozího bydliště. "Asi se přesunu někam jinam," konstatuje a s igelitovou taškou mizí hlídce z dohledu.
"Zase ona?" Opravdu. Žena na vozíčku s jezevčíkem vybírá peníze před Komerční bankou v ulici Na Příkopě.
Strážníci si jí již nevšímají, sama totiž pomalu odjíždí. Vedle ní posedává další starý známý.
"Pane Kunert, vždyť víte, že tady nemůžete žebrat. Proč nejdete do Pařížské?" osloví ho jeden ze strážníků. "Ve svobodné zemi se žebrat může, mám na to papír z Kanceláře prezidenta republiky," prohlásí Ladislav Kunert, jenž se označuje za předsedu asociace českých žebráků.
Akce proti žebrákům v druhé polovině roku 2000: Akce proti žebrákům v prvním čtvrtletí roku 2001: |
U Prašné brány o zeď sousedního domu se opírá postava v ušmudlaném kabátě, s čepicí naraženou do očí. Jednu nohu má nataženou před sebou, druhá jako by chyběla. Hned když spatří šachovnici městské policie, čile vyskočí. Ukáže se, že zdánlivě chybějící noha je naprosto zdravá, pouze si na ní seděl. Doklady nemá, vytahuje papír, na němž stojí, že byl nedávno propuštěn z vězení.
"Má u nás zákaz pobytu na tři roky, nemá tu co dělat," diví se Stejskal a vysílačkou přivolává hlídku. Tentokrát však uniformovaní městští policisté pokutový blok nechávají v kapse a žebráka pocházejícího z Rumunska odvádějí na služebnu státní policie.
O pár hodin později se z redakčního telefonu ozve vítězoslavný Stejskalův hlas: "Tak toho Rumuna Cizinecká policie kvůli maření úředního rozhodnutí vyhostí."
Aspoň jeden, který se hned tak nevrátí.