Bytů je dost
Pro naprostou většinu mladých manželství je i ve světě "startovním" bytem byt nájemní. K dosažení normálních vztahů v této oblasti je však nutné ukončit dosavadní asociální regulaci nájemného, bezdůvodně, bezzásluhově a na úkor ostatních zvýhodňující náhodně vybrané, a nejen proto často bohaté nájemce regulovaných bytů, a uvolnit tak státem uměle zablokovaný legální trh.
Jak známo, na základě nízkého, pro obce a další majitele domů a bytů hluboce ztrátového nájemného si dosavadní, bezdůvodně privilegovaní "regulovaní" nájemci mohou u nás "držet" dva i více pro ně nepotřebných bytů. Těm, kteří bydlení shánějí, tyto cizí byty "načerno" podnajímají, třeba i za desetinásobek toho, co sami za byt jeho majiteli (obci) platí. Tyto mnohamiliardové, nájemci nezdaňované roční příjmy ze státem paradoxně podporovaného černého trhu s cizími byty navíc ani nejdou tam, kam patří a kde velice chybí – do oprav a rekonstrukcí domů, ale do spotřeby.
Regulaci nájemného je u nás podle Ministerstva financí podrobeno 97 % nájemních bytů. Po skutečné deregulaci - tedy nikoli nynější vládní pseudoderegulaci - nejenže i u nás smluvní nájemné (které se pohybuje mezi 200–500 % regulovaného) většinou klesne, ale pro legální trh se uvolní množství bytů. Již nebudou třeba desetiletí "schovávány" pro vnuky a podobně. Jakmile budou nájemníci nuceni platit odpovídající sumy, řada lidí se odstěhuje na své "druhé" bydlení (do rekreačních objektů, v jejichž množství na počet domácností držíme světový primát). Další začnou stavět, neboť peníze mají - mimo jiné i proto, že za desetiletí, kdy na úkor obcí i soukromých vlastníků platili jen symbolické nájemné a ušetřili statisíce korun.
Princip vhodné babičky
Druhou zásadní podmínkou dostupnosti bydlení jsou změny občanského zákoníku, v mnoha ohledech dosud socialistickém.
Především jde o zrušení ustanovení, jež samozřejmě v jiných zemích neexistuje, a to tzv. "přechodů" nájmů. I na základě pouze jednodenního "spolubydlení" s bývalým nájemcem tím dotyčný absurdně získává "na věčné časy" nájem dotyčného bytu za stejných podmínek; tedy v rozporu se zákonem stanovenou dočasností každého nájmu.
Tyto v naprosté většině prokazatelně spekulativní "přechody" regulovaných nájmů, kterými jsou ostatní zájemci o bydlení diskriminováni, jsou u nás dokonce možné nejen po úmrtí bývalého nájemníka, ale i po účelovém odstěhování. Bývalý nájemník - ač sám byt dostal zadarmo - ještě za tento cizí byt běžně inkasuje statisícové "odstupné". Socialistické právní relikty tím znemožňují získat byt skutečně potřebným jen proto, že nemají vhodnou "babičku" nebo statisícové odstupné.
Proč platíme neplatičům
Další příčinou neutěšeného stavu je nepochopitelná ochrana neplatičů, kteří ji zneužívají k často statisícovým ziskům. Nejen v rodinných domech je u nás velké množství k bydlení využitelných prostor, které by v normálních poměrech jejich vlastníci rádi pronajali. Jakmile si však uvědomí, že za toho, kdo jednoduše přestane platit, budou muset další řadu let hradit mj. i cenu jím zkonzumovaných služeb a nakonec, aby se neplatiče vůbec zbavili, budou ještě soudy odsouzeni zajistit, tj. zaplatit mu i náhradní byt, raději své prostory ponechají prázdné.
V rozporu s Listinou základních práv a svobod stát situaci mnoha lidem ztěžuje i tím, že pokud vlastník, jeho dítě, zeť, snacha potřebuje ve svém bytě bydlet, jsou povinni bývalým nájemníkům (kteří často byt nepotřebují), zaplatit rovnocenný byt.
A konečně, přestože naše vláda má ve svém štítě slůvko sociální, odmítá zavést adresný sociální příspěvek na nájemné, v civilizovaných zemích vyplácený jen skutečně potřebným a v přiměřených bytech. To je bezesporu podmínkou nutné deregulace, ale i toho, aby například mladí, kteří bydlení shánějí, měli vůbec šanci.
LIBOR DELLIN
Autor je členem sekce Rady vlády pro lidská práva a místopředsedou Občanského sdružení majitelů domů v ČR
 Novostavby bytů v Dolních Břežanech nedaleko Prahy. (20. 3. 2001) |
