Rumunští žebráci jsou milionáři

Nejpracovitějšími lidmi v Rumunsku jsou žebráci. Jsou navíc jedinými obyvateli země, v jejichž společenství funguje tržní hospodářství. Tvrdí to bukurešťský zpravodaj deníku Új Szó, který vychází maďarsky v Bratislavě. Kolik přesně žebráků je, se nedá přesně určit. Jejich počet ale znalci místních poměrů odhadují na několik desítek tisíc. Jen v hlavním městě Bukurešti působí tři od sebe dobře oddělené sítě žebráků.

V rumunské metropoli je několik tisíc žebráků, kteří pracují ve třech skupinách. Mimo ně jsou ve něstě i další neorganizovaní žebráci. Bukureštští žebráci pracují 12 hodin denně. Měsíčně si vydělají si asi třikrát tolik co běžný Rumun. 

Šéfové dvou z nich by chtěli živnosti sjednotit, ale hlava třetí sítě je proti. Právě tento třetí šéf má největší autoritu mezi samotnými žebráky, protože sám začínal na ulici s dlaní nataženou pro almužnu.

Žebráci jsou dobře organizovaní
Společenství žebráků v Bukurešti je dobře organizované a jeho členové jsou velmi disciplinovaní. Gang má bankéře, kontrolory i diplomaty. V čele gangu stojí bankéř, který od svých podřízených denně vybere zisky. Každé ráno také rozdává drobné, které si žebráci hodí do klobouku jako návnadu.

Důležitou funkci má i kontrolor, který obsazená místa několikrát objíždí. Přímo v terénu také zjišťuje, zda všichni pilně pracují. Všechny sítě mají i své diplomaty, kteří urovnávají spory mezi skupinami a jednotlivými lidmi.

Každá skupina má přesně určené místo
Každá ze tří žebráckých sítí má v Bukurešti svoje přesně vymezené teritorium. Když soužití někdo naruší, nastupuje diplomat. Vedení totiž nechce žádné veřejné skandály a vyžaduje diskrétnost.

O stálá místa je tvrdý, ale údajně korektní boj. Když se nějaké lukrativní místo uvolní, žebrák zemře nebo se dostane do vězení, platí pravidlo, že o tom, kdo místo nově obsadí rodhodují šéfové.

Žebráci pracují 12 hodin
Žebráci v Bukurešti pracují denně 12 hodin. Své místo mohou opustit pouze kvůli hygieně.  Na nejlukrativnějších místech, v centru města, u velkých hotelů a zábavních center je kontrola ještě přísnější. Za tato místa se také více platí.

Šéfové se o své ovečky pečlivě starají. Každá síť má i svého dvorního básníka, jenž pro všechny žebráky vymýšlí stále nové říkanky, kterými oslovují kolemjdoucí.  Méně nadaní pracují na periferii. Začínající mohou být jen potulnými žebráky. Daň se vedení skupiny platí přesně a závisí na poloze pracovního místa.

Průměrný žebrák si vydělá až třikrát více, než je průměrná měsíční mzda v zemi. Průzkum mezi lidmi žebrajícími na bukurešťských ulicích ukázal, že organizovaní žebráci  jsou se svým osudem vpodstatě spokojeni. Část z nich přiznává, že jde o výnosnější a zajímavější práci. Neumíme si představit, že bychom chodili do běžného zaměstnání, říkají.

Hlavní pravidlo: mlčet
Pravidla společenství žebráků jsou velice přísná. Prvním pravidlem je naprosté mlčení o vnitřních poměrech, o šéfovi a o příjmech. Porušení tohoto pravidla automaticky znamená vyloučení ze sítě a ztrátu místa. Druhým zákonem je vzájemná solidarita. Třetí zásada je povinnost vypadat ve službě co nejhůř. Žebráci jsou proto špinaví, zanedbaní a otrhaní.

Podle rumunských médií jsou takto organizovaní žebráci velmi hrdí a neorganizovanými pohrdají. Občas jim ale přesto dají nějaké peníze. Chtějí totiž, aby odešli z jejich vlastního rajonu.

V civilu si však řada profesionálních žebráků žije na vysoké noze. Tisk odhalil i případ, kdy jednoho žebráka každý den vozila do práce luxusní limuzínou jeho dcera.