Včera jste spal poprvé doma ve své posteli. Spal jste klidně?
Všichni mi říkali, že neusnu. Spal jsem ale v klidu asi do desíti dopoledne. Kupodivu jsem neměl ani noční můry.
Skončilo to tedy? Je konec?
No, to záleží, co skončilo. Stávka určitě. Teď jde o to, zda skončila i politická arogance, zda skončilo ovlivňování politiků veřejnoprávních médií.
Vyhráli jste?
Výhra to určitě je. Ale je to vítězná bitva, ne vyhraná válka. Hlídání politiků je permanentní válka.
Bylo to k něčemu?
Myslím, že si politická reprezentace uvědomila, že skutečně mohou odsud až posud.
Jenže prozatímního ředitele zvolila sněmovna a zákon má také nedostatky. Není to horší než předtím?
Zákon vznikal ve stavu legislativní nouze a někteří politikové se nám chtěli pomstít. Zákon byl výsledkem politických handlů a kompromisů, to je pravda. Ale zákon je možné novelizovat a já si myslím, že to bude nutné. Co se týče pana Balvína, tak je narozdíl od pana Hodače profesionál. Co bude dál, co bude s radou, to ukáže čas.
Když poslanci zvolí radu opět podle politického klíče, bude další stávka?
Doufám, že už si to nedovolí.
A když přece?
Nepředbíhejme, já prostě nevěřím, že by si to dovolili.
Na co budete vzpomínat?
Asi na všechno, hlavně na podporu těch lidí. Byly to okamžiky strachu a napětí a na druhé straně radosti a dojetí. Jeden okamžik mě ale nenapadá.
Co telefonát prezidenta republiky, který vám přál k novému roku.
No vidíte, to je možná ten jeden okamžik, na který budu vzpomínat. Když vám zazvoní mobil a na druhém konci těch vln je Václav Havel.
Jaký byl ten telefonát, osobní?
Spíše to byl telefonát mezi občanem Havlem a mnou jako zprostředkovatelem vzkazu ostatním. Musím říct, že nás to všechny velice povzbudilo a potěšilo.
Co bude s vámi teď dál?
"Začal jsem si pomalu uklízet kancelář a v pondělí začnu obvolávat zase své ovečky v krajích. Začnu normálně pracovat."
Vrátíte se na obrazovku?
Doufám, že ano.
Doufám? Na čem to záleží?
Záleží to na postoji pana ředitele Balvína, zda mu nebude moje přítomnost na obrazovce vadit. Já jeho příkaz budu plně respektovat.
Máte už nějaké signály, že nebudete na obrazovce?
Ne, zatím v žádném případě.
Nebojíte se, že vás lidé nebudou brát na obrazovce jako Komerse redaktora, ale jako Komerse revolucionáře?
Nevím. Byl bych nerad, nejsem profesionální revolucionář. Myslím si ale, že když člověk projeví svůj občanský postoj, že to není trestné. Byť je to člověk z obrazovky. Pokud by to tak ale bylo a ten ohlas byl negativní, tak bych se z obrazovky stáhl.
Jak se dnes díváte na ty, co stáli proti vám?
Rozhodně proti nim necítím zášť, neberu to totiž v osobní rovině. Například s paní Bobošíkou jsem schopen se normálně bavit. Klidně bych s ní šel na kafe.
A spolupracovat?
No, profesionálně spolupracovat asi ne, protože to zpravodajství bylo podle mne lživé.
Jaký vliv měla krize v ČT na lidi ve zpravodajství?
V prvních dnech nás to velice stmelilo. Co se ale bude dít teď, to uvidíme. Ale myslím, že není důvod k nevraživosti nebo nenávisti.
Ani k těm, co s vámi nesouhlasili?
Právo na názor má každý. Nikoho jsme nenutili, aby nosil stužku nebo spal ve velíně. Já v tom, problém nevidím.
A ostatní?
Doufám, že také ne. Několikrát jsem je prosil, aby se nad to povznesli.
A v případě editora Stanislava Kněnického, který veřejně přešel na stranu Jany Bobošíkové?
Kněnický. No to je slovo do pranice. Podle mého neměl autoritu a nebyl uznávaným profesionálem ani předtím. Takže u něj se obávám, že nyní ta autorita u redaktorů bude ještě menší, ne-li žádná. Co s ním, ale musí rozhodnout šéfredaktor.
Když Jana Bobošíková přiznala prohru, zdůvodnila to tím, že jste měli lepší vybavení a možnost vstupovat do vysílání...
Ano, měli jsme tu možnost. Ale my jsme obrazovku nezneužili, jen využili. Stávka je formou organizovaného nátlaku. Když například stávkují železničáři, tak zastaví vlaky. My jsme měli k dispozici obrazovku, tak jsme využili obrazovku.
Kdybyste tuto možnost neměli, myslíte, že by na Václavské náměstí přišlo sto tisíc lidí.
Myslím, že by stejně přišli.
 Mluvčí krizového výboru České televize Adam Komers v době, kdy stávkové hlídky ČT obsadily ředitelství televize v Praze. Na místo ředitele dosadily Ladislava Palusku, 17. ledna 2001 |
 Člen krizového štábu zaměstnanců České televize Adam Komers hovoří s novináři v sídle ČMKOS v Praze, kde se mělo uskutečnit jednání o krizi v ČT, 22. ledna 2001 |
 Jeden z mluvčích stávkujícíh zaměstnanců České televize Adam Komers a redaktorka ČT Daniela Drtinová se radují poté, co byla 10. února ukončena stávka na Kavčích horách v Praze po podpisu dohody mezi prozatímním ředitelem ČT Jiřím Balví nem a zástupci zaměstnanců. |
 Jeden z mluvčích stávkujícíh zaměstnanců České televize Adam Komers sejmul 10. února na Kavčích horách v Praze plakátek s nápisem Stávka. Stávka byla ukončena po podpisu dohody mezi prozatímním ředitelem ČT Jiřím Balvínem a zástupci zam ěstnanců téměř po šesti týdnech. |
