Jiným závažným problémem je to, že bezdomovci nedodržují hygienu, týdny například chodí ve stejných botách a jejich chodidla pak plesniví. Dále si potom do ordinace přinášejí vši, svraby, vředy a hnisavá onemocnění. "Ještě jsem žádnou veš ani svrab nedostal," poznamenává Plecháč.
Plecháč začal v ordinaci pracovat před necelým rokem. Bezdomovce však v zimě léčí poprvé. Denně jich má v ordinaci v průměru třicet. Kromě chřipky a ojedinělých případů omrzlin musí v tomto období léčit i popáleniny.
"Bezdomovci často usnou v tramvaji a spálí si lýtko pravé nohy od bočního topení," říká Plecháč.
I když jsou mu lidé bez přístřeší za jeho službu vděční, občas se ho snaží přelstít. Především přehánějí své bolesti, aby od něj získali nejrůznější léky, které potom mohou prodávat. Plecháč však tvrdí, že něčemu takovému dokáže zamezit. "Zjistím, jestli pacient léky skutečně potřebuje nebo ne," podotýká.
I František Rutte, kterého právě vyšetřuje, zkouší získat nějaké léky navíc. "Pane doktore, nemohl byste mi dát pro kamaráda na stavbě paralen?" ptá se. Plecháč mu mírně odpoví, že si dotyčný má pro lék přijít sám.
Jeho pacienti mu přezdívají lékař chudých, třiatřicetiletý lékař to však se stoickým klidem odmítá: "Nejsem žádná Matka Tereza, jenom jsem nechtěl, aby se tato ordinace z nedostatku pracovních sil zavřela." Z vlastní kapsy přispěl na vybudování malé místnosti se šesti lůžky, která se nachází hned vedle ordinace. Nechává tam pacienty, kteří mají vysoké teploty. V tomto období jsou všechna lůžka neustále obsazená.
Plecháč připouští, že i jemu jako zkušenému lékaři nějaký čas trvalo, než si na své pacienty, kteří nemají trvalý domov, zvykl. "Lékař, který by vyšel rovnou ze školy, by to tu asi zvládal mnohem hůře. V těch lidech je hodně bídy a bezmoci," doplňuje Plecháč.
 "Bezdomovci často usnou v tramvaji a spálí si lýtko pravé nohy od bočního topení," říká doktor nadace Naděje v Bolzanově ulici Pavel Plecháč. (2. února 2001) |
