První uškrcenou obětí byl v červnu 1999 osmapadesátiletý muž z Nýřan. Měl kolem krku stažený látkový opasek a na něm dva uzle. Policisté byli dlouho přesvědčeni, že si muž vzal život sám. "Jen hodně neobvyklý způsob, který sebevrah zvolil, v nás zanechal určité podezření," vzpomíná na případ šéf vyšetřovatelů z okresu Plzeň-sever Václav Rous. Policisté Heřmánka již tehdy vyslýchali jako svědka. Patřil totiž do okruhu lidí, s nimiž se uškrcený muž stýkal.
V březnu roku 2000 popíjel nezaměstnaný Heřmánek s kamarády v bufetu na plzeňském hlavním železničním nádraží. Po osmém pivu mu došly peníze. "Dojdem k taťkovi," vybídl Heřmánek svého známého, aby s ním zašel do bytu za důchodce, u něhož dočasně bydlel. "Synku, kde jsi byl tak dlouho?" přivítal ho dobrodinec, který sledoval televizi a popíjel pivo a rum. "Tak mne vždy oslovoval, když měl něco vypito. Řekl jsem mu o peníze. Dal mi sto padesát korun," popsal Heřmánek, co se dělo, když přišel do bytu.
Se svým kamarádem chvíli poseděli, Heřmánek si přihnul rumu z lahve. "To mě srazilo," přiznal. Pak vzal do ruky opasek, postavil za důchodce, který z křesla sledoval televizní pořad, a začal ho škrtit. "Povolil jsem, až když se nehýbal. Nevím, proč jsem to udělal. Asi mi po tom rumu přeskočilo v hlavě," uvedl Heřmánek. Jeho kamarád, který viděl, co se děje, vzal do zaječích. Nakonec doběhl na policii a vše oznámil. Kriminalisté zatkli Heřmánka na hlavním nádraží, kam si šel dát další pivo.
Poté se muž, který se živil především sběrem železného šrotu přiznal i k první vraždě. "Znal jsem ho dlouho. Párkrát jsem u něj přespal. Dělali jsme homosexuálním praktiky. Já jsem se svlékl, on mne hladil a přitom se ukájel. Tehdy jsme byli spolu na hřbitově, pak v hospodě a nakonec jsme popíjeli v jeho bytě. Měl jsem asi osm piv. Začal mne osahávat, ale já neměl náladu. Nakonec mi vyhrožoval, že mne nechá svými kamarády zmláti. To mne naštvalo," vypověděl Heřmánek, co předcházelo první vraždě. "Začali jsme se prát, já vzal pásek, utáhl mu ho kolem krku a zauzloval. Když jsem odcházel, nevěděl jsem, jestli je mrtvý. Až po čtrnácti dnech jsem se doslechl, že prý spáchal sebevraždu," řekl Heřmánek.
Při dalším výslechu vše popřel. Tvrdil, že si ho kriminalisté koupili třemi pivy, když ho přesvěčovali, aby nýřanský případ vzal na sebe. "Poradili mi, abych vypověděl, že se to stalo při rvačce. Prý to bude jen ublížení na zdraví. Dali mi tři piva. Byl jsme už v té době na vazbě a dlouho jsem nepil," tvrdil Heřmánek.
"Ve druhém případě důchodce zavraždil kvůli tomu, že mu půjčka nestačila. Z peněženky mu sebral pětisetkorunovou bankovku. Tu u Heřmánka policisté našli, když jej zatkli v bufetu u piva na plzeňském vlakovém nádraží," konstatoval soudce.
Výjimečný dvacetiletý trest soud uložil kvůli vysoké společenské nebezpečnosti a malé pravděpodobnosti, že se Heřmánek, který ve vězení už strávil dvanáct let, polepší. "Znalci nevyloučili, že se může stejného trestného činu dopustit znovu," řekl soudce.
Heřmánek se proti verdiktu ihned odvolal k vrchnímu soudu.
