"Snažila jsem se o výměnu bytu, ale úřad mi to nepovolil," říká nejistě. Starosta ji však přes celou místnost hlasitě upozorňuje, že si o výměnu zažádala až po soudním rozhodnutí o exekuci.
Mirgová jen zavzdychá. Přes pravé rameno ji visí kabelka, v levé ruce po celou dobu exekuce drží plastikovou odměrku. Její odevzdanost nijak nepotvrzuje obavy úřadu, že nájemníci tohoto bytu mohou být při vyklízení bytu agresivní.
Jakmile však Mirgová mluví o svých čtyřech dětech, které s ní byt obývaly, smířlivost se mění v nenávistné opovržení, proklíná je a rezolutně prohlašuje, že na ubytovně, kam se má přestěhovat, s nimi bydlet nebude. "Akorát se tady povalovali. Na nájem mi nikdy nepřispěli. Už na ně kašlu," hrozí Mirgová. Spolu s ní v bytě žili tři synové, dcera s manželem a jejich dvě nezletilelé děti.
Do místnosti náhle vejde zaměstnanec stěhovací firmy a věcným hlasem se ptá: "Tak copak máme mladá paní odnést?"
"Vemte si tu skříň a na chodbě lednici," odpovídá Mirgová. Nerozkazuje. Pouze rezignovaně konstatuje.
"Byla to normální šichta, některé exekuce bývají mnohem horší," říká před vysazenými dveřmi bytu Petr Jedlička, šéf stěhovací firmy.
Tvrdí, že si někdy na vystěhovávání bytů po neplatičech nájemného musí brát respirátory. "Například jeden nájemník, kterému úřad vypnul vodu, močil do pet lahví. V batohu jsme našli i jeho výkaly. Uklízíme prostě brlohy," poznamenává tento silný muž s širokými rameny.
Další exekuce jeho firmu čeká již příští týden. "Úterky vystěhováváme neplatiče na Praze 5, čtvrtky na Praze 13," tvrdí Jedlička. "Ze dvou třetin to jsou Češi, vůbec to není jen otázka jiných etnik," dodává.
Andělu Mirgovou teď čeká život na ubytovně v nedaleké Heranově ulici, kde už má v několika pytlích své osobní věci. "Musím si nejdříve najít práci, což bude těžké, protože trpím bronchitidou, mám něco s páteří a zraněnou nohu," poznamenává a na důkaz svých slov odhaluje zčernalou holeň levé nohy.
Na otázku, kam půjde, až ji na ubytovně vyprší šestiměsíční pobyt, jen krčí rameny. Nemá tušení. Své dva psy bude muset dát do útulku, do ubytovny si je vzít nesmí.
Její vystěhování bylo již v pořadí třicátou exekucí neplatiče nájemného na Praze 13. Radnice na tomto území spravuje necelých šest tisíc bytů a neplatiči jí dluží více než sedm milionů korun, včetně penále, soudních a dalších poplatků dosahuje dlužná částka téměř patnácti miliónů. "Celkový počet "chronických" dlužníků se nám podařilo snížit z tří set padesáti na dvě stovky," tvrdí starosta Bratský. "A v běhu je několik dalších desítek žalob," dodává.
Peníze na nájem "padly" na drogy
Stěhovávání včera asistovala i Michaela Holubová, poradkyně pro národnostní menšiny při úřadu Prahy 13, která s ní i její početnou rodinou předtím necelý půl rok spolupracovala.
Situace této rodiny tedy zřejmě dokonale znáte ? Jak vznikl jejich dluh ?
Dluh vznikl především tím, že prostřední syn paní Mirgové začal brát drogy. Peníze tak začala dávat na úplně něco jiného než na nájem. Navíc její nejmladší byl ve vězení a rodina se často hádala.
Je tento případ charakteristický i pro jiné vystěhované rodiny?
V této městské části je pravidlem, že romská rodina má tři a více dětí, proto má velké výdaje jen na obživu. Většina dospělých má navíc jen zvláštní či základní školu, takže nemohou najít dobře placenou práci.
Kolik Romů v této městské části má nájemným problémy ?
Ze zhruba dvanácti set Romů, kteří zde žijí, je to kolem čtyřicet procent.
Co nyní paní Mirgovou čeká?
Může šest měsíců žít v ubytovně v Heranově ulici. Během této doby se musí pokusit sehnat práci , podnájem nebo bydlení u příbuzných. Jinak ji čeká ulice.
Ulice?
Většinou to chodí tak, že děti zůstávají na ubytovně, protože na tamní nájem ještě dospělí mají. Mladí se však o sebe musí postarat, začínají se živit prostitucí nebo krádežemi.
