Generální ředitel se pokusil zvládnout situaci s holýma rukama, využívaje právních nástrojů, které ve specifických českých podmínkách jsou téměř vždy neúčinné. Přesto měl slušnou naději, že postupem času, nebude-li mezitím odvolán, se ramínka vah převáží na jeho stranu. Když funkci přijímal, jistě netušil, že se stane kopacím míčem v podlém politickém zápase, v němž se nedbá na pravidla fair-play. Situace, do které se takto neúmyslně dostal, byla pro něho osobně jistě velmi nepříjemná a spojená s velkým psychickým strádáním.
Zdálo se, že Jiří Hodač snáší tlak, jemuž byl vystaven, velmi dobře. Nebylo tomu tak. Zaplatil nakonec zdravím. Život a zdraví jsou nejvyšší hodnoty. Kocourkovská republika, která se k Jiřímu Hodačovi zachovala nejpodleji jak mohla, za oběť zdraví nestojí. Měl by proto odstoupit dříve, než se škody na jeho zdraví stanou nenapravitelnými. Být britským občanem, hodil bych Titel ohne Mittel generálního ředitele Kocourkovské televize státu k nohám a vrátil bych se do své spořádané vlasti. Snažil bych se pak zapomnět na hořkou zkušenost s národem, jehož část projevuje anarchofašistické sklony a jehož vláda je tak slabá, že nemůže zajistit dodržování zákonů.
Nevolám tedy po odchodu Jiřího Hodače proto, že bych ho považoval za strůjce zla, ale v jeho osobním zájmu. Má-li dojít k nápravě poměrů, jež vedly k neúnosnému vystupňování krize v ČTV, jsou žádoucí jiné demise. Měli by se vzdát svých mandátů všichni senátoři, kteří svým pobytem na Kavčích horách a svými projevy podporovali "povstalce" v porušování zákonů. Zákonodárce, který sám nectí zákon a nabádá jiné k jeho nedbání, je absurdní jev. Stát, který spravují takoví lidé, nemůže fungovat.
Pokud jsem se výše zmínil o slabosti vlády, nebylo to náhodné. V současné situaci se projevily ve vyhrocené formě nevýhody menšinové vlády, nucené spoléhat se na podporu nejistého smluvněopozičního partnera. Česká televize nepodléhá kompetenci vlády. Vláda je však odpovědná za udržování veřejného pořádku a vynucování respektu k zákonům. Televizní "povstalci" nepochybně zákon porušují způsobem, který nejen že poškozuje koncesionáře, ale ohrožuje i mezinárodní prestiž státu.
Miloš Zeman zaujal k jejich řádění jednoznačně odmítavý postoj. Žádný rozhodný čin vlády k obnovení pořádku však nenásledoval. Všichni ministři, kteří se k věci vyjádřili, dali najevo, že vláda nesáhne k silovému řešení.
Místopředsedové Špidla a Rychetský se pokoušejí s "povstalci" vyjednávat, ačkoli by v jejich věku mohli vědět, že s fanatiky se vyjednávat nedá.
Ministr vnitra se obrnil za hradbou právnických kliček, jimiž utišil své svědomí a zdůvodnil si, proč nebude zasahovat.
Ministr Kužvart navštívil "povstalce" na Kavčích horách a vyjádřil jim sympatie. Ministr Dostál nejdříve vyzval Jiří Hodače k odstoupení, pak se uvolil vystoupit v "povstalecké" Jedenadvacítce.
Ministři samozřejmě nejsou povinni sdílet názor premiéra. Slušní lidé by však měli být loajální do té míry, že by se bez ohledu na názorové rozdíly zdrželi veřejných manifestačních aktů, jež lze vykládat jako činy premiérovi nepřátelské. Neloajálnost členů vlády je květem pokleslé politické kultury.
Také mimovládní činitelé ČSSD jsou ve vztahu k televizní krizi nejednotní a nedá se říci, že by koncepci Miloše Zemana podporovali. Nabízí se otázka, proč se vláda a celá ČSSD chová tak podivně: zaujímají jakési stanovisko "ani ryba ani rak" a zejména vůbec nic neřeší. Domnívám se, že vysvětlení je v obavách z předčasných voleb a domněnce, že by z nich čtyřkoalice vyšla jako vedoucí síla. Budou-li se sociální demokraté chtít dostat do koaliční vlády, vedené čtyřkoalicí, nemohou si ji znepřátelit. A přímý zásah ve prospěch obnovení zákonnosti v ČTV by byl čelním střetem s čtyřkoalicí, v jejímž zájmu se toto vše děje. Svou roli jistě hrají i obavy z odpuzení potenciálních voličů uplatněním nepopulárních opatření v současné rozjitřené společenské atmosféře. Partajnické čachry jsou v této chvíli důležitější než starost o veřejný pořádek. Nemyslím však, že toto vyhýbavé chování v krizovém období přinese vzestup důvěry voličů k ČSSD. Ti nezapomenou, že vláda ČSSD se v těžké chvíli pro stát chovala nevěrohodně a nerozhodně a přestala vykonávat jednu ze svých základních funkcí.
Klausovým vládám se oprávněně vytýkalo, že podcenily vytvoření právního rámce nového státu. Vláda ČSSD odvedla na legislativním poli velký kus práce. Není to však k ničemu, protože chybí politická vůle vynutit dodržování zákonů.
