Podobný pocit prožívají v ČT i ostatní. Překvapeně zjišťují, že mají nové kolegy nebo nadřízené. O nových pravidlech, jimiž se má televize řídit, se dozvídají spíše náhodně a se zpožděním. Pokud se je vůbec dozvědí. "Znáš paní Vlatíkovou? Čekám tady na ni, je to prý nová produkční, mám jí být k ruce," ptá se nejistě jeden ze zaměstnanců své kolegyně, která právě přichází do hlavní vrátnice. "Ještě se vyrábí, nevíš?" odpovídá mu žena ironicky. Nikdo se nesměje.
Na recepci znovu přicházejí lidé, které personál nezná. Velká část z nich jde k řediteli Hodačovi. Musí čekat, pan ředitel jedná. O jeho programu nemá přehled ani osobní sekretářka. "Opravdu nevím, kdy bude. Zkoušejte mobil," omluvně odráží žádost o rozhovor, který už byl domluvený.
Dostat se až k Hodačovi není legrace. Přede dveřmi hlídkuje trojice bodyguardů, kteří se rozestupují jen velmi neochotně. Ředitel pracuje, ale nemá čas. "Musíte počkat. Tady ne. Dole ve vrátnici," říká a zavírá dveře.
Ochranka doprovází na každém kroku i ředitelku zpravodajství Bobošíkovou. Recepční dávají svůj vzdor (petici proti Hodačovi podepsalo přes 1700 zaměstnanců ČT) najevo alespoň tím, že oba svalovce odmítají vpustit. "Tady pánové chtějí projít," musí Bobošíková pokaždé opakovat.
Všechny vchody do televize hlídá posílená ochranná služba. Ani ona však evidentně neví, jak přesně se chovat. Někteří strážní rezignovali a pouští každého, jiní se snaží příchozí kontrolovat. Po chvíli to vzdají i oni.
|
Nejnovější informace, fotografie a další články najdete ZDE. |
Vedení ČT sestavené ještě předchozím šéfem Dušanem Chmelíčkem pracuje - jako všichni ostatní - zdánlivě normálně. Ve skutečnosti stále častěji řeší, jak bude bez generálního ředitele dál televizi řídit. Nikdo netuší, jak dlouho budou jejich rozhodnutí a záměry platit. "Chodí s ním lidé, kterým říká kolegové. Vyjma pana Bobošíka je neznáme," říká Markéta Luhanová, zástupkyně ředitele programu: "Ten člověk tu firmu vlastně neřídí. Kromě toho, že vyhrožuje výpověďmi, sankcemi a zastrašuje zaměstnance."
Redaktoři bojují proti sílící únavě
Bojovný výraz, přátelské úsměvy. Ale také unavené tváře, první konflikty a sílící skepse.
Po pěti dnech, které přes tři desítky redaktorů tráví v budově zpravodajství ČT, je patrné, že se atmosféra změnila. Bezmezné nadšení prvních hodin zesláblo - novináři musí během svého protestu nejen demonstrovat, ale také pracovat jako obvykle. Každý den procházejí kolečkem porad, redakce připravuje vysílání, na které byli diváci ČT před začátkem krize zvyklí. "Kdo nemusíte pracovat, pojďte se prosím postavit za moderátory, začínáme Události," svolává kolegy zástupce šéfredaktora Roman Bradáč.
Skupinka se shromažďuje před kamerou, hned na konci se ale většina redaktorů vrací k obvyklé práci. Shon ve zpravodajství, znásobený vypětím z neobvyklé situace, se začíná projevovat. Novináři jsou nervóznější, podrážděně reagují na každou informaci o dění v televizi, která se jim nelíbí. "Působí na ně zřejmě stav, který dostal rys jisté bezvýchodnosti. Celý spor se přesunul do roviny politických rozhodnutí, která jsou neprůhledná a jejich výsledek nejistý," míní psycholog Karel Humhal.
Část osazenstva zpravodajství, unavená dosavadním vývojem, v budově nepřespává. Někteří lidé dávají najevo, že je vysílání "do zdi" neuspokojuje. Stále častěji se objevují nejrůznější fámy - naposledy ta, podle níž je zpravodajství rozděleno na odpůrce a tajné příznivce Jiřího Hodače.
Lidé z krizového výboru však všechny podobné zprávy odmítají - na večerní poradě se třicet lidí znovu povzbuzuje a vymýšlí, co dál. "Jistě jsou faktory, které oslabují jejich bojeschopnost. Myslím, že pokud se v nejbližších dnech nestane něco dramatického, měli by redaktoři být schopni stres překonat. Vydržet se to dá i několik týdnů," dodává Humhal.
