„Cílem transformace je větší samostatnost divadel, zároveň však nepřijdou o finanční podporu města,“ říká ředitelka odboru kultury pražského magistrátu Helena Brabencová. „V první fázi transformujeme tři scény, následně pak zamýšlíme takto naložit s dalšími dvěma každý rok. Po roce 2005 by tak hlavní město mělo zřizovat pouze Divadlo na Vinohradech a dětská divadla. O každé scéně budeme konkrétně jednat.“
Ředitelé prvních vybraných divadel s nutností transformace souhlasí. „Pro divadlo je typ příspěvkové organizace často nevýhodný, protože je svazuje přísnými rozpočtovými pravidly. S magistrátem se proto shodneme na tom, že transformace je nutná,“ říká ředitel Činoherního klubu Vladimír Procházka, ovšem dodává: „Je nezbytné ji pečlivě připravit a zvážit všechny kroky. Není to strach, co nás vede k opatrnosti, ale odpovědnost nejen za naše divadlo, nýbrž i za všechna ostatní, která nás budou následovat.“
„Privatizačním krokům musí předcházet důkladný průzkum prostředí, ve kterém se bude transformovaná organizace pohybovat,“ upozorňuje ředitel Divadla Archa Ondřej Hrab. Proto se do transformace zapojil Divadelní ústav, jenž připraví odbornou uměleckou, ekonomickou a právní analýzu opřenou o mezinárodní zkušenosti. „Kdybychom nebyli aspoň částečnými optimisty, vůbec bychom do toho nešli. Není totiž nic horšího než stojaté vody,“ podotýká Hrab.
Také zakladatel a ředitel Semaforu Jiří Suchý změny uvítal. Na rozdíl od Vladimíra Procházky a Ondřeje Hraba nevidí v transformaci vážnější problém: „Nicméně obavy svých kolegů plně podporuji. Každá scéna může mít své vlastní specifické problémy.“
Transformaci umožnilo rok staré rozhodnutí udělovat víceleté granty. Zatím totiž všechny diskuse o nutnosti změny, které se na různých úrovních vedly už od roku 1990, skončily konstatováním, že nejdůležitější je vyřešit způsob financování. Ten musí zajistit kontinuální existenci divadla na dobu delší než jeden rok. V okamžiku, kdy se tento problém vyřešil čtyřletými granty, vyzval pražský magistrát ředitele tří divadel, aby se rozhodli, v jaký právní subjekt svou scénu přemění.
Soukromá divadla v metropoli pracují především jako společnosti s ručením omezeným, občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti či nadace. Město bude přednostně jednat při transformaci svých divadel se současnými řediteli. Pouze v případě, že se nebudou chtít do transformace pustit, uvažuje o tom, že vypíše na příslušný divadelní prostor a s ním souvisící grant výběrové řízení. Ředitelé se nejvíc obávají budoucích kritérií pro udělení grantu.
„Ve světě se ukazuje, že subvencovaná divadla nemusí být za každou komerčně úspěšná, ostatně právě od toho jsou subvencovaná. Dotace jim dovoluje umělecké hledání i pochopitelné právo na omyl. Proto by ekonomická kritéria při hodnocení divadel neměla převažovat nad uměleckými,“ zamýšlí se Vladimír Procházka z Činoherního klubu, kterážto scéna si přitom na nezájem publika nemůže stěžovat.
Proč byla vybrána právě tato divadla
Tři dosti různá divadla, Semafor, Činoherní klub a Archa, budou prvními, na kterých hlavní město ověří, jakým způsobem lze příspěvkové organizace změnit v hospodářsky samostatné subjekty. Pro první etapu úmyslně vybralo scény s odlišným uměleckým záměrem a majetkově právním vztahem k budovám, v nichž působí. Semafor a Činoherní klub mají dlouhou a slavnou tradici, oba vzešly z éry takzvaných malých divadel.
Semafor, který je dodnes spojen s osobou zakladatele a protagonisty Jiřího Suchého, existuje jako autorské divadlo od roku 1959. Původně hrálo v dnešním Činoherním klubu, dlouholeté působiště mělo v paláci Alfa na Václavském náměstí, odkud muselo po restitucích odejít. Od prosince 1995 hraje na malé scéně Hudebního divadla v Karlíně, tedy v městském objektu. Tato skutečnost Suchého uklidňuje natolik, že se transformace nijak nebojí: „I kdyby to dopadlo špatně, Semafor už stejně existuje dost dlouho.“
Ředitel Činoherního klubu Vladimír Procházka se naopak obává o tradici této scény, založené v roce 1965 Jaroslavem Vostrým, Janem Kačerem a Ladislavem Smočkem, který v divadle dodnes působí jako režisér a dramatik. „Nechci, aby jméno divadla a jeho tradice jen tak zanikly,“ říká Procházka. Činoherní klub je repertoárové divadlo se stálým souborem. Navíc budova, v níž sídlí, nepatří městu, ale městské části Praha 1 a divadlo je zde v pronájmu.
Divadlo Archa hraje od roku 1994. Jeho historie začala o tři roky dříve, kdy současný ředitel Ondřej Hrab vyhrál se svým projektem scény bez stálého uměleckého souboru konkurs na bývalé Divadlo E. F. Buriana. „Už při tvorbě projektu jsme zvolili dobře fungující západní model. Celou dobu se proto pohybujeme v hybridním stavu a čím dál hlouběji zabředáváme do systému, který je reziduem socialismu,“ tvrdí Hrab. Divadlo Archa hraje v objektu Československé obchodní banky, kde je v nájmu.
Divadlo Archa hraje od roku 1994. Jeho historie začala o tři roky dříve, kdy současný ředitel Ondřej Hrab vyhrál se svým projektem scény bez stálého uměleckého souboru konkurs na bývalé Divadlo E. F. Buriana. (4. prosince 2000)Ředitel Činoherního klubu Vladimír Procházka se obává o tradici této scény, založené v roce 1965 Jaroslavem Vostrým, Janem Kačerem a Ladislavem Smočkem, který v divadle dodnes působí jako režisér a dramatik. (4. prosince 2000)Tři dosti různá divadla, Semafor, Činoherní klub a Archa, budou prvními, na kterých hlavní město ověří, jakým způsobem lze příspěvkové organizace změnit v hospodářsky samostatné subjekty. (4. prosince 2000)Divadlo Semafor, který je dodnes spojen s osobou zakladatele a protagonisty Jiřího Suchého, existuje jako autorské divadlo od roku 1959. (4. prosince 2000)
