|
Ve středu od 12.00 hodin se můžete palestinského studenta ptát v on-line rozhovoru |
Pravidelné služby od dvou hodin odpoledne často až do rána, nedostatek obvazů a léků, sténající ranění na chodbách, přerušované dodávky elektrické energie i problémy s přísunem základních potravin. Budoucí lékař si doslova prožil křest ohněm. "Držel jsem v rukou asi patnáctiletého chlapce s roztříštěnou hlavou," popisuje otřesný zážitek. "Už nemělo ani smysl aby šel na operaci. Viděl jsem jak umírá."
Zhruba čtyřicetitisícové město Tulkarm na území západního břehu Jordánu těsně u hranic s Izraelem a spadající pod palestinskou samosprávu obklíčila hned po vypuknutí krize izraelská armáda. Ven z města se dalo dostat jen na základě zvláštní propustky či v sanitce. "Těžce ranění na které neměla nemocnice dostatečné vybavení či kapacity byli odváženi do větších měst." Častým cílem sanitních vozů se stávalo blízké Jordánsko, odkud byla část pacientů letecky dopravována až do bohatých ropných monarchií Perského zálivu - Saudské Arábie či Spojených arabských emirátů.
Ulice Tulkarmu se ráno a odpoledne téměř vyprazdňovaly. Obchody otevíraly jen na několik hodin denně, většina firem a továren nepracovala. Hlavní "zábavou" se stalo sledování zpráv, jak na palestinských tak i na izraelských televizních a rozhlasových stanicích. Zcela jiná situace zavládla ve městě vpodvečer. Do ulic vycházeli demostranti, dav někdy čítal několik tisíc lidí. Palestinští mladíci se dostávali do potyček s izraelskými vojáky rozmístěnými na okraji města. Mladému medikovi začínala "hlavní šichta". "Každý den přiváželi okolo tří desítek zraněných, z toho tři až pět těžce."
Vyjímečná situace, takřka znemožňující pohyb mezi městy, zabránila mladíkovi setkat se s přáteli. "Měli se na víkend vracet domů ze škol, ale už to nestihli. Museli proto zůstat na kolejích." Cestovat mezi městy šlo jen velmi obtížně, na základě obtížně získávaných zvláštních propustek. S jedním dobrým kamarádem se přeci jen setkal. "Je to Palestinec, ale má izraelské občanství. Na ně se některá omezení nevztahují."
Drama prožil i při svém návratu do České republiky. Jako Palestinec musel žádat o povolení jet na letiště do izraelského Tel Avivu. "Asi sedm dní palestinské úřady s těmi izraelskými vůbec nekomunikovaly. Nemohl jsem dělat vůbec nic." Poté si žádost podal, ale nedostal žádnou odpověď. Nezbývalo než zvolit náhradní řešení. "Dvakrát jsem se pokusil dostat taxíkem do blízkého Jordánska," vypráví. "Poprvé mě vrátili zpět izraelští vojáci, napodruhé jsme byli varováni před židovskými osadníky." Studentův strýc žijící v jordánském Ammánu musel dvakrát rušit rezervaci letenky.
Odjezd se podařil až napotřetí. "Při jednom střetu byl zraněn sedmnáctiletý chlapec od sousedů." Lékař rozhodl, že zraněný bude převezen do Jordánska. "Jeho matka věděla, že potřebuji vycestovat, proto mi nabídla, zda nechci jet s nimi." V sanitce mohou pacienta vždy doprovázet dva rodinní příslušníci. Vzniklé příležitosti medik využil. "Jeli jsme po vedlejších cestách, abychom byli nenápadnější." Cesta k hranicím zabrala oproti běžným osmdesáti minutám, celých osm hodin. "Pasovou kontrolou jsme prošli bez problémů, izraelští vojáci nedělali žádné problémy." Na čáře přesedli do jordánské sanitky a dorazili do hlavního města. Z Ammánu se (po několikadenním čekání na volné místo v letadle) dostal dvaadvacetiletý medik přes bulharskou Sofii zpět do Prahy.
 Izraelský voják hlídá silnici v pásmu Gazy. |
