Hledali jsme těla v Kursku po hmatu, říká potápěč

Ruští potápěči, kteří operovali v temných vodách Barentsova moře uvnitř vraku jaderné ponorky Kursk, se čas od času museli při hledání těl mrtvých námořníků spoléhat výhradně na hmat. V interview uveřejněném v dnešním vydání listu Komsomolskaja pravda to líčí jeden z členů potápěčského týmu Jurij Gusev. "Voda uvnitř plavidla byla natolik zaneřáděná bahnem a rozbitým strojním zařízením, že světlomety nebyly občas k ničemu," řekl Jurij Gusev.

Základní údaje o havárii
Nejmodernější ruská ponorka Kursk havarovala v sobotu 12. srpna 2000. Z dosud nejasných příčin se její plášť protrhl a zaplavena vodou klesala bezvládně klesla ke dnu 107 metrů pod hladinu. Tam leží nakloněna na boku v úhlu 60 stupňů. Na palubě bylo 118 lidí, z toho 12 vysokých důstojníků. Místo neštěstí je v Barentsově moři asi 80 kilometrů od pobřeží poloostrova Kola, zhruba 280 kilometrů severovýchodně od ruského přístavu Murmansk.

Gusev se vrátil do Ruska v pondělí po osmnáctidenní rusko-norské operaci, při níž se potápěči snažili vyprostit a vynést na hladinu ostatky 118 členů posádky, kteří zahynuli poté, co ponorka 12. srpna po dvou explozích klesla na dno.

Potápěčům se podařilo vyprostit 12 těl a poté byla operace kvůli nepříznivému počasí a stále většímu riziku ohrožujícímu životy potápěčů zastavena.

Potápěči se na akci připravovali v márnici
V přípravě na riskantní, ponurou operaci strávili potápěči podle Guseva nějaký čas také v márnici a prodělali speciální kursy na Akademii lékařských věd v Petrohradě.

Ruský velitel operace kontradmirál Gennadij Verič v listu Komsomolskaja pravda připustil, že odmítl radu Norů, aby se potápěči z psychických důvodů nedívali obětem do tváře.

"Někdy strávili dvě hodiny vyprošťováním jediného těla. Kdyby se potápěč bál pohlédnout mrtvému do tváře, pokud by se bál ho dotknout, nebyl by schopen určenou práci vykonat," dodal Verič.

Záchranná kabina v přední části ponorky byla neporušená
Podle Guseva našli potápěči hlavní záchrannou kabinu v přední části ponorky neporušenou.

Ruští funkcionáři však trvají na tom, že příď Kursku byla zdevastována náhle a těžce, o čemž podle nich svědčí i to, že nikdo z námořníků v této sekci nežil tak dlouho, aby se mohl pokusit dostat k poklopu únikového průlezu.

Námořníci v zadní části ponorky se k záchrané kabině nemohli dostat, protože jim cestu k ní zatarasily trosky zničeného vnitřního zařízení ponorky.

Šel bych do toho znovu, tvrdí Gusev
Přestože byla operace po všech stránkách náročná, zúčastnil by se jí Gusev podle vlastních slov znovu, pokud by o to byl požádán. Odmítl však mluvit o emocionální stránce práce pod vodou.

"Pravděpodobně to neřeknu nikomu. Jedinou věcí je, že je velice zlé, že jsme nemohli nikoho zachránit. Chci požádat příbuzné mrtvých, o odpuštění," že jsme nevyprostili všechna těla, řekl Gusev v interview.

"Zhodnotit operaci a hovořit o ní je pro mě velice těžké. Mám to vše ukryté ve svém srdci a nechci si to znovu připomínat. Chápejte, není to jako kdybychom tam dole hledali zlato," řekl listu jiný ruský potápěč Sergej Šmygin.