Jen blázen a masochista by se na místě matky, které před očima zemře malé dítě, nesnažil zapomenout na všechno zlé a uchovat si ty jen ty příjemné vzpomínky. Anebo obdivuhodně silný člověk. Cokoliv spojené s obdobím boje o život přece znovu a znovu jitří bolest: Vracet se na oddělení dětské onkologie a navštěvovat děti, které možná zemřou, anebo přežijí, založit fond, který by jim mohl pomoci a denně se znovu a znovu střetávat s tragickou minulostí… Klobouk dolů před každým, kdo tohle dokáže. “I kdyby moje úsilí pomohlo jedinému dítěti, nebylo vynaložené zbytečně,” říká zakladatelka fondu Kapka naděje paní Svobodová.
“Takový kýč je možné natočit snad jen v Americe,” vzdychali by s ironií mezi řádky filmoví kritici.
A přece. Je to česká skutečnost.
