O těžké krizi ministerstva obrany hovoří armádní experti, poslanci i další lidé, obeznámení s chodem tohoto úřadu. "Z mnoha signálů, které dostávám, vyplývá, že ministerstvo obrany 'jede' na půl plynu. To je také hlavní důvod, proč se v Česku děje něco nevídaného - kompetence ministerstva se přesunují na generální štáb," upozorňuje uznávaný odborník na bezpečnostní otázky Antonín Rašek, jehož ČSSD původně navrhovala do křesla ministra obrany.
Generály přesto neobviňuje z protiústavní touhy po moci. "Jde o nešťastníky, kteří jsou stále více znepokojeni nečinností jim nadřízeného ministerstva, takže zoufale zachraňují, co se dá." Ministr Vetchý kritice oponuje: "Efekt změn, do nichž jsme se pustili, se neprojeví ze dne na den, ale až v dlouhodobém horizontu."
Ukazuje se, že ministerstvo ochromují především rozklížené pracovní i mezilidské vztahy, které zde panují. "Vládnou zde neúnosné poměry a jen těžko představitelná nevraživost mezi sekcemi. Nejasné jsou i jejich kompetence, a to nemluvím o neschopnosti cokoliv rozhodnout," charakterizuje situaci i její důsledky jeden z vlivných úředníků ministerstva. Tyto poměry jsou podle něj vyjádřeny ve stamilionových částkách, jež armáda například zbytečně tratí na údržbu desítek nepotřebných posádek.
Obrovské sumy z obranného rozpočtu však zbůhdarma pohlcuje i špatné řízení projektu letounů L-159, modernizace tanků T-72 či nákup problematických padáků, na nichž se již čtyři roky neskáče. Platí to rovněž o vojenském školství, které svoji strukturou stále odpovídá velikosti vojska Varšavské smlouvy.
"Všechny tyto hříchy jdou na vrub ministerstva," tvrdí jeden z jeho analytiků.
Vleklou neschopnost vedení Vetchého úřadu něco rozhodnout dokládá analytik ministerstva obrany na hádce mezi ředitelem Úřadu národního vyzbrojování Jaroslavem Štefcem a šéfem sekce správy majetku Vladimírem Balekou. Ti si totiž v kanceláři ministra Vetchého vjeli do vlasů, protože se neshodli, kdo vlastně zodpovídá za dodávku dvaasedmdesáti letounů L-159, a tím i za hrubé chyby v řízení projektu a jeho prodražování.
Na tomto kontraktu přitom závisí obranyschopnost země a také osud největší české zbrojovky Aera Vodochody. S využitím špičkových bitevníků počítá ve svých plánech i NATO.
"L-159? Amatérské řízení za obrovské peníze," charakterizuje úroveň koordinace projektu resortem obrany jeden ze zasvěcených ekonomů.
Bývalý ředitel Institutu pro strategická studia Antonín Rašek, s nímž generálové stále konzultují mnohé problémy, jak armády budovat, srovnává ministerstvo obrany s molochem, jenž se zabývá jen sám sebou a jemuž už nezbývají síly, aby se věnoval armádě, obraně země či vizím, jak vojsko rekonstruovat.
Zejména proto si podle něj generálové v zoufalství založili před několika měsíci jakousi generálskou radu, která se občas schází a navrhuje směry, jimiž se má armáda v následujících letech ubírat.
"Potíž ale je v tom, že z chování generálů je víc než patrná nejistota a možná i obavy, že je politici obviní ze zákulisních her. Vojáci si totiž moc dobře uvědomují, že jejich zoufalé návrhy či volání po rekonstrukci vojska nejsou přihlížejícím a přešlapujícím ministerstvem obrany politicky jištěny," vysvětluje Rašek.
Šéf bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny Petr Nečas (ODS) naopak míní, že pokud není vedení resortu obrany schopno tvořivě a nápaditě pracovat, jestliže je jen ve vleku událostí, tak se vytváří vakuum, do něhož vstupují vojáci.
"Většinou sice s nejlepší vůlí, avšak přece jen bez schopnosti vnímat transformaci resortu i armády v měřítcích politického zadání, v širších společenských a ekonomických souvislostech," tvrdí stínový ministr obrany.
V kancelářích ministerstva a generálního štábu kolují celé story o tom, že po odvolání náměstka Taxe je ministr Vetchý stále častěji konsternován ekonomickým náměstkem Jindřichem Tomášem. Jejich vztahy jsou už natolik vyhrocené, že ministr Tomáše i při důležitých ekonomických poradách ignoruje. Raději se při odborných konzultacích obrací - nehledě na Tomášovu přítomnost - na jiné experty.
"Tomáš za dva roky svého úřadování nikdy na poradách vedení ministerstva nepromluvil slovo, natož aby z něj vypadlo něco inspirativního," hodnotí náměstkovo chování jeden z jeho spolupracovníků. "Diskutujeme v jeho kanceláři o detailech přezbrojení letectva či pozemního vojska a on najednou stočí řeč na počasí nebo na pivo - je to k zbláznění a v poslední době se to už nedá vydržet," dodává.
Tomášovo ovlivňování největšího zbrojního projektu v historii země - vývoje a výroby letadel L-159 -, za nějž náměstek zodpovídá, charakterizoval již dříve poslanec Nečas jako vrcholnou ukázku manažerské neschopnosti, z níž vyplývá i zpoždění a značné prodražování tohoto kontraktu.
Náměstkovo vyjádření se nepodařilo získat. S MF DNES nekomunikuje poté, co zveřejnila, že mu v Jemenu při oficiální návštěvě - v době, kdy do této země dorazila dodávka českých tanků - nabídli darem vzácného arabského hřebce. Tomáš to popřel, třebaže - jak vyšlo najevo si u celní správy zjišťoval podmínky dovozu koně.
Vetchý se Tomáše už ani nepokouší hájit. A když je tázán, proč se nerozloučí s člověkem, jenž už dávno nic a nikoho neřídí - tedy ani projekty, na nichž závisí obranyschopnost země i existence významných podniků -, rezignovaně odpovídá: "Jsou věci, které musí ministr řešit sám, a ne přes tisk." Připustil však, že zlepšení práce Tomášova ekonomického úseku považuje za prioritu.
Jiný významný úředník ministerstva ovšem míní, že jakkoliv může být pro obranu i ekonomiku země tragické zpoždění či krach projektů L-159 nebo modernizace tanku T-72, mnohem katastrofičtější důsledky pro republiku vyplývají z neschopnosti vedení ministerstva vytvořit koncepci moderní armády.
"Každý rok se připravuje nová, aniž by udala směr alespoň na dva roky. Jenomže teď jsme se ocitli na hranici, kdy desetiletá permanentní reorganizace může armádu definitivně pohřbít. Funus vlastně už vlastně začal," odhaduje expert.
Pokud se ministr obrany Vetchý neodhodlá k zásadním personálním výměnám, není ani podle mínění šéfa bezpečnostního výboru sněmovny Nečase daleko doba, kdy se mu resort rozloží pod rukama. Havarijní, až katastrofální poměry podle něj vládnou zejména v ekonomice resortu, pro jehož komplikovanou strukturu má jediné slovo - galimatyáš.
"Nikdo v tom nepořádku za nic nezodpovídá, ale všichni rozhodují o všem. Kdo se vůbec stará o majetek resortu? Je to jeho sekce správy majetku, Úřad pro národní vyzbrojování, anebo velitelství logistiky? To už jsou totiž tři páni, kteří se o tohle právo perou," vysvětluje jeden ze spolupracovníků ministra. A také on připomíná: "Stojí to spoustu času a ještě více peněz." Jeden z operačních velitelů charakterizuje výsledek chaosu v ekonomice obrany slovy: "Letos nemá armáda opět uzavřeny životně důležité zakázky na nákup náhradních dílů, takže nám geometrickou řadou rostou počty porouchané techniky. Často to však má prozaický důvod: naše žádanky o dodávky putují celý rok bez cíle mezi Vetchého úředníky, takže nám je až teď vracejí - prý už je nestihnou vyřídit." Poměry, které vládnou v resortu obrany, srovnává Nečas s buldozerem: "Vetchého lidé před sebou již delší dobu jen hrnou problémy a nezabývají se jimi." Příčinu nerozhodnosti a přešlapování ministerstva obrany vidí zákonodárci, bezpečnostní analytici, ale i mnozí vojáci v naprosté intelektuální krizi jeho managementu.
"Reformní kroky, na nichž se podílel zejména bývalý ministr obrany Miloslav Výborný a po krátkou dobu i Michal Lobkowicz, se vyčerpaly. ČSSD ten 'balíček' loni před vstupem země do NATO jen převázala růžovou mašličkou a vydávala za své dílo. Jenomže teď, když by měla přijít s vlastní imaginací, s vlastní tvořivostí, nenabízí již po dlouhou dobu nic," míní Nečas.
Jindy k novinářům vstřícný náčelník generálního štábu Jiří Šedivý odmítá vyhrocené vztahy svého úřadu s ministerstvem jakkoliv komentovat.
"Je na ministrovi obrany, aby tyto věci hodnotil," řekl úsečně a vymluvil se na nedostatek času kvůli přípravám na manévry Morava 2000.
Generály přesto neobviňuje z protiústavní touhy po moci. "Jde o nešťastníky, kteří jsou stále více znepokojeni nečinností jim nadřízeného ministerstva, takže zoufale zachraňují, co se dá." Ministr Vetchý kritice oponuje: "Efekt změn, do nichž jsme se pustili, se neprojeví ze dne na den, ale až v dlouhodobém horizontu."
Ukazuje se, že ministerstvo ochromují především rozklížené pracovní i mezilidské vztahy, které zde panují. "Vládnou zde neúnosné poměry a jen těžko představitelná nevraživost mezi sekcemi. Nejasné jsou i jejich kompetence, a to nemluvím o neschopnosti cokoliv rozhodnout," charakterizuje situaci i její důsledky jeden z vlivných úředníků ministerstva. Tyto poměry jsou podle něj vyjádřeny ve stamilionových částkách, jež armáda například zbytečně tratí na údržbu desítek nepotřebných posádek.
Obrovské sumy z obranného rozpočtu však zbůhdarma pohlcuje i špatné řízení projektu letounů L-159, modernizace tanků T-72 či nákup problematických padáků, na nichž se již čtyři roky neskáče. Platí to rovněž o vojenském školství, které svoji strukturou stále odpovídá velikosti vojska Varšavské smlouvy.
"Všechny tyto hříchy jdou na vrub ministerstva," tvrdí jeden z jeho analytiků.
Vleklou neschopnost vedení Vetchého úřadu něco rozhodnout dokládá analytik ministerstva obrany na hádce mezi ředitelem Úřadu národního vyzbrojování Jaroslavem Štefcem a šéfem sekce správy majetku Vladimírem Balekou. Ti si totiž v kanceláři ministra Vetchého vjeli do vlasů, protože se neshodli, kdo vlastně zodpovídá za dodávku dvaasedmdesáti letounů L-159, a tím i za hrubé chyby v řízení projektu a jeho prodražování.
Na tomto kontraktu přitom závisí obranyschopnost země a také osud největší české zbrojovky Aera Vodochody. S využitím špičkových bitevníků počítá ve svých plánech i NATO.
"L-159? Amatérské řízení za obrovské peníze," charakterizuje úroveň koordinace projektu resortem obrany jeden ze zasvěcených ekonomů.
Bývalý ředitel Institutu pro strategická studia Antonín Rašek, s nímž generálové stále konzultují mnohé problémy, jak armády budovat, srovnává ministerstvo obrany s molochem, jenž se zabývá jen sám sebou a jemuž už nezbývají síly, aby se věnoval armádě, obraně země či vizím, jak vojsko rekonstruovat.
Zejména proto si podle něj generálové v zoufalství založili před několika měsíci jakousi generálskou radu, která se občas schází a navrhuje směry, jimiž se má armáda v následujících letech ubírat.
"Potíž ale je v tom, že z chování generálů je víc než patrná nejistota a možná i obavy, že je politici obviní ze zákulisních her. Vojáci si totiž moc dobře uvědomují, že jejich zoufalé návrhy či volání po rekonstrukci vojska nejsou přihlížejícím a přešlapujícím ministerstvem obrany politicky jištěny," vysvětluje Rašek.
Šéf bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny Petr Nečas (ODS) naopak míní, že pokud není vedení resortu obrany schopno tvořivě a nápaditě pracovat, jestliže je jen ve vleku událostí, tak se vytváří vakuum, do něhož vstupují vojáci.
"Většinou sice s nejlepší vůlí, avšak přece jen bez schopnosti vnímat transformaci resortu i armády v měřítcích politického zadání, v širších společenských a ekonomických souvislostech," tvrdí stínový ministr obrany.
V kancelářích ministerstva a generálního štábu kolují celé story o tom, že po odvolání náměstka Taxe je ministr Vetchý stále častěji konsternován ekonomickým náměstkem Jindřichem Tomášem. Jejich vztahy jsou už natolik vyhrocené, že ministr Tomáše i při důležitých ekonomických poradách ignoruje. Raději se při odborných konzultacích obrací - nehledě na Tomášovu přítomnost - na jiné experty.
"Tomáš za dva roky svého úřadování nikdy na poradách vedení ministerstva nepromluvil slovo, natož aby z něj vypadlo něco inspirativního," hodnotí náměstkovo chování jeden z jeho spolupracovníků. "Diskutujeme v jeho kanceláři o detailech přezbrojení letectva či pozemního vojska a on najednou stočí řeč na počasí nebo na pivo - je to k zbláznění a v poslední době se to už nedá vydržet," dodává.
Tomášovo ovlivňování největšího zbrojního projektu v historii země - vývoje a výroby letadel L-159 -, za nějž náměstek zodpovídá, charakterizoval již dříve poslanec Nečas jako vrcholnou ukázku manažerské neschopnosti, z níž vyplývá i zpoždění a značné prodražování tohoto kontraktu.
Náměstkovo vyjádření se nepodařilo získat. S MF DNES nekomunikuje poté, co zveřejnila, že mu v Jemenu při oficiální návštěvě - v době, kdy do této země dorazila dodávka českých tanků - nabídli darem vzácného arabského hřebce. Tomáš to popřel, třebaže - jak vyšlo najevo si u celní správy zjišťoval podmínky dovozu koně.
Vetchý se Tomáše už ani nepokouší hájit. A když je tázán, proč se nerozloučí s člověkem, jenž už dávno nic a nikoho neřídí - tedy ani projekty, na nichž závisí obranyschopnost země i existence významných podniků -, rezignovaně odpovídá: "Jsou věci, které musí ministr řešit sám, a ne přes tisk." Připustil však, že zlepšení práce Tomášova ekonomického úseku považuje za prioritu.
Jiný významný úředník ministerstva ovšem míní, že jakkoliv může být pro obranu i ekonomiku země tragické zpoždění či krach projektů L-159 nebo modernizace tanku T-72, mnohem katastrofičtější důsledky pro republiku vyplývají z neschopnosti vedení ministerstva vytvořit koncepci moderní armády.
"Každý rok se připravuje nová, aniž by udala směr alespoň na dva roky. Jenomže teď jsme se ocitli na hranici, kdy desetiletá permanentní reorganizace může armádu definitivně pohřbít. Funus vlastně už vlastně začal," odhaduje expert.
Pokud se ministr obrany Vetchý neodhodlá k zásadním personálním výměnám, není ani podle mínění šéfa bezpečnostního výboru sněmovny Nečase daleko doba, kdy se mu resort rozloží pod rukama. Havarijní, až katastrofální poměry podle něj vládnou zejména v ekonomice resortu, pro jehož komplikovanou strukturu má jediné slovo - galimatyáš.
"Nikdo v tom nepořádku za nic nezodpovídá, ale všichni rozhodují o všem. Kdo se vůbec stará o majetek resortu? Je to jeho sekce správy majetku, Úřad pro národní vyzbrojování, anebo velitelství logistiky? To už jsou totiž tři páni, kteří se o tohle právo perou," vysvětluje jeden ze spolupracovníků ministra. A také on připomíná: "Stojí to spoustu času a ještě více peněz." Jeden z operačních velitelů charakterizuje výsledek chaosu v ekonomice obrany slovy: "Letos nemá armáda opět uzavřeny životně důležité zakázky na nákup náhradních dílů, takže nám geometrickou řadou rostou počty porouchané techniky. Často to však má prozaický důvod: naše žádanky o dodávky putují celý rok bez cíle mezi Vetchého úředníky, takže nám je až teď vracejí - prý už je nestihnou vyřídit." Poměry, které vládnou v resortu obrany, srovnává Nečas s buldozerem: "Vetchého lidé před sebou již delší dobu jen hrnou problémy a nezabývají se jimi." Příčinu nerozhodnosti a přešlapování ministerstva obrany vidí zákonodárci, bezpečnostní analytici, ale i mnozí vojáci v naprosté intelektuální krizi jeho managementu.
"Reformní kroky, na nichž se podílel zejména bývalý ministr obrany Miloslav Výborný a po krátkou dobu i Michal Lobkowicz, se vyčerpaly. ČSSD ten 'balíček' loni před vstupem země do NATO jen převázala růžovou mašličkou a vydávala za své dílo. Jenomže teď, když by měla přijít s vlastní imaginací, s vlastní tvořivostí, nenabízí již po dlouhou dobu nic," míní Nečas.
Jindy k novinářům vstřícný náčelník generálního štábu Jiří Šedivý odmítá vyhrocené vztahy svého úřadu s ministerstvem jakkoliv komentovat.
"Je na ministrovi obrany, aby tyto věci hodnotil," řekl úsečně a vymluvil se na nedostatek času kvůli přípravám na manévry Morava 2000.
