Pavel Vítek a Jaroslav Demczak (jeho trestní stíhání bylo ze zdravotních důvodů přerušeno) jsou poslední dva žijící soudci z tragického monstrprocesu v Jihlavě, v němž měli být pro výstrahu veřejnosti potrestáni údajní útočníci na komunistické funkcionáře ve škole v Babicích na Třebíčsku v červenci 1951. Vítek však nerozhodoval jako nestranný soudce, tresty byly určeny předem vrcholnými komunistickými představiteli, takzvanou bezpečnostní pětkou, a na proces "dohlížel" osobně tehdejší prezident Klement Gottwald.
Žádný z členů pětky však už nežije.
Posun v případu soudce Vítka včera přivítalo vedení Konfederace politických vězňů, i když dalo najevo, že obžaloba přichází přece jen pozdě.
"Doufám, že toto je první vlaštovka, která ukáže, že kdyby byla politická vůle, řada soudců mohla být souzena už dřív. Tento případ není ojedinělý. Mnoho tehdejších soudců bylo totiž soudci jen podle jména," řekl předseda konfederace Stanislav Drobný. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu registruje osm jmen tehdejších soudců a prokurátorů, které podezírá z toho, že se vědomě podíleli na zinscenovaných procesech s takzvanými třídními nepřáteli, které často končily rozsudky smrti. Popraveny byly asi dvě stovky nezákonně odsouzených, tisíce dalších skončily ve vězeních či byly vystěhovány z domovů.
Někdejší soudce Vítek nebyl během uplynulých dvou dnů ve svém pražském bytě k zastižení, a k obžalobě se tak nemohl vyjádřit.
Pokud by byl odsouzen za vraždu, jak mu klade za vinu obžaloba, hrozí mu až patnáct let vězení.
Zda by však skutečně nastoupil trest, je vzhledem k jeho věku a zdravotnímu stavu velmi nepravděpodobné. "Morální odsouzení je důležité, trest by ale měl přijít, pokud bude prokázána vina," říká Drobný.
"Dnes je předčasné spekulovat o odsouzení obviněného i o výši případného trestu. O vině i o trestu musí rozhodnout příslušný soud," říká předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová. Drobný však v této souvislosti připomíná praktiky organizátorů komunistických procesů. Ti se totiž na zdravotní stav odsouzených neohlíželi - jednoho z údajných útočníků z babické školy popravili i přesto, že ochrnul, nemohl se hýbat a pod šibenici jej museli přinést.
Kauza soudce Vítka se stala noční můrou tuzemské justice, která se s případem dlouho nedokázala vypořádat a málem jej ani nedovedla do konce. Až po zásahu ministra spravedlnosti nařídil Nejvyšší soud případ došetřit a dokončit.
"Rozhodnutí Nejvyššího soudu je zdviženým prstem, který upozorňuje, že postrádá-li soudcovský verdikt elementární etický základ, zaručující alespoň směřování ke spravedlnosti, musí zpronevěřivší se soudce nést odpovědnost za trestný čin, jemuž svým rozhodnutím pomáhal," uvedla Wagnerová.
Žádný z členů pětky však už nežije.
Posun v případu soudce Vítka včera přivítalo vedení Konfederace politických vězňů, i když dalo najevo, že obžaloba přichází přece jen pozdě.
"Doufám, že toto je první vlaštovka, která ukáže, že kdyby byla politická vůle, řada soudců mohla být souzena už dřív. Tento případ není ojedinělý. Mnoho tehdejších soudců bylo totiž soudci jen podle jména," řekl předseda konfederace Stanislav Drobný. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu registruje osm jmen tehdejších soudců a prokurátorů, které podezírá z toho, že se vědomě podíleli na zinscenovaných procesech s takzvanými třídními nepřáteli, které často končily rozsudky smrti. Popraveny byly asi dvě stovky nezákonně odsouzených, tisíce dalších skončily ve vězeních či byly vystěhovány z domovů.
Někdejší soudce Vítek nebyl během uplynulých dvou dnů ve svém pražském bytě k zastižení, a k obžalobě se tak nemohl vyjádřit.
Pokud by byl odsouzen za vraždu, jak mu klade za vinu obžaloba, hrozí mu až patnáct let vězení.
Zda by však skutečně nastoupil trest, je vzhledem k jeho věku a zdravotnímu stavu velmi nepravděpodobné. "Morální odsouzení je důležité, trest by ale měl přijít, pokud bude prokázána vina," říká Drobný.
"Dnes je předčasné spekulovat o odsouzení obviněného i o výši případného trestu. O vině i o trestu musí rozhodnout příslušný soud," říká předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová. Drobný však v této souvislosti připomíná praktiky organizátorů komunistických procesů. Ti se totiž na zdravotní stav odsouzených neohlíželi - jednoho z údajných útočníků z babické školy popravili i přesto, že ochrnul, nemohl se hýbat a pod šibenici jej museli přinést.
Kauza soudce Vítka se stala noční můrou tuzemské justice, která se s případem dlouho nedokázala vypořádat a málem jej ani nedovedla do konce. Až po zásahu ministra spravedlnosti nařídil Nejvyšší soud případ došetřit a dokončit.
"Rozhodnutí Nejvyššího soudu je zdviženým prstem, který upozorňuje, že postrádá-li soudcovský verdikt elementární etický základ, zaručující alespoň směřování ke spravedlnosti, musí zpronevěřivší se soudce nést odpovědnost za trestný čin, jemuž svým rozhodnutím pomáhal," uvedla Wagnerová.
