"Třetina rozdílu je způsobena odlišným výběrem povolání. I ženy s vysokoškolským diplomem se soustřeďují do profesí, kde se vyplácejí nižší mzdy, například do školství," uvádí ekonom Štěpán Jurajda.
Neznamená to však, že diskriminace - tedy nižší ohodnocení za úplně stejnou práci - neexistuje. Například finanční ředitelky berou podle statistik 27 tisíc korun, finanční ředitelé mají platy přes 40 tisíc.
Jak se ukazuje, také při výběrových řízeních mají ženy menší šanci na získání práce či na povýšení. Platí to v Česku i v zemích EU. Už několik let nabízejí evropské zákony řešení - umožňují dát v případě stejných schopností přednost ženám před muži. I ministerstvo práce začalo v posledních týdnech uvažovat o podobném zákoně. "Pokud se na totéž místo bude hlásit muž a žena se stejnými schopnostmi a v daném úřadě bude pracovat více mužů, měla by dostat přednost žena," vysvětluje úvahy ministerstva Jana Horská.
Otázkou podle Jany Horské zůstává, zda by takový přístup neodporoval ústavě a právu na rovné zacházení. Tím se v současné době zabývá tým místopředsedy vlády Pavla Rychetského: "Hledají se možnosti zmírnění diskriminace žen a legislativní rada vlády má nyní za úkol posoudit, zda nebudou tyto projekty v rozporu se zákony a ústavou," uvedl Rychetský.
Podobný problém před několika lety řešil i Evropský soudní dvůr.
Společná úmluva Evropské unie totiž zvýhodňování žen za přísně stanovených podmínek umožňuje a několik mužů se kvůli tomu již obrátilo na soud.
"Pan Marschall, učitel, se ucházel o vyšší funkci společně se ženskou kandidátkou. Protože byli oba stejně kvalifikovaní a na příslušné kariérní úrovni už bylo zaměstnáno více mužů než žen, musela být na toto místo jmenována žena," uvádí Jane Hodges Aeberhardová ve své studii o současných postojích soudů v oblasti diskriminace. Pan Marschall se nakonec odvolal až k Evropskému soudnímu dvoru a ten tehdy v roce 1997 poprvé rozhodl, že upřednostnění ženy bylo právně v pořádku.
Ekonomové i sociologové přitom přinášejí celou řadu argumentů pro i proti takovému zvýhodňování. "Z našeho výzkumu vyšlo, že pokud se chce žena dostat na srovnatelnou pozici jako muž, musí mít výrazně vyšší schopnosti. Zaměstnavatel ji totiž bez ohledu na její vlastnosti či soukromé poměry považuje za méně výkonnou či méně přizpůsobivou. Takže drobné zvýhodnění žen by bylo na místě," míní Jiří Večerník ze Sociologického ústavu.
Opostavení žen ve vyšších funkcích svědčí i jedna ze studií tohoto ústavu. Podle ní muži v řídicích pozicích mají ve většině případů více než šest podřízených, mezi vedoucími ženami převažují ty, jež řídí maximálně pět lidí.
Na opačné straně se objevují názory, že se taková ochrana žen může obrátit proti nim samým. "Je to stejné jako se zaměstnáváním absolventů či zdravotně postižených. Čím je zákony více chrání, tím se zaměstnavatelé více bojí je přijímat do práce," říká Zdena Kuchařová z Výzkumného ústavu práce. Přestože uznává, že citlivé zvýhodnění žen by mohlo pomoci, je přesvědčena, že hlavní změna se musí odehrát v myšlení lidí, ve změně tradičního chování.
O tom, že česká společnost je schopna takové změny postupně přijmout, svědčí podle odborníků i vývoj platů po roce 1989.
Zatímco v osmdesátých letech byly platy žen skoro o pětatřicet procent nižší než platy mužů, v polovině devadesátých let už se tento rozdíl snížil na 22 procent. "V průběhu hospodářské recese v minulých dvou letech se sice rozdíly opět mírně prohloubily, protože ženy byly recesí více postiženy.
Loni se však již opět obnovil trend ke zmenšování rozdílů ve mzdách mužů a žen," říká Dalibor Holý z Českého statistického úřadu.
Podobné rozdíly v platech jsou přitom podle Štěpána Jurajdy obvyklé i v západní Evropě a v USA.
Neznamená to však, že diskriminace - tedy nižší ohodnocení za úplně stejnou práci - neexistuje. Například finanční ředitelky berou podle statistik 27 tisíc korun, finanční ředitelé mají platy přes 40 tisíc.
Jak se ukazuje, také při výběrových řízeních mají ženy menší šanci na získání práce či na povýšení. Platí to v Česku i v zemích EU. Už několik let nabízejí evropské zákony řešení - umožňují dát v případě stejných schopností přednost ženám před muži. I ministerstvo práce začalo v posledních týdnech uvažovat o podobném zákoně. "Pokud se na totéž místo bude hlásit muž a žena se stejnými schopnostmi a v daném úřadě bude pracovat více mužů, měla by dostat přednost žena," vysvětluje úvahy ministerstva Jana Horská.
Otázkou podle Jany Horské zůstává, zda by takový přístup neodporoval ústavě a právu na rovné zacházení. Tím se v současné době zabývá tým místopředsedy vlády Pavla Rychetského: "Hledají se možnosti zmírnění diskriminace žen a legislativní rada vlády má nyní za úkol posoudit, zda nebudou tyto projekty v rozporu se zákony a ústavou," uvedl Rychetský.
Podobný problém před několika lety řešil i Evropský soudní dvůr.
Společná úmluva Evropské unie totiž zvýhodňování žen za přísně stanovených podmínek umožňuje a několik mužů se kvůli tomu již obrátilo na soud.
"Pan Marschall, učitel, se ucházel o vyšší funkci společně se ženskou kandidátkou. Protože byli oba stejně kvalifikovaní a na příslušné kariérní úrovni už bylo zaměstnáno více mužů než žen, musela být na toto místo jmenována žena," uvádí Jane Hodges Aeberhardová ve své studii o současných postojích soudů v oblasti diskriminace. Pan Marschall se nakonec odvolal až k Evropskému soudnímu dvoru a ten tehdy v roce 1997 poprvé rozhodl, že upřednostnění ženy bylo právně v pořádku.
Ekonomové i sociologové přitom přinášejí celou řadu argumentů pro i proti takovému zvýhodňování. "Z našeho výzkumu vyšlo, že pokud se chce žena dostat na srovnatelnou pozici jako muž, musí mít výrazně vyšší schopnosti. Zaměstnavatel ji totiž bez ohledu na její vlastnosti či soukromé poměry považuje za méně výkonnou či méně přizpůsobivou. Takže drobné zvýhodnění žen by bylo na místě," míní Jiří Večerník ze Sociologického ústavu.
Opostavení žen ve vyšších funkcích svědčí i jedna ze studií tohoto ústavu. Podle ní muži v řídicích pozicích mají ve většině případů více než šest podřízených, mezi vedoucími ženami převažují ty, jež řídí maximálně pět lidí.
Na opačné straně se objevují názory, že se taková ochrana žen může obrátit proti nim samým. "Je to stejné jako se zaměstnáváním absolventů či zdravotně postižených. Čím je zákony více chrání, tím se zaměstnavatelé více bojí je přijímat do práce," říká Zdena Kuchařová z Výzkumného ústavu práce. Přestože uznává, že citlivé zvýhodnění žen by mohlo pomoci, je přesvědčena, že hlavní změna se musí odehrát v myšlení lidí, ve změně tradičního chování.
O tom, že česká společnost je schopna takové změny postupně přijmout, svědčí podle odborníků i vývoj platů po roce 1989.
Zatímco v osmdesátých letech byly platy žen skoro o pětatřicet procent nižší než platy mužů, v polovině devadesátých let už se tento rozdíl snížil na 22 procent. "V průběhu hospodářské recese v minulých dvou letech se sice rozdíly opět mírně prohloubily, protože ženy byly recesí více postiženy.
Loni se však již opět obnovil trend ke zmenšování rozdílů ve mzdách mužů a žen," říká Dalibor Holý z Českého statistického úřadu.
Podobné rozdíly v platech jsou přitom podle Štěpána Jurajdy obvyklé i v západní Evropě a v USA.
