Zákon totiž kromě jiného plánoval, že by prostitutky odváděly daně a platily si sociální a zdravotní pojištění. "Hledáme teď jiné metody, jak se s tímto problémem, který snad nikdo nepopírá, vyrovnat jinak," uvedla ředitelka odboru prevence kriminality ministerstva vnitra Jitka Gjuričová, která byla jednou z hlavních autorek původní předlohy.
Ta narazila u vládních legislativců na Úmluvu o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívaní prostituce druhých osob, starou téměř padesát let. "Bylo by nutno úmluvu vypovědět, což je z hlediska zahraničněpolitického dosti problematické," píše se v usnesení legislativní rady vlády.
Přitom vnitro chtělo v podstatě okopírovat úpravy, které běžně platí i ve státech Evropské unie definovat prostituci, přiznat, že existuje, vymezit okruh osob, které ji smějí provozovat a zajistit nad nimi lékařský dozor, zakázat provozování prostituce na ulicích a silnicích či uzákonit, aby i lidé, kteří z prostituce žijí, odváděli daně.
"Ten zákon tady měl být dávno, teď už je pozdě. Já bych přál tomu úředníkovi, který jeho návrh zarazil, aby se jednou dostal do regionu, kde je tak tři sta prostitutek, a byl odpovědný za veřejný pořádek," podotkl šéf sokolovské policie a bývalý policejní prezident Oldřich Tomášek.
V analýze, která návrh odmítnutého zákona doprovázela, se uvádělo, že prostituce ochromila normální život několika obcí a měst.
"Někde se stává zdrojem obživy především pro tamní děti a mládež," tvrdí její autoři. Nikdo si také netroufne odhadnout, kolik peněz třeba za posledních deset let proteklo rukama prostitutek a kuplířů. Jisté však je, že zdaněna nebyla ani jediná koruna.
"Pochopitelně, že z takových těch příbuzných živností, jako je pohostinská činnost, kde se taky může někdy skrývat prostituce, daně vybíráme. Z toho, co si vydělá dívka na ulici, nemá státní pokladna nic," uvedl mluvčí ministerstva financí Libor Vacek.
Ministerstvo vnitra musí do konce října zpracovat další analýzu, která navrhne, jak problém jménem "prostituce" řešit i bez speciálního zákona. Minimálně další rok budou mít úřady v boji proti prostituci k dispozici jen stávající předpisy. Například obce mohou zakázat nebo regulovat a omezit pohyb prostitutek na určitých částech města, ale za jejich hranicemi jsou policisté či strážníci bezmocní. "A i když se nám nějakou podaří dostat před přestupkovou komisi a ta jí napaří nějakou pokutu, tak ta holka řekne, že je nezaměstnaná a nemá ji z čeho uhradit, a se vztyčenou hlavou zase odchází šlapat," konstatoval Tomášek.
Ještě na začátku devadesátých let byla prostituce považována alespoň za přestupek, v roce 1996 to však novela přestupkového zákona změnila a od té doby se pojem "prostituce" v zákonech neobjevuje.
"Pořád doufáme, že speciální zákon se přece jenom nějak podaří prosadit. Nejde přece jenom o daně nebo placení pojistek, ale o to, aby stát dal konečně jasně najevo, že prostituce je něco nenormálního, s čím je potřeba si nějak poradit," konstatoval šéf policie Prahy 1 Jiří Sellner.
Jak státy řeší obchod se sexem
reglementace: prostituci trpí, respektive legalizuje, současně ji však podřizuje státnímu dozoru a kontrole. Prostitutky jsou "schované" výhradně v nevěstincích a při kontrolách se musí prokázat platným povolením. Pokud je nemají, dostanou pokutu, někde dokonce musí i na pár dní do vězení. Daně z prostituce jdou do státního rozpočtu, v některých státech jich část putuje přímo do pokladny jednotlivých obcí (Rakousko, Nizozemsko, Francie, Německo, Řecko, Itálie, Norsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Maďarsko) abolice: neřeší prostituci jako takovou, zaměřuje se na postih doprovodných jevů (Česká republika, Slovensko, Polsko, Rusko)
represe: prostituci zakazuje a trestá (Rumunsko, Bulharsko)
