Ale to bylo a je pochopitelně jen zdání. Klamné zdání těch, kteří se do světa – stejně jako já – dostali poprvé. Zkušenější věděli, že Niagara Falls patří ke špičkovým turistickým místům Kanady vůbec.
Přicestovat do Kanady a nevidět Niagaru, to je jako být v Praze a nenavštívit Pražský hrad. Z Toronta je to jedno z nejnavštěvovanějších kanadských míst vzdáleno necelé dvě hodiny jízdy autem. V sezóně tam zavítá na 12 milionů návštěvníků. Neuvěřitelné. To říkají čísla zhruba tři roky stará. A nebudu daleko od pravdy, budu-li tvrdit, že turismus v této části Ontária vzrůstá.
Velice dobře si vybavuji ony dny své první návštěvy Niagara Falls a mohu situaci porovnat se současností. Nejenže přibylo turistů, ale přibylo i atrakcí, které vás tahají za ruce doslova na každém kroku. Samozřejmě na špici zůstávají nepřekonatelné vodopády. Bohužel, zkomercionalizované.
Dnes, po nějakém čase – snad i zmoudření -, jsem názor přece jen přehodnotila. Viděla jsem je již poněkolikáté a mohu říci, že se k nim vracívám pokaždé s vyšším obdivem. Je to opravdu krása. V kterémkoliv ročním období. V zimě napolo zamrzlé, na jaře se probouzející k životu se vším, co k takové přírodní nádheře patří. Velikost, nezdolnost, bouřlivost, jakási pýcha a hrdost matičky Přírody nad svým dokonalým a nenapodobitelným dílem čiší z přívalu vod, zejména když sestoupíte dolů k vodpoádům. Většina turistů využije té možnosti vyplout po Niagaře a podívat se jí takříkajíc pod sukně.
Ta možnost existuje za zhruba deset dolarů. Turisté, vybaveni pláštěnkami (aby je ta tříšť z vodopádu docela nepromočila), si nastoupí na polootevřenou lod´ a nechají se unášet proudem. V údivu stojí na okraji a hledí vzhůru. Objímá je nekonečno a bezmoc. Tady, v tomto momentě každému dochází, jak je proud vody silný a nezkrotný, a jak malí, bezmocní až ztracení jsou ti, co se s co největší opatrností naklánějí přes kovové zábradlí tancující lodi. Užasle vykřikují slova obdivu, spontánně a hlasitě sdělují do okolí pocity ve své mateřštině. Niagára je dočista spaluje. Zážitky jsou tak mocné, že prostě musejí ven. Co si budeme namlouvat, na člověka chvílemi padá hrůza z představy, co kdyby…
A teprve tady pochopíte, z kolika koutů světa návštěvníci přijeli, aby tu legendu legend viděli na vlastní oči. Přes břeh řeky Niagáry, která tvoří vlastně hranici mezi dvěma státy městy se stejnými názvy Niagara Falls (americké má kolem 62 tisíc a kanadské zhruba 72 tisíc obyvatel), vidíte na americkou stranu.
Její část vodopádu už ale není tak malebná: výška činí 51 m a šířka 330 m. Ta kanadská část v podobě podkovy, pověstná Horseshoe Falls, je široká 790 a výška vodopádu činí 49 m. Musím podotknout, že údaje jsou bohužel v různých zdrojích různé. Za dne není zapotřebí její krásu žádným dalším umělým efektem podtrhávat. Zato v noci, kdy ulice ožijí tisíci lákavých reklam a světelných pozvánek, jsou na vodopády rozsvěcovány barevné reflektory. Zhruba po dvaceti minutách se jejich barva mění, takže je můžete spatřit v červené, modré, fialkové, žluté i zelené záplavě světelného kužele. A aby si turisté užili v každé době sezóny, jsou pořádány různé festivaly. Např. v květnu to je květinový, Niagara Film Festival je pořádán v červnu, Tastes of Niagara v srpnu, v září přijde na řadu festival vína, dále festival ohňostrojů, v listopadu až lednu Festival of Lights, kde “strom světel” rozsvítí celkem 5000 žárovek a apod.
O kanadském městu Niagara Falls (navštívili jsme i americkou stranu, ale ať se na mě sousedé státu New York nezlobí, to jejich město je šedivé a ve srovnání s jeho stejnojmenným v Kanadě neupravené, až smutně obyčejné), by se dalo psát mnoho. Prakticky každý její dotek by si vyžádal zvláštní kapitolu. A tak jenom o těch nejzajímavějších. Třeba o atrakci zvané Skylon Tower. O věži, která je svými 160 metry skutečně vidět z dalekého a širokého okolí (navíc je provincie Ontário opravdová placka).
Tak to je atrakce, jíž můžete využít hned pro několik důvodů: můžete si prohlédnout okolí ve všech světových stranách až do vzdálenosti 129 km, neboť část věže se otáčí každou hodinu o 360 stupňů, můžete se zde dobře najíst i napít (připravte si zhruba dvojnásobek ceny, kterou normálně platíte dole ve městě, kde je to už tak pochopitelně dražší než kdekoliv jinde) a můžete se svézt jedním ze tří rychlovýtahů – Yellow bug – název žlutá štěnice získaly od novinářů, kteří “klece” s okýnky nazvaly štěnicemi šplhajícími po stěnách věže, rychlostí 500 fítů za minutu, jež jsou zavěšeny po jejich venčích stranách. Možná že ty, kteří znají torontskou CN Tower, napadne otázka, která z věží je vyšší. Samozřejmě ta torontská, která niagarskou předčí o o 1267 stop. Navíc jsou si velice podobné.
Ovšem k těm nejzajímavějším atrakcím patří Marineland, který je od centra vzdáleno zhruba pětiminutovou jízdou autem. Vstupné činí v době vysoké sezónní návštěvnosti kolem 30 dolarů. Navštívit Marineland znamená připravit se na celodenní výlet, zejména jdeme-li s dětmi. “Po celý svůj život jsem chtěl být v blízkosti zvířat,” řekl mj. prezident a majitel Marinelandu John Holer. “V roce 1961 se můj sen splnil a jsem šťastný, že mohu mít kolem sebe zvířata a že se mohu o ty nejhezčí zážitky dělit s ostatními.”
Oč více nemám ráda cirkusy a některá ZOO, o to více jsem byla mile překvapena úrovní péče a organizace tohoto zábavního parku. Ať se obrítáte kamkoliv, všude vás provází kultivované jednání, nesmírně krásně udržovaná příroda, upravené přístupy, cesty opatřené nepřeplněnými odpadkovými koši, odpočinková místa pro picknick, stánky s pokrmy pro ta která zířata (abyste je nekrmili vlastními svačinkami), dostupnost všech atrakcí i pro ty na invalidním vozíku, k dispozici vozíčky pro malé děti (abyste je nemuseli tahat spící a utrmácené v náručí, popř. s plachtou proti dešti) apod.
Zajít si do Marinelandu, to neznamená vidět jenom killer whales, ale především vysokou kultivovanost a etiku ke zvířatům a návštěvníkům. A všichni ti dychtivci to všechno vidět se rádi svým chováním přizpůsobí. Venku stejně jako uvnitř v halách či v nákupních a stravovacích střediscích. Marineland je místo, kde můžete zhlédnout kombinaci krásy, ladnosti, inteligence, hravosti a učenlivosti nejen jednou už jmenových velryb kosatek, ale i sea lion, tedy lvouna, a samozřejmě delfínů. Ve dvou halách, jedna je zcela uzavřená a druhá zastřešená, se odehrává představení ve vodě. Kosatky vystakují, vozí své trenéry, reagují na písknutí, aby plácáním ocasních ploutví postříkaly diváky v prvních řadách, tuleni si hrají s míči, ploutvemi tleskají, škemrají o rybičku. A děti i dospělí jsou nadšeni. Křičí, fandí, potleskem odměňují aktéry. Je to opravdu hezká podívaná. Mnoho návštěvníků vidělo tyto tvory na vlastní oči poprvé v životě.
Přiznám se, patřím k nim. A po půlhodinovém předstravení hurá na kolotoče, hurá do přírody za medvědy, za rybami do akvárií, za jelínky do ohrady. Tam, kde se křik ozývá nejvíce, není pochyb – jedná se o Dragon Mountain, o dračí skálu, z níž se vyvalí na světě největší steel roller coaster, ocelový kolotoč, přesněji ale vlak. Jednou jsem se svezla, kdysi před sedmi lety, a ten pocit v sobě nosím dodnes. Už to opakovat nechci. Cítila jsem se bezmocná, a jak jsem si před jízdou řekla, že je hloupost řvát při překonávání výškových rozdílů dráhy, tak jsem řvala stejně jako ostatní. Dráha “vlaku” je dlouhá 1650 metrů a v době jízdy překonává výšku až 55,8 metru. Moji nejbližší vyzkoušeli všechno, co bylo k dispozici.
Projít všemi zabavními podniky, které Niagara Falls nabízejí, není v jednom dni možné. A všechno chce i jisté – a ne malé - finanční zázemí, řekněme to kulantně. Např.letecký výlet nad městem a vodopády zejména, celoročně je k dispozici více než dvacet niagárských parků, které hrají všemi barvami a tvary květin a druhy stromů, rezervace motálů, parky pro golfaře apod. Dychtivce strašidelné podívané čeká Dům duchů, můžete zavítat do muzea voskových figurín, do muzea quinessových rekordů či filmových hvězd nebo např. do IMAX Theatre. A když vám ještě nějké ty drobné zbudou, můžete zkusit štěstí do ne tak dávno otevřeného kasína třeba k automatům… Ale pozor, většinou odtud lidé odcházejí lehší než když přišli. Nu i taková je Kanada.
Tak, to byla jedna z pozvánek na opravdu atraktivní (a i finančně) vyčerpávající podívanou. Budete-li mít jen možnost, přijďte si také popovídat. Ano, s Čechy. To byste se divili, kolik jich tady potkáte.
Z ontárijského Bramptonu své čtenáře srdečně zdraví a pěknou dovolenou přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: vera.kohout@sympatico.ca
