Ta se jmenuje Hoa Vien a je na ulici Mac Dinh Chi v centru města. Točí tady Plzeňský Prazdroj a můžete zde ochutnat i některá česká jídla. A budete překvapeni: je to k pití i k jídlu.
| Odpovědi zvláštního zpravodaje MF DNES Viliama Bucherta ve Vietnamu najdete ZDE. |
Důvod, proč právě od roku 1996 fungují české hospody ve Vietnamu, se jmenuje Hong Chuyen, což je majitel a ředitel těchto zařízení. Ten pracoval v letech 1983 až 1990 v Elektromontu Brno.
"Vaše pivo je nejlepší na světě, tak proč ne," říká pan Chuyen. Tak jednoduché to ale nemá. Protože cla na dovoz piva, ale i jiného zboží jsou ve Vietnamu obrovská, musel letos opět podražit. Čtyři deci Prazdroje tak přijdou na 23 000 vietnamských dongů (za jeden americký dolar dostanete dnes něco přes 14 000 dongů), což je na zdejší poměry poměrně hodně. Majitel proto neví, zda tento tlak vydrží, protože hostů má teď daleko méně než loni.
Restaurace se večer plní tak z poloviny (míst je asi dvě stě), ale před rokem zde bývalo každý večer plno. Naštěstí prý stále chodí i bohatí podnikatelé a obchodníci a tak jsou alespoň tržby slušné. Jako pozornost podniku zde dostávají někdy hosté skleničku becherovky. "To aby jenom ochutnali," říká pan Chuyen. Na otázku, proč se ale pije z menších sklenic než v Česku, odpovídá pragmaticky: "V tom horku to strašně rychle teplá a víte, že takové pivo se pít nedá."
A co když kvůli zdejším nevýhodným podmínkám nebude moci dál dovážet Prazdroj? "Stal jsem se dovozcem výrobků Procter and Gamble pro celý Vietnam. To je bude dobrý obchod, ne?" odpovídá Hong Chuyen.
Jak zjistit v čínské čtvrti v Ho Či Minově Městě, že je čínská
Čínská čtvrt téměř kdekoli na světě, vypadá prostě jako čínská čtvrt. Podle nápisů i mnoha dalších znaků rychle poznáte, že jste v jiném prostředí: na newyorském Manhattanu či v japonské Jokohamě. Ale v jihovietnamském Ho Či Minově Městě vypadá čínský čtvrt, téměř jako jiné části města. Čínské nápisy rozhodně nepřevažují, spíše naopak, i zde dominuje vietnamština, která se na rozdíl od jiných asijských jazyků píše latinskou. Alespoň to našinec přečte, i když i tak ničemu nerozumí.
Ale, že jste v čínské čtvrti, přece jenom poznáte. Podle chrámů i podle vzezření obyvatel, vždyť údajně zde bydlí na milion místních Číňanů, kterým zde říkají Hoa. Pokoušeli se je asimilovat v padesátých letech. Neúspěšně. Pokusili se je zcela znárodnit při antikapitalistických akcích v druhé polovině sedmdesátých let. Také to úplně nešlo. Pokusili se je i vyhnat koncem sedmdesátých let. To se částečně podařilo - třetina vietnamských Číňanů radši prchla do Číny či na Západ. Ale čínský živel zde přežívá dál, i když již není tak silný jako kdysi.
Tvrdilo se totiž, že před rokem 1975, kdy si celou zemi podrobili komunisté, ovládali místní Číňané polovinu vietnamského hospodářství. Prý i cena zlata pro vůbec celou jihovýchodní Asii se stanovovala zde v Saigonu v čínské čtvrti.
Ta čtvrt se jmenuje Čolon, což se někdy nesprávně překládá jako "čínské město". Ten název ale znamená "velký trh". Paradoxní ovšem je, že čínský název pro Čolon je Di An, tedy "nábřeží či hráz". Pak se vyznejte v čínské čtvrti v Saigonu.
