O zveřejnění rozhodl v neděli izraelský generální prokurátor Eljakim Rubinstein s tím, že rukopis bude vydán německému vědeckému ústavu a do několika měsíců má být publikován k vědeckému výzkumu.
Rubinstein původně s povolením k publikaci váhal, zejména, když Eichmannův syn pohrozil, že vznese žalobu, neboť deník je majetek rodiny. Názor prý generální prokurátor změnil kvůli případu Irving-Lipstadtová a dospěl k závěru, že je morální
povinností Izraele bojovat proti těm, kdo zlehčují holocaust. Irving uznává, že nacisté vraždily Židy, ale zpochybnil počet koncentračních táborů a rozsah vraždění.
Rubinstein stejně jako mnoho Izraelců ztratil za holocaustu celou rodinu.
Využití deníku v soudním případu dnes zpochybnil syn Eichmannova žalobce Amos Hausner.
"Stále je mezi námi hodně těch, kdo holocaust přežili; místo, abychom věřili jejich
svědectví, obracíme se na dokument sepsaný nacistickým zločincem před popravou," řekl.
Adolf Eichmann (1906 – 1962) byl podplukovníkem SS a šéfem úřadu Gestapa pro “židovskou otázku” během 2. světové války. Realizoval tzv. “konečné řešení”, které mělo vést k úplnému vyhlazení evropských Židů.
Když ke konci války začal i Heinrich Himmler být poněkud umírněnější, Eichmann ignoroval jeho rozkazy k zastavení vraždění plynem, dokud jej kryly jeho přímí nadřízení Müller a Kaltenbrunner. V srpnu 1944 tak Eichmann Himmlerovi oznámil, že zhruba čtyři miliony Židů zahynuly v táborech a další dva miliony byly zavražděny “mobilními vyhlazovacími jednotkami”.
Přestože byl Eichmann na konci války zatčen, jeho jméno nebylo všeobecně známo a povedlo se mu uprchnout z amerického internačního tábora. Odletěl do Argentiny, kde byl 2. května 1960 vystopován agenty izraelské tajné služby – tehdy žil pod smyšleným jménem na předměstí Buenos Aires. O devět dnů později byl tajně unesen do Izraele.
Po veřejném soudu byl nad ním 2. prosince roku 1961 vynesen rozsudek smrti za zločiny proti židovskému národu a proti lidskosti.
31. května 1962 byl ve vězení v Ramallah popraven.
