| Pavel Vítek byl členem soudu, který v roce 1951 odsoudil k trestu smrti sedm ze 14 obžalovaných po střelbě ve škole v Babicích. V babické škole byli usmrceni tři lidé a jeden zraněn. |
spravedlnosti Otakarem Motejlem. Stížnost se týkala dubnového rozhodnutí Krajského soudu v Brně, který Vítkovo jednání posoudil jako zneužívání pravomoci veřejného činitele. Tato právní kvalifikace umožnila zastavit trestní stíhání Vítka v důsledku prezidentské amnestie z roku 1960.
Nejvyšší soud uložil krajskému státnímu zástupci v Brně, aby se případem v potřebném rozsahu znovu zabýval a rozhodl. "Vyšetřovatel, státní zástupce i oba soudy se na věc dívali jako na pouhé porušení úřední povinnosti, což nemůže postihnout celý problém," upozornil
Hrachovec.
Připomněl, že Vítkovi není vytýkáno, že rozhodoval podle tehdy platných zákonů, ale že funkci soudce vykonával způsobem, který je odtržen od etických fundamentů výkonu soudcovské funkce. "Nelze vyloučit jeho odpovědnost za trestný čin vraždy," řekl Hrachovec.
"Rozsudek je nástrojem fyzické likvidace osob, soudce se přizpůsobí potřebě vynést likvidační rozsudek a obviněný je bez šance zvrátit výsledky řízení. Za těchto podmínek je možno uvažovat o tom, že rozsudek je součástí smrtícího mechanismu," shrnul Hrachovec.
Zdůraznil, že Vítek byl členem senátu a jeho odpovědnost za rozsudek je neoddiskutovatelná. Hlasoval pro odsuzující rozsudek i přesto, že si byl podle vlastní výpovědi vědom, že to alespoň na některé obviněné "ušili" a podřídil se tomu, že rozsudek připravil někdo jiný. Vítek se již dříve hájil tím, že "tvořil jen nepatrné kolečko v represivním aparátu a kdyby tam nebyl on, byl by tam někdo jiný". K jednání nejvyššího soudu se pětaosmdesátiletý Vítek nedostavil s poukazem na svůj vážný zdravotní stav.
"I v roce 1951 platila Ústava zakotvující nezávislost soudců a povinnost soudců rozhodovat spravedlivě ukládal i tehdejší trestní řád," podotkl Hrachovec. Rozhodnutí soudce musí podle něj obstát i poté, co pominou případné vlivy, jimž byl při svém rozhodování vystaven.
