V měsíci září máte na stránkách Artfora pod adresou http://www.gallery.cz možnost shlédnout díla Bohumila Eliáše (62), jedné z nejvýznamnějších osobností současného českého sklářství.
Eliáš vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Zúčastnil se desítek samostatných a skupinových výstav po celém světě a jeho práce jsou zastoupeny v řadě prestižních uměleckých sbírek (Lousanne, Praha, Düsseldorf, Yokohama, Paříž, Monterrey/ Mexiko, Londýn, Takasaki, Detroit, Hamburg...). Kromě oblasti "malovaného skla" se věnuje malbě, grafice a sochařství.
Pokud byste snad měli chuť stanout Eliášovým dílům tváří v tvář i v "reálu", v pražské galerii Mánes probíhá výstava nazvaná "Sklo, obrazy, sochy" do 29. září.
Jak jsem osprchoval prezidenta
(Bohumil Eliáš v cyklu "výtvarníci v síti")
V souvislosti se světovou výstavou v Montrealu byla vypsána soutěž na skleněnou interiérovou fontánu, která měla fungovat tak, že z ní skutečně stříká voda, ale na zem nesmí spadnout ani kapka. Lámal jsem si hlavu co s tím, až mě napadlo pokusit se spojit vodu, vzduch a světlo. Výsledkem byly tři třiceticentimetrové, téměř pět metrů vysoké skleněné roury, do nichž elektropneumatické ventily vpouštěly vzduch. Vznikaly bubliny, které tím, jak byly nasvíceny bodovými světly, fungovaly jako obrovské čočky, promítající se ve 257 lamelách, jimiž byly skleněné stěny vystlány. Tím jak bubliny překonávaly váhu vody a pomalu se vznášely vzhůru, fantasticky lámaly světlo. Každá se 257 krát promítla a vytvářela iluzi živého organismus, který jakoby dýchal, pulzoval.
Měli jsme měsíc na to, abychom vše dali na místě dohromady. Vlastní konstrukce byla z antikora. Dělali ji chlapi z Poldi Kladno a když jsem ji poprvé viděl, říkal jsem si, že je hanba věšet sklo na šperk, který sám o sobě mohl být vystaven jako ukázka naprosto dokonalé práce. Měsíc uplynul, vše bylo připraveno a odzkoušeno.
Přišel den D. Pět hodin večer, vztyčuje se československé státní vlajka, vládní svita vedená Antonínem Novotným vznešeně vchází do expozice a bohorovně prochází jednotlivými odděleními. Když se spokojená delegace přiblížila k oddělení s fontánou, zaslechl jsem nezvyklý zvuk. Jezírko, v němž fontána stála, a jehož hladina měla být absolutně klidná, vřelo. Vletěl jsem tam a zjistil katastrofickou věc. 600 litrů vody ze skleněných válců bylo natlačeno do stropu a zařízení temně dunělo. Hodnostáři koukali a udiveně se ptali: " A co je toto?" A já tušil ! Někdo pomotal nastavení pneumatických ventilů poháněných 12 voltovými motory a pustil do nich několikanásobně víc. Když jsme fontánu zkoušeli, stalo se totéž. Voda v jezírku tehdy kopala jako kůň. Poté zajímavý jev ustal a já se domníval, že kanadští technici problém vyřešili. Mýlil jsem se. Fontána se rozhodla počkat si na československou vládní delegaci, které v pravý okamžik předvedla tanec. Ventily se zasekly, vyhnaly 600 litrů vody do pětimetrové výše a obsah hrkly na představitele strany a vlády. Mě nenapadlo nic lepšího, než si zout boty a vletět do bazénu v nesmyslné snaze vodu zastavit. Pak už ani pořádně nevím co se dělo. Asi jsem omdlel, či co. Fakt je, že jsem se stal miláčkem zúčastněných novinářů, zejména fotografů. Ani na světových výstavách nebývá zvykem, aby se autoři koupali před prezidenty v kašnách. Od tohoto okamžiku fontána dokonale fungovala. Po výstavě ji koupila kanadská vláda a kdesi v Kanadě prý k obecné spokojenosti slouží dodnes.
 "MLČENLIVÝ VZTAH bronz, 1997" Socha (170x200x240 cm) |
 "SKLENĚNÁ FONTÁNA EXPO 67, Montreal" Sklo (450 cm) |
 "VAJÍČKO, 198593" Malba - Olej (120x100 cm) |
 "VÍTĚZ, 1997" Sklo - Kombi technika (175x98 cm) |
 "ZÁZNAM, 1998" Sklo - Kombi technika (100x42 cm) |
 "KYKLOP, 1996", Bohumil Eliáš, Socha (výška 102 cm) |
