Padesátiletý Apo, který žil až do loňského října 18 let v pohodlném závětří v Sýrii a Libanonu, byl po tříměsíční anabázi v Rusku, Itálii a Řecku dopaden 16. února v Keni. Ihned byl eskortován do Turecka, kde čelil obvinění z vlastizrady a pokusu o rozdělení země, tedy (na základě článku 125 trestního zákona) z "podněcování vražd, masakrů a vymáhání finančních prostředků pro rozdělení země".
Prokuratura Státního bezpečnostního soudu pro něj žádala trest smrti, ačkoli Ocalan podle listu Sabah již počátkem dubna požádal o milost výměnou za kapitulaci PKK. Při zahajovací řeči před soudem vyzval k opuštění od ozbrojeného boje, přiznal odpovědnost za všechny činy, které mu obžaloba kladla za vinu, omluvil se příbuzným padlých tureckých vojáků a nabídl se do služeb tureckého státu.
První soudní proces s Ocalanem začal - v jeho nepřítomnosti - již v říjnu 1997 v Ankaře a při prvním slyšení letos 24. března bylo rozhodnuto všechna obvinění proti Ocalanovi sečíst. Skutečný proces pak začal na Imrali 31. května, kde byl Ocalan jediným vězněm místní káznice.
Celá kauza Ocalan vypukla loni 12. listopadu, kdy byl legendární kurdský vůdce zatčen v Římě. Nakonec byl ale zase propuštěn a z Itálie odjel - i přes dva mezinárodní zatykače - jako svobodný člověk letos 16. ledna. O měsíc později byl zatčen tureckými úřady v keňském Nairobi a deportován do Turecka, údajně za něj Turecko vlivným Keňanům zaplatilo pět miliónů dolarů. Následovaly mohutné kurdské demonstrace po celé Evropě s poukazem na nejednoduchý osud největšího národa bez vlastního státu, spekulace o podílu Řecka na Ocalanově dopadení i obavy o demokratičnost turecké justice.
Zajímavé zprávy pak začaly přicházet z Turecka, kde údajně do té doby nezlomný Ocalan při výsleších obrátil: prý uvedl, že už neusiluje o samostatný kurdský stát, propaguje soužití Kurdů s Turky a údajně se zřekl terorismu, který prohlásil za chybu. Též mohutně prozrazoval styky PKK. Zbraně kurdským povstalcům prý v minulosti prodávala Itálie, bývalé Československo, Jihoafrická republika a Řecko. Arménie poskytovala přístřeší táborům PKK a řecká část Kypru, s jejímž pasem byl Ocalan v Keni zatčen, byla údajně křižovatkou obchodu s drogami, který PKK řídila s cílem zajistit si vlastní finanční zdroje.
Velká část příjmů PKK (prý až tři milióny dolarů měsíčně) pocházela z Řecka, kde byly shromažďovány s pomocí pravoslavné církve a obchodních kruhů. PKK též údajně podporoval Írán, kde měla PKK nemocnici. Ocalan také údajně přiznal odpovědnost PKK za zavraždění bývalého švédského premiéra Olofa Palmeho v únoru 1986, které prý nařídila jeho bývalá manželka Kesire.
Při ozbrojeném boji kurdských povstalců zahynulo od srpna 1984 přes 30 tisíc lidí. PKK si v 80. letech získala sympatie zejména v komunistických zemích, ale základny měla například v Sýrii, libanonském údolí Bikáa, Řecku i v různých zemích západní Evropy. Apo vždy věřil ve vítězství tzv. kurdské revoluce a Turecko často kritizoval za jeho členství v "imperialistické" Severoatlantické alianci (NATO) či za jeho spolupráci se "sionistickým" Izraelem.
Soumrak pro vůdce PKK nastal loni. Dosavadní věrný spojenec Sýrie uznala PKK za teroristickou organizaci a zavázala se, že ji nebude podporovat. A to již hořela vůdci PKK půda pod nohama. Odjel do Ruska, kde neúspěšně žádal o politický azyl - ačkoli komunisty ovládaná ruská Státní duma byla pro.
Syn chudého zemědělce z vesnice Omerli na jihovýchodě Turecka u syrských hranic (narozen v roce 1948) načerpal své levicové názory na politiku v bouřlivých 70. letech, kdy v Turecku řádily levičácké bojůvky, které režim neméně tvrdě potíral. Ocalan studoval politologii na Ankarské univerzitě, kde se seznámil s myšlenkami Marxe a Lenina.
Marxistickou PKK založil ve východotureckém Diyarbakiru v listopadu 1978. Jeho strana začala později požadovat celotureckou komunistickou revoluci a nechvalně proslula vraždami členů konkurenčních skupin či provládních činitelů. V roce 1987 vyhlásilo Turecko po sérii pumových atentátů a únosů na jihovýchodě země výjimečný stav, který platí dodnes. Třikrát (v březnu 1993, v prosinci 1995 a v září 1998) vyhlásil Ocalan jednostranné příměří, které ovšem turecká vláda a armáda vždy odmítly. Mezitím ale hrozil rozsáhlým terorem.
Osobně se Ocalan nikdy žádné vojenské akce nezúčastnil, ani nežil s bojovníky ve východotureckých horách, o to více a častěji ideologicky zdůvodňoval poslání své revoluce. Kurd, který údajně kurdsky moc neumí, a vášnivý fotbalový fanoušek je rozvedený a údajně nemá děti.
