Balon Breitling Orbiter III, pojmenovaný po hlavním sponzorovi, švýcarské továrně na hodinky Breitling, startoval ze švýcarských Alp 1. března, přeletěl nad severní Afrikou, jižní Asií, Tichým oceánem, Střední Amerikou a Atlantikem a svou pouť ukončil minulou neděli v jižním Egyptě. Pilotům, jedenačtyřicetiletému Švýcarovi Bertrandu Piccardovi a o deset let staršímu Britovi Brianu Jonesovi, jej postavila v anglickém městě Bristolu firma patřící Donu Cameronovi. Tentýž konstruktér dodal balony i mnoha dalším dálkovým vzduchoplavcům, včetně těch, kteří se o oblet zeměkoule pokusili už dříve, ale neúspěšně.
NESTÁRNOUCÍ ROZIERA
Cameron používá balony nazývané roziery, podle jejich vynálezce Jeana Francoise Pilatrea de Rozier. Tento francouzský fyzik byl v roce 1783 v koši prvního balonu plněného horkým vzduchem, který vynesl do oblak lidskou posádku. Poté vymyslel balon, který se skládal ze dvou komor - jedné naplněné horkým vzduchem, a druhé naplněné vodíkem. Měl však smůlu - když takový balon v roce 1785 explodoval, stal se Pilatre de Rozier prvním člověkem, který zahynul při nehodě ve vzduchu.
Nicméně Don Cameron připravil dvoukomorovou rozieru i pro dnešní rekordní vzduchoplavce. Plní se teplým vzduchem a heliem, jež je podstatně bezpečnější než vodík.
Výhoda lehkého helia je, že vzdušné plavidlo neustále nadzvedává bez dalšího zásahu pilota. Avšak pod horkými slunečními paprsky se tento plyn rozpíná a může roztrhnout plášť.
Horkovzdušný bakon využívá k nadnášení pouze ohřátý vzduch, který se dá celkem snadno regulovat hořákem. Nevýhodou však je, že stále chladne, takže posádka s sebou musí vzít těžké palivo do hořáků, které vzduch bez přestání ohřívají.
BEZ DRUŽIC TO NEŠLO
Rozierův systém kombinuje výhody obou typů. Takže vnitřní komora obalu rekordního Breitlingu byla vyplněna heliem a nesla vzdušné plavidlo ve dne. Vnější část, plněná vzduchem ohřívaným propanovými hořáky, udržovala výšku v noci, kdy se objem helia chladem smrskl.
Až po úspěšném přistání v Egyptě prozradil konstruktér Don Cameron některé detaily o konstrukci balonu: "Řekl bych, že nejdůležitějším vylepšením je vrstva pěnové izolace, kterou jsme umístili kolem střední části vyplněné heliem. Izolace, tlustá jen pár milimetrů, zabránila heliu v tom, aby se během dne příliš ohřívalo a unikalo z balonu, a aby se během noci příliš ochladilo, čímž by bylo nutné ohřívat pro balon mnoho vzduchu. Výsledkem je, že propanové palivo vydrželo po dobu celého obletu Země," pochvaloval si nadšený Cameron.
Stříbřitý povrch balonu, vysokého 55 metrů, tvořil lehoučký plast krytý hliníkem. Životně důležité pro zdar jeho letu byly družice. Svou polohu posádka určovala s využitím satelitního navigačního systému. Údaje o počasí a větru získávala díky satelitnímu sledování meteorologické situace. I spojení s centrem řízení letu v Ženevě umožňovala satelitní komunikace.
Vývoj techniky pro rekorní Breitling Orbiter III se bude vědcům hodit. Balony, avšak bez pilotů, se stále používají pro ekologická měření či pro astronomická pozorování vysoko v atmosféře.
PROMRZLÍ VZDUCHOPLAVCI
Další podmínky letu však stále odpovídaly románům Julese Vernea. Vzduchoplavci jako jedinou možnost, jak balon řídit, mohli používat pouze klesání a stoupání s cílem dostat se do takového větru, který vanul nejvhodnějším směrem. Není divu, že Piccard s Jonesem nepřistáli u majestátních pyramid, jak plánovali, ale podstatně jižněji. Plášť balonu pak propíchali nožem, aby vítr jejich gondolu neodtáhl přes poušť kdoví kam.
Kvůli poruše topení ve své uzavřené gondole o nepatrných rozměrech pětkrát tři metry pořádně mrzli. "To bylo na letu nejhorší," postěžoval si pak Jones. "Všechna naše voda v noci zamrzla, a tak jsme čekali na den, abychom mohli naplnit konvice, něco uvařili a neplýtvali palivem."
Reportérům po přistání pak Jones přiznal: "Kdybyste se mě teď zeptali, jestli bych to udělal ještě jednou, tak řeknu, že ne. Ale zeptejte se mě později."
 Rekordní Breitling Orbiter III na své cestě kolem zeměkoule. |
