"Generál Delves mne informoval, že kvůli na-pjaté situaci v Kosovu byly schváleny standardní operační plány," poodhalil zákulisí setkání Šedivý.
Byl například vyhlášen stupeň pohotovosti "black", podle něhož musí mít hlídky SFOR při opuštění základen či při kontrolách v zóně separace po ruce neprůstřelné vesty, přilby i osobní zbraně. Zesíleny jsou také stráže, které pečlivě kontroluji všechny osoby, jež vstupují na území základen. Ke vstupním branám znovu najela bojová vozidla pěchoty. Základny mezinárodních sil se tedy začínají podobat jednotkám IFOR, jež v počátcích své mise připomínaly nedobytné pevnosti.
Další komentář Delvese i Šedivého je nicméně velmi opatrný - oba totiž poukazují na to, že hlavní úkoly jednotek SFOR se vážou k Bosně, a nikoliv ke Kosovu. "Máme dost sil na svou ochranu a jsme k ní také kdykoliv připraveni. Bez ohledu na to, co se děje v Kosovu," zdůraznil Delves. Vojáky SFOR zajímá podle něj především pomoc lidem v Bosně, k čemuž je zavazují i daytonské mírové dohody. "To je přesně to, co budeme v Bosně dělat - chránit mír. Ani letecké údery v Kosovu na tom nic nezmění," dodal Delves.
Určité obavy z leteckých úderů se přece jen na chování českých vojáků projevují. "Půjdeme do Kosova, když tam NATO zaútočí?" zeptal se Šedivého desátník Jaromír Lipenský. "Vy byste tam, desátníku, chtěl?" podivil se generál. "Proboha, právě že ne," zareagoval okamžitě voják.
Rovněž psycholog praporu Luděk Lávička potvrdil, že vyhrocená situace v Kosovu ovlivňuje chování Srbů k českým vojákům.
"Jsou agresivnější, nepřátelští, kopou do pneumatik našich džípů nebo bouchají pěstmi do kapoty," řekl.
Změnu v chování Srbů si podpraporčík Antonín Novotný vysvětluje i tím, že se cítí součástí Jugoslávie, takže i poměrně vzdálené letecké údery NATO v Kosovu budou považovat za útok proti sobě. Major Čestmír Černohorský nabízí ještě jedno vysvětlení: "Místní se na jednotky SFOR dívají jako na západní armády, pokud tedy přijde letecký úder, určitě to pocítíme i my," vysvětlil.
Byl například vyhlášen stupeň pohotovosti "black", podle něhož musí mít hlídky SFOR při opuštění základen či při kontrolách v zóně separace po ruce neprůstřelné vesty, přilby i osobní zbraně. Zesíleny jsou také stráže, které pečlivě kontroluji všechny osoby, jež vstupují na území základen. Ke vstupním branám znovu najela bojová vozidla pěchoty. Základny mezinárodních sil se tedy začínají podobat jednotkám IFOR, jež v počátcích své mise připomínaly nedobytné pevnosti.
Další komentář Delvese i Šedivého je nicméně velmi opatrný - oba totiž poukazují na to, že hlavní úkoly jednotek SFOR se vážou k Bosně, a nikoliv ke Kosovu. "Máme dost sil na svou ochranu a jsme k ní také kdykoliv připraveni. Bez ohledu na to, co se děje v Kosovu," zdůraznil Delves. Vojáky SFOR zajímá podle něj především pomoc lidem v Bosně, k čemuž je zavazují i daytonské mírové dohody. "To je přesně to, co budeme v Bosně dělat - chránit mír. Ani letecké údery v Kosovu na tom nic nezmění," dodal Delves.
Určité obavy z leteckých úderů se přece jen na chování českých vojáků projevují. "Půjdeme do Kosova, když tam NATO zaútočí?" zeptal se Šedivého desátník Jaromír Lipenský. "Vy byste tam, desátníku, chtěl?" podivil se generál. "Proboha, právě že ne," zareagoval okamžitě voják.
Rovněž psycholog praporu Luděk Lávička potvrdil, že vyhrocená situace v Kosovu ovlivňuje chování Srbů k českým vojákům.
"Jsou agresivnější, nepřátelští, kopou do pneumatik našich džípů nebo bouchají pěstmi do kapoty," řekl.
Změnu v chování Srbů si podpraporčík Antonín Novotný vysvětluje i tím, že se cítí součástí Jugoslávie, takže i poměrně vzdálené letecké údery NATO v Kosovu budou považovat za útok proti sobě. Major Čestmír Černohorský nabízí ještě jedno vysvětlení: "Místní se na jednotky SFOR dívají jako na západní armády, pokud tedy přijde letecký úder, určitě to pocítíme i my," vysvětlil.
