Největšími zastánci ekologického topení jsou Rakušané, ale i Němci, Italové a Francouzi. Důvod? Podpora státu, a tedy cena.
Zatímco v Německu a Rakousku jsou biopaliva v nižší sazbě daně z přidané hodnoty, v Česku se přesunula se vstupem do Unie do té vyšší.
"Paradoxem je, že ve stejnou dobu v Bruselu dokázali čeští úředníci vyjednat odklad ekologické daně na uhlí do roku 2009," říká Černý. Proto je v Česku uhlí stále nejlevnějším topidlem. Biopaliva jsou konkurenční, ale ne tak jako třeba v Německu.
Západní sousedé nasadili na uhlí, ropu a plyn padesátiprocentní daň. Proto tuna biopaliva stojí zhruba pět a půl tisíce korun, zatímco stejné množství uhlí vyjde na více než dvojnásobek. "Potom je rozhodování lidí poměrně snadné," říká Černý.
Ani v Česku však topení pomocí biopaliv není tak drahé. Průměrný rodinný domek spotřebuje ročně tři až pět tun biopaliva, což stojí 12 až 15 tisíc korun. "Navíc i čeští výrobci kotlů umějí udělat takové, o které se už nemusíte starat," říká Černý. Jediným problémem je cena automatických kotlů, které stojí od padesáti do sta tisíc korun.
Rakousko má tři nové továrny na biokotle
Jejich boom nyní zažívá právě Rakousko, kde se za první pololetí letošního roku prodaly asi jen čtyři hořáky na topný olej, který byl doposud hodně oblíbený, ale vyrostly tři továrny na kotle pro spalování biopaliv. Navíc Rakousko přispěje na pořízení nového ekologického kotle jejich majitelům polovinu ceny.
SERIÁL: ČEŠI DOBÝVAJÍ SVĚTPříběhy podnikatelů, kteří dávají
lidem práci a její výsledky pak
vyvážejí do celého světa
Firma s patnáctiletou tradicí zaměstnává devět lidí a poslední dva roky má obrat okolo osmdesáti milionů korun ročně. Letos po nárůstu zájmu v zahraničí čeká zhruba dvojnásobek.
Původně začínal Černý s kolegy montovat stroje na zpracování odpadu z výroby dřeva a jeho těžby v lese, postupně se začal věnovat i prodeji paliva z biologických surovin. Nakonec zůstal v oboru i ve firmě sám, protože jako jediný věřil tomu, že se biopaliva nakonec musí uchytit.
Pomohl CzechTrade
"Dveře k obchodům, na které jsme dlouho klepali, nám otevřel až letos CzechTrade," říká Černý. Přibral Biomac na výstavu a obchodníci, kteří ve stánku se lvíčkem viděli záruku státu, se brzy ozvali. Do regálů si výrobky vzaly firmy Obi, Öbau, Interspar nebo Merkur. Biobrikety jsou k dostání i v klasických supermarketech. V Německu zásobuje firma celé Obi.
"Zatímco loni a předloni nám ve skladech zůstávala i po zimní sezoně část letní výroby, letos v září je všechno pryč. Kdo objednával jeden kamion, objednává tři. Kdo objednával deset, objednává třicet," říká Černý. Nárůst za hranicemi podle něho vyvolala hlavně podpora a větší rozvaha lidí, kteří reagují na neustále rostoucí cenu ropy a plynu.
Velkou překážkou jsou dotace na plyn
Biomac věří, že se jednou vrátí do Česka. I když jsou zatím biopaliva v českých obchodech spíše raritou. Firma se snažila oslovit starosty obcí, ale největším nepřítelem je zavedení plynu. Obce na to mají dotace, a kdyby přešly na jiná paliva masově, musely by dotace vracet. To by řadu z nich položilo, protože na zavedení plynu mají úvěry. Lidé však stejně nakonec kvůli penězům topí uhlím a dřevem a kotel na plyn nechávají vypnutý.
Ale najdou se i výjimky. V šumperské obci Chromeč se starosta rozhodl oslovit lidi ve vesnici a objednal biopalivo přímo u výrobce. "První rok jsme tam dovezli tři palety, letos už jsme tam vezli tři 24tunové kamiony," říká Černý. Výhodou podle něho bylo to, že v obci dosud nezavedli plyn a starosta nechá rozvézt palety s biopalivem po celé vesnici každému až do domu.
Topí se dřevem, slámou, kůrou i šťovíkem
Suroviny kupuje z dvaadvaceti dřevařských závodů, kde Biomac postavil linky na zpracování dřevního odpadu. Ty obsluhuje zhruba dvanáct lidí. Linky patří Biomaku, jenž se o ně stará a odebírá jejich produkci, kterou pak pod svou značkou prodává.
Biobrikety a jejich menší verzi peletky (malé válečky do automatických kotlů) dokáže Biomac vyrobit nejen z pilin, zbytků dřeva a kůry, ale i z obilné nebo řepkové slámy, sena i ze šťovíku.
Brikety vznikají prostým slisováním, kdy hmotu spojí smůla a ze čtrnácti centimetrů suroviny vznikne centimetrová briketka. Jejich výhřevnost je přitom stejná nebo větší než u uhlí a produkují méně popela. "A nemáme žádnou síru," připomíná Černý.
