V Japonsku se potichu zrodila nová revoluce. Ne, nejde o politiku. Je to revolta pohlaví. Jejími aktéry jsou výhradně příslušnice té něžnější poloviny lidstva.
Pokorné ženy servírující s plachým pohledem svému šéfovi saké či poslušné domácí hospodyňky začaly ožívat. Odhazují tradiční podřízenost. Staré obyčeje se rozpadají v prach. Šokovaní Japonci, donedávna zvyklí na samozřejmou dominanci, hovoří o vzpouře žen. A sociologové dodávají, že dívčí válka" může zemi vycházejícího slunce změnit zásadněji než cokoli předtím.
Pryč s pokorou
Rebelie ovšem není přímým bojem proti mužům jako takovým. Ženy jim jen důrazně vzkazují: Jsme tady a jsme přinejmenším stejně cenné jako vy. Japonští muži si za to mohou tak trochu sami. Vždyť oni oslavovaní, báječní manažeři, za které se Japonci vždy považovali, dovedli místní hospodářství na pokraj propasti. Ztratili tvář a s ní i respekt. Na jejich místa se teď tlačí agresivní a schopné mladé ženy, které dokážou chytit příležitost za pačesy. Poprvé v japonské historii nechtějí být závislé na mužích. Dlouho zůstávají svobodné, věnují se kariéře, svým zálibám a čilému společenskému životu. Dělají si, co je napadne. Japonky prostě objevily onu slastnou příchuť osobní svobody. Respekt k vžitým pravidlům?
K smíchu!
Revoluce nezadržitelně zasahuje do všech oblastí. Nejde jen o schopné ekonomky a manažerky. Už dospívající dívky žijí své vlastní, pro Japonsko netypické životy. Barevné vlasy, provokativní róby, piercing na břiše i na bradavkách. Na nohou neforemné gigantické boty, jež jsou přímým popřením opěvované drobné nožky, kvůli níž si krasavice minulosti nechávaly mrzačit nohy.
Chceme si užívat, chceme být své
Na ulicích velkých japonských měst probíhá otevřená válka pohlaví. Ještě před deseti lety respektovaly dívky vžitá pravidla. Nosily nudné školní uniformy a soustředily se jen na studium. Jejich snem bylo najít toho správného manžela". Situace se ovšem radikálně změnila. Hitomi Edové je sedmnáct. Světle modré svítivé oční stíny a tmavý make-up ji dělají starší. Přesně to taky chce. Hrdě se nese v růžové minisukni a botách na vysokých podrážkách. Stejně jako většina svých vrstevnic se ovšem nesnaží vypadat nějak atraktivně. Co si o ní myslí muži, je jí srdečně fuk. Jinou módu, ovšem s podobnou snahou o originalitu, vyznávají mladé ženy v prestižních funkcích. Také ony jsou jiné než dřív. Vesměs zůstávají dlouho svobodné, často se ani vdát netouží. Japonci jim s jistou dávkou jízlivosti přezdívají svobodné parazitky". Hodně cestují a užívají si života, protože je neomezují nároční a panovační manželé. Žijí ve vlastních domech, mohou se plně věnovat kariéře stejně jako bouřlivému společenskému životu. Své nadprůměrné příjmy utrácejí pro vlastní potěchu, u Gucciho, Versaceho a v dalších salonech světových značek. Vyhazují si z kopýtka v nejluxusnějších restauracích a nočních klubech. Zájezdy do atraktivních končin světa bývají obsazeny právě tímto druhem žen. Dokonce i starší dámy zachvátila vlna uvolnění. Jejich manželé, pro které byla práce vším, zdrceni kolapsem japonského zázraku odcházejí do penze, nebo rozšiřují řady nezaměstnaných. A ženy je opouštějí. A když ne, musí se Japonci smířit s tím, že nyní jsou to oni, kdo bude pod pantoflem". Najednou mají spoustu času a peněz, aby se věnovaly samy sobě a svým zálibám. Ženy jsou čím dál tím nezávislejší. Pryč jsou ony ušlápnuté puťky. Dnešní Japonky jsou sebevědomé bytosti zvyklé rozhodovat si o sobě samy," říká Kazuhiro Kuwabara, manažer Dencu, jedné z největších japonských reklamních agentur. Takovou je třeba Akiko Macunobuová. V módních buticích je ve svém živlu. Ráda utrácím jen tak, abych si udělala radost," chlubí se tato čtyřicetiletá obyvatelka Tokia. Chce vypadat k světu v zaměstnání, ale i o víkendu na golfu nebo na tenisu. Pravidelně dochází na masáže a často tráví dovolenou v cizině. Nedávno si pořídila luxusní byt ve čtvrti tokijské smetánky. A proč by ne? Paní Macunobuová velmi dobře vydělává a chce něco ze života mít.
Muži už nestačí s dechem
V manažerských funkcích setrvává stále podstatně více mužů než žen, i když už jen o osmnáct procent. Ale prý není daleko doba, kdy i na výsostně mužském poli podnikání Japonky své někdejší učitele trumfnou. Už dnes se o nich říká, že jsou přizpůsobivější a kreativnější než muži, po staletí vychovávaní k absolutní oddanosti kolektivu, z jehož řad vyčnívat bylo opravdu neslušné. Ukazuje se, že také lépe umí řešit stresové situace. Ženy se pomalu, ale jistě stávají hybnou silou japonského hospodářství," přiznal známý ekonom Takoro Morinaga. Zhrzení Japonci pomalu přestávají stačit tempu schopných žen. A něžná" lavina se nekompromisně valí dál. Dokonce tak rychle, že muži se stávají stále vděčnějšími terči vtipů a kritiky. List Asahi Šimbun třeba přinesl portrét samuraje s obrovským titulkem Pánové, máte ještě koule?" A největší japonský deník Jomiuri Šimbun zveřejnil loni obrázek mladé atraktivní podnikatelky, která si nese vyčerpaného muže přehozeného přes rameno. Titulek oznamoval: Japonsko 2000. Jak charakteristické!
Pozor! Jen pro ženy
A aby toho nebylo málo: V Japonsku se před časem začaly objevovat prostory jen pro ženy". Ať už v hotelech, obchodech či dálkových autobusech, železničních vagonech nebo letadlech. To nám ještě chybělo, dotčeně bědují někteří muži, diskriminace naruby. Žen cítících se mezi muži nepříjemně a nepohodlně je čím dál tím víc a hotely, obchody a doprava konečně přijaly odpovídající opatření," hájí tento krok japonská feministka Joko Harukaová. Například hotel Excel v luxusní tokijské čtvrti Šibuja má nyní 46 pokojů ve dvacátém poschodí vyhrazených pouze pro ženy. Prakticky všechny jsou stále obsazené - ženy tu mají jistotu, že je nebude nikdo obtěžovat. Loni v říjnu začaly na lince Tokio-Hirosaki v severovýchodní prefektuře Aomori jezdit vybrané autobusy jen pro ženy. Rychle se staly oblíbenými. Japonky si teď mohou ve voze nerušeně opravit líčení nebo si zajít na toaletu beze strachu z nepříjemných mužských pohledů. Tokijská soukromá železniční společnost Keio Electric Railway začala koncem března na nočních spojích vypravovat dámské" vagony, aby zabránila případnému obtěžování žen. A tak by se dalo pokračovat. Ženy prostě vyhrávají na celé čáře.
Spasí ženy Japonsko?
Co za tím vším vězí? Co se to s Japonskem stalo? Ženy v zemi samurajů prostě už nejsou ochotné utopit vlastní identitu ve službě manželovi a rodině. Chtějí víc. A také stále víc dosahují. Mnohé příslušnice slabšího pohlaví ignorují zavedené obyčeje, přebírají kontrolu nad svými životy, podstupují rizika a sklízejí úspěchy. Baví se, žijí. To tu v takové míře nikdy předtím nebylo. Japonky se dříve snažily nevyčnívat, vypadaly jedna jako druhá," říká Keiko Jošidová, architektka z Tokia. Teď chce být každá svá, originální. Ženy více investují do sebe, do svých soukromých životů." Její vášní jsou kursy jógy a cesty do exotických zemí, jako jsou Nepál či Bhútán. Právě ženy jako ona dnes probouzejí k životu zvadlé japonské trhy - a vlastně i celou zemi. Možná právě tyto nové" Japonky, vzdělané a sebevědomé, zemi, jež se už deset roků potácí v agonii, spasí a dostanou znovu na výsluní.
Pokorné ženy servírující s plachým pohledem svému šéfovi saké či poslušné domácí hospodyňky začaly ožívat. Odhazují tradiční podřízenost. Staré obyčeje se rozpadají v prach. Šokovaní Japonci, donedávna zvyklí na samozřejmou dominanci, hovoří o vzpouře žen. A sociologové dodávají, že dívčí válka" může zemi vycházejícího slunce změnit zásadněji než cokoli předtím.
Pryč s pokorou
Rebelie ovšem není přímým bojem proti mužům jako takovým. Ženy jim jen důrazně vzkazují: Jsme tady a jsme přinejmenším stejně cenné jako vy. Japonští muži si za to mohou tak trochu sami. Vždyť oni oslavovaní, báječní manažeři, za které se Japonci vždy považovali, dovedli místní hospodářství na pokraj propasti. Ztratili tvář a s ní i respekt. Na jejich místa se teď tlačí agresivní a schopné mladé ženy, které dokážou chytit příležitost za pačesy. Poprvé v japonské historii nechtějí být závislé na mužích. Dlouho zůstávají svobodné, věnují se kariéře, svým zálibám a čilému společenskému životu. Dělají si, co je napadne. Japonky prostě objevily onu slastnou příchuť osobní svobody. Respekt k vžitým pravidlům?
K smíchu!
Revoluce nezadržitelně zasahuje do všech oblastí. Nejde jen o schopné ekonomky a manažerky. Už dospívající dívky žijí své vlastní, pro Japonsko netypické životy. Barevné vlasy, provokativní róby, piercing na břiše i na bradavkách. Na nohou neforemné gigantické boty, jež jsou přímým popřením opěvované drobné nožky, kvůli níž si krasavice minulosti nechávaly mrzačit nohy.
Chceme si užívat, chceme být své
Na ulicích velkých japonských měst probíhá otevřená válka pohlaví. Ještě před deseti lety respektovaly dívky vžitá pravidla. Nosily nudné školní uniformy a soustředily se jen na studium. Jejich snem bylo najít toho správného manžela". Situace se ovšem radikálně změnila. Hitomi Edové je sedmnáct. Světle modré svítivé oční stíny a tmavý make-up ji dělají starší. Přesně to taky chce. Hrdě se nese v růžové minisukni a botách na vysokých podrážkách. Stejně jako většina svých vrstevnic se ovšem nesnaží vypadat nějak atraktivně. Co si o ní myslí muži, je jí srdečně fuk. Jinou módu, ovšem s podobnou snahou o originalitu, vyznávají mladé ženy v prestižních funkcích. Také ony jsou jiné než dřív. Vesměs zůstávají dlouho svobodné, často se ani vdát netouží. Japonci jim s jistou dávkou jízlivosti přezdívají svobodné parazitky". Hodně cestují a užívají si života, protože je neomezují nároční a panovační manželé. Žijí ve vlastních domech, mohou se plně věnovat kariéře stejně jako bouřlivému společenskému životu. Své nadprůměrné příjmy utrácejí pro vlastní potěchu, u Gucciho, Versaceho a v dalších salonech světových značek. Vyhazují si z kopýtka v nejluxusnějších restauracích a nočních klubech. Zájezdy do atraktivních končin světa bývají obsazeny právě tímto druhem žen. Dokonce i starší dámy zachvátila vlna uvolnění. Jejich manželé, pro které byla práce vším, zdrceni kolapsem japonského zázraku odcházejí do penze, nebo rozšiřují řady nezaměstnaných. A ženy je opouštějí. A když ne, musí se Japonci smířit s tím, že nyní jsou to oni, kdo bude pod pantoflem". Najednou mají spoustu času a peněz, aby se věnovaly samy sobě a svým zálibám. Ženy jsou čím dál tím nezávislejší. Pryč jsou ony ušlápnuté puťky. Dnešní Japonky jsou sebevědomé bytosti zvyklé rozhodovat si o sobě samy," říká Kazuhiro Kuwabara, manažer Dencu, jedné z největších japonských reklamních agentur. Takovou je třeba Akiko Macunobuová. V módních buticích je ve svém živlu. Ráda utrácím jen tak, abych si udělala radost," chlubí se tato čtyřicetiletá obyvatelka Tokia. Chce vypadat k světu v zaměstnání, ale i o víkendu na golfu nebo na tenisu. Pravidelně dochází na masáže a často tráví dovolenou v cizině. Nedávno si pořídila luxusní byt ve čtvrti tokijské smetánky. A proč by ne? Paní Macunobuová velmi dobře vydělává a chce něco ze života mít.
Muži už nestačí s dechem
V manažerských funkcích setrvává stále podstatně více mužů než žen, i když už jen o osmnáct procent. Ale prý není daleko doba, kdy i na výsostně mužském poli podnikání Japonky své někdejší učitele trumfnou. Už dnes se o nich říká, že jsou přizpůsobivější a kreativnější než muži, po staletí vychovávaní k absolutní oddanosti kolektivu, z jehož řad vyčnívat bylo opravdu neslušné. Ukazuje se, že také lépe umí řešit stresové situace. Ženy se pomalu, ale jistě stávají hybnou silou japonského hospodářství," přiznal známý ekonom Takoro Morinaga. Zhrzení Japonci pomalu přestávají stačit tempu schopných žen. A něžná" lavina se nekompromisně valí dál. Dokonce tak rychle, že muži se stávají stále vděčnějšími terči vtipů a kritiky. List Asahi Šimbun třeba přinesl portrét samuraje s obrovským titulkem Pánové, máte ještě koule?" A největší japonský deník Jomiuri Šimbun zveřejnil loni obrázek mladé atraktivní podnikatelky, která si nese vyčerpaného muže přehozeného přes rameno. Titulek oznamoval: Japonsko 2000. Jak charakteristické!
Pozor! Jen pro ženy
A aby toho nebylo málo: V Japonsku se před časem začaly objevovat prostory jen pro ženy". Ať už v hotelech, obchodech či dálkových autobusech, železničních vagonech nebo letadlech. To nám ještě chybělo, dotčeně bědují někteří muži, diskriminace naruby. Žen cítících se mezi muži nepříjemně a nepohodlně je čím dál tím víc a hotely, obchody a doprava konečně přijaly odpovídající opatření," hájí tento krok japonská feministka Joko Harukaová. Například hotel Excel v luxusní tokijské čtvrti Šibuja má nyní 46 pokojů ve dvacátém poschodí vyhrazených pouze pro ženy. Prakticky všechny jsou stále obsazené - ženy tu mají jistotu, že je nebude nikdo obtěžovat. Loni v říjnu začaly na lince Tokio-Hirosaki v severovýchodní prefektuře Aomori jezdit vybrané autobusy jen pro ženy. Rychle se staly oblíbenými. Japonky si teď mohou ve voze nerušeně opravit líčení nebo si zajít na toaletu beze strachu z nepříjemných mužských pohledů. Tokijská soukromá železniční společnost Keio Electric Railway začala koncem března na nočních spojích vypravovat dámské" vagony, aby zabránila případnému obtěžování žen. A tak by se dalo pokračovat. Ženy prostě vyhrávají na celé čáře.
Spasí ženy Japonsko?
Co za tím vším vězí? Co se to s Japonskem stalo? Ženy v zemi samurajů prostě už nejsou ochotné utopit vlastní identitu ve službě manželovi a rodině. Chtějí víc. A také stále víc dosahují. Mnohé příslušnice slabšího pohlaví ignorují zavedené obyčeje, přebírají kontrolu nad svými životy, podstupují rizika a sklízejí úspěchy. Baví se, žijí. To tu v takové míře nikdy předtím nebylo. Japonky se dříve snažily nevyčnívat, vypadaly jedna jako druhá," říká Keiko Jošidová, architektka z Tokia. Teď chce být každá svá, originální. Ženy více investují do sebe, do svých soukromých životů." Její vášní jsou kursy jógy a cesty do exotických zemí, jako jsou Nepál či Bhútán. Právě ženy jako ona dnes probouzejí k životu zvadlé japonské trhy - a vlastně i celou zemi. Možná právě tyto nové" Japonky, vzdělané a sebevědomé, zemi, jež se už deset roků potácí v agonii, spasí a dostanou znovu na výsluní.
