Geneticky modifikované organismy nepředstavují žádný problém pro zdraví lidí ani riziko pro životní prostředí, tvrdí francouzský lékař a filozof Axel Kahn. "Deset let jsem stál v čele komise, která schvalovala žádosti o pokusy s transgenními plodinami, za tu dobu jsme vyzkoušeli tisíce odrůd a všechny byly bezpečné," říká uznávaný francouzský genetik s mezinárodní reputací. "Ale to, že jsem řekl, že GMO nejsou riskantní, neznamená ještě, že si myslím, že jsou žádoucí, že je to dobrá věc, která přinese Francii nebo Evropě bůhvíjaké výhody," ohrazuje se proti označení propagátor GMO, které mu přiřkla francouzská média.
Proč vyvolaly genetické modifikace v Evropě tak silný odpor?
Důvodů je víc. Prvním je rozdíl mezi rizikem a poptávkou. Lidé přijímají bez problémů biotechnologie v oblasti farmacie nebo medicíny, protože mají jasný zájem - účinnější léčbu. Jsou ochotni připustit, že nový lék může způsobit určité komplikace, protože zároveň přináší užitek, léčí. U potravin Evropané žádný takový zájem nemají. Naopak, chtějí, aby strava byla přirozená, co nejméně upravovaná, modifikovaná, aby se co nejvíce podobala stravě našich babiček. A tam, kde není poptávka, je sebemenší riziko považováno za nepřijatelné. Lidé jsou ochotni přijmout riziko, jen když za ním vidí konkrétní prospěch. V GMO žádný prospěch nevidí.
Copak neslyšíme ze všech stran o tom, jak jsou prospěšné?
Ano, ale to neplatí pro současné generace GMO, ty nepřinášejí Evropě žádné výhody. Užitek, především ekonomický, přinášejí jen společnostem, které je produkují. Co byly první produkty, které přišly do Evropy? Sója, kterou nás Američané nutí krmit dobytek, a ještě k tomu odolná vůči herbicidům, které vyrábí sám tvůrce této sóji, firma Monsanto. To se pochopitelně nikomu nelíbilo. Sympatie nevzbudila ani první kukuřice, která dorazila z Ameriky. Obzvlášť když se spot řebitelé na otázku, k čemu je dobrá, dočkali odpovědi: Zvýší produktivitu. A na to jsou lidé, především ve Francii a Británii, velmi citliví. Vše, co je spojeno se snahami zvýšit produktivitu, je v jejich myslích nebezpečné. Mají na to důkaz: nemoc šílených krav. Ta byla také způsobena snahou po větším zisku. Tím, že se do krmiv začaly přidávat kostní moučky. Nezapomínejte, že první transgenní plodiny se objevily v Evropě v roce 1996, kdy kauza šílených krav vrcholila zjištěním, že se nemoc může přenést na člověka a je smrtelná.
Jaké jsou ty další důvody?
Strava má pro Evropany silný symbolický kulturní význam. Máme silné pouto se stravovacími zvyky, které vyjadřují naši příslušnost k zemi, kraji, ke kultuře. A na tom nechceme nic měnit. A už vůbec se nemíníme podřizovat ekonomickým zájmům mezinárodních společností, jako je McDonald's nebo Coca-cola. Není divu, že na těchto základech našly extrémní skupiny pro svůj boj proti biotechnologiím velmi příznivou půdu.
To jsou však i argumenty José Bového (zemědělského odborového předáka, který se ve Francii stal jedním z nejznámějších symbolů boje proti zemědělské velkovýrobě - pozn. redakce). Ten už nediskutuje o tom, zda jsou GMO bezpečné, ale ptá se, proč bychom měli přistoupit na něco, co nepotřebujeme.
Když José Bové se svými lidmi vyplenil pokusná pole vědeckých institucí, na kterých se testují transgenní plodiny, řekli mu vědci, to jste přehnal, chcete, abychom vám přinesli důkazy bezpečnosti, a přitom nám bráníte v pokusech. Bové jim na to odpověděl: "To není můj problém. Mě nezajímá, jestli je to bezpečné. Je to nelegitimní, proto to nechci." I když s ním nesouhlasím, chápu jeho důvody. Bové ví, že zemědělství je jedním z procesů globalizace, že se čím dál tím víc dostává do rukou finančních mocností, a tomu se brání.
Není v odmítání GMO také nedůvěra ve vědu? Mnohé argumenty slyšíme z úst vědců, kteří pracují pro velké koncerny.
Je pravda, že věda je čím dál tím víc svázána s ekonomickými silami. Fakt, že mnozí vědci spolupracují s průmyslem, nepopiratelně snižuje jejich důvěryhodnost. I ve Francii se vědci zdiskreditovali tím, že ujišťovali o věcech, které nebyly pravda. Stačí si vzpomenout na aféru s kontaminovanou krví či růstovými hormony. Nedůvěra k vědeckým argumentům je umocněna tím, že lidé genetickým modifikacím nerozumějí. Když jim řeknete, že jedí geny, nevěří vám. V jedné evropské anketě odpovědělo osmdesát procent lidí kladně na otázku, zda je nebezpečné jíst geny. Celý život přitom polykáme geny, protože strava je složená z obrovského množství genů. Když spolknete ředkvičku nebo ústřici, polykáte i geny. A přesto se nezměníte v ředkvičku ani v ústřici.
Myslíte si, že se postoj veřejnosti nakonec změní?
Určitě. Až lidé nebudou mít pocit, že je někdo k něčemu nutí, a přestanou se cítit jako laboratorní krysy. Pak teprve bude možné normálně demokraticky diskutovat třeba o tom, že nové metody vylepšování plodin mohou být zajímavé i pro Evropu.
Přispěje k tomu i značení potravin?
Možnost výběru rozhodně vezme vítr z plachet těm, kdo rozhořčeně říkají "velké agrochemické koncerny nám chtějí vnutit do naší stravy nové způsoby, a přitom se nás neptaly na náš názor".
Proč vyvolaly genetické modifikace v Evropě tak silný odpor?
Důvodů je víc. Prvním je rozdíl mezi rizikem a poptávkou. Lidé přijímají bez problémů biotechnologie v oblasti farmacie nebo medicíny, protože mají jasný zájem - účinnější léčbu. Jsou ochotni připustit, že nový lék může způsobit určité komplikace, protože zároveň přináší užitek, léčí. U potravin Evropané žádný takový zájem nemají. Naopak, chtějí, aby strava byla přirozená, co nejméně upravovaná, modifikovaná, aby se co nejvíce podobala stravě našich babiček. A tam, kde není poptávka, je sebemenší riziko považováno za nepřijatelné. Lidé jsou ochotni přijmout riziko, jen když za ním vidí konkrétní prospěch. V GMO žádný prospěch nevidí.
Copak neslyšíme ze všech stran o tom, jak jsou prospěšné?
Ano, ale to neplatí pro současné generace GMO, ty nepřinášejí Evropě žádné výhody. Užitek, především ekonomický, přinášejí jen společnostem, které je produkují. Co byly první produkty, které přišly do Evropy? Sója, kterou nás Američané nutí krmit dobytek, a ještě k tomu odolná vůči herbicidům, které vyrábí sám tvůrce této sóji, firma Monsanto. To se pochopitelně nikomu nelíbilo. Sympatie nevzbudila ani první kukuřice, která dorazila z Ameriky. Obzvlášť když se spot řebitelé na otázku, k čemu je dobrá, dočkali odpovědi: Zvýší produktivitu. A na to jsou lidé, především ve Francii a Británii, velmi citliví. Vše, co je spojeno se snahami zvýšit produktivitu, je v jejich myslích nebezpečné. Mají na to důkaz: nemoc šílených krav. Ta byla také způsobena snahou po větším zisku. Tím, že se do krmiv začaly přidávat kostní moučky. Nezapomínejte, že první transgenní plodiny se objevily v Evropě v roce 1996, kdy kauza šílených krav vrcholila zjištěním, že se nemoc může přenést na člověka a je smrtelná.
Jaké jsou ty další důvody?
Strava má pro Evropany silný symbolický kulturní význam. Máme silné pouto se stravovacími zvyky, které vyjadřují naši příslušnost k zemi, kraji, ke kultuře. A na tom nechceme nic měnit. A už vůbec se nemíníme podřizovat ekonomickým zájmům mezinárodních společností, jako je McDonald's nebo Coca-cola. Není divu, že na těchto základech našly extrémní skupiny pro svůj boj proti biotechnologiím velmi příznivou půdu.
To jsou však i argumenty José Bového (zemědělského odborového předáka, který se ve Francii stal jedním z nejznámějších symbolů boje proti zemědělské velkovýrobě - pozn. redakce). Ten už nediskutuje o tom, zda jsou GMO bezpečné, ale ptá se, proč bychom měli přistoupit na něco, co nepotřebujeme.
Když José Bové se svými lidmi vyplenil pokusná pole vědeckých institucí, na kterých se testují transgenní plodiny, řekli mu vědci, to jste přehnal, chcete, abychom vám přinesli důkazy bezpečnosti, a přitom nám bráníte v pokusech. Bové jim na to odpověděl: "To není můj problém. Mě nezajímá, jestli je to bezpečné. Je to nelegitimní, proto to nechci." I když s ním nesouhlasím, chápu jeho důvody. Bové ví, že zemědělství je jedním z procesů globalizace, že se čím dál tím víc dostává do rukou finančních mocností, a tomu se brání.
Není v odmítání GMO také nedůvěra ve vědu? Mnohé argumenty slyšíme z úst vědců, kteří pracují pro velké koncerny.
Je pravda, že věda je čím dál tím víc svázána s ekonomickými silami. Fakt, že mnozí vědci spolupracují s průmyslem, nepopiratelně snižuje jejich důvěryhodnost. I ve Francii se vědci zdiskreditovali tím, že ujišťovali o věcech, které nebyly pravda. Stačí si vzpomenout na aféru s kontaminovanou krví či růstovými hormony. Nedůvěra k vědeckým argumentům je umocněna tím, že lidé genetickým modifikacím nerozumějí. Když jim řeknete, že jedí geny, nevěří vám. V jedné evropské anketě odpovědělo osmdesát procent lidí kladně na otázku, zda je nebezpečné jíst geny. Celý život přitom polykáme geny, protože strava je složená z obrovského množství genů. Když spolknete ředkvičku nebo ústřici, polykáte i geny. A přesto se nezměníte v ředkvičku ani v ústřici.
Myslíte si, že se postoj veřejnosti nakonec změní?
Určitě. Až lidé nebudou mít pocit, že je někdo k něčemu nutí, a přestanou se cítit jako laboratorní krysy. Pak teprve bude možné normálně demokraticky diskutovat třeba o tom, že nové metody vylepšování plodin mohou být zajímavé i pro Evropu.
Přispěje k tomu i značení potravin?
Možnost výběru rozhodně vezme vítr z plachet těm, kdo rozhořčeně říkají "velké agrochemické koncerny nám chtějí vnutit do naší stravy nové způsoby, a přitom se nás neptaly na náš názor".
