Naděje, že by se totéž mohlo podařit u lidí, a prodloužit tak jejich věk, se však novými poznatky posouvá do vzdálenější budoucnosti.
Co prospívá samičkám, samečků se týkat nemusí
Velmi významnou studii dokončil nedávno tým ze Severokarolínské univerzity v USA. Vědci vedení Trudy Mackayovou pečlivě sledovali život mušek octomilek, které drželi v různých teplotách a krmili různými druhy potravy. Snažili se přitom najít geny či jejich varianty, jež by se vyskytovaly pouze v muškách, které se dožily vyššího věku. Tým nakonec popsal 17 různých genových variant prodlužujících život mušek. Jenže se ukázalo, že je na ně spolehnutí pouze v některých podmínkách, spojených se životním prostředím a pohlavím živočichů. Například jedna genová varianta prodlužovala život muším samičkám, které se narodily v horkém ročním období, avšak zkracovala život samičkám žijícím ve stabilní pokojové teplotě. Na samečky neměla tato genová varianta žádný vliv, ať žili, kde žili. "Mutace, které za určitých podmínek zkracují délku života, byly v průběhu evolučního vývoje vybrány zřejmě proto, že v jiných podmínkách se ukázaly jako přínosné," řekl k tomu časopisu New Scientist biolog John Tower z univerzity v Jižní Kalifornii.
Člověk není hmyz
To ovšem komplikuje představu, že bude možné poznat fungování lidských genů dlouhověkosti, a pak třeba pomocí léků napodobit jejich účinek. Člověk přece žije dlouho a pohybuje se v průběhu života v mnoha různých prostředích. Jiný odborník, James Curtsinger z univerzity v Minnesotě, stále doufá, že pokusy na muškách octomilkách nemusí mít vypovídací hodnotu. Tento malinký hmyz totiž žije dlouhá desetiletí v laboratořích, protože si jej vědci oblíbili pro genové pokusy. Pokusná moucha se liší od svých příbuzných žijících v přírodě (dávno přivykla na umělé prostředí), a když z laboratoře uletí, zahyne. Proto Curtsinger soudí, že tato choulostivá muška reagovala na změny prostředí při pokusech příliš citlivě a na vliv genů z toho lze usuzovat jen velmi opatrně.
Muži ano, ženy ne
Nicméně předběžné výsledky ze sledování dalších zvířat začínají potvrzovat závěry týmu již zmíněné T rudy Mackayové. A italští genetikové z univerzity v Kalábrii dokonce oznámili, že našli genovou variantu, která zřejmě prodlužuje život mužům, ale ne ženám. Tento závěr se však pochopitelně nedá prověřit přesnými laboratorními pokusy. To by naznačovalo, že najít univerzální lék pro lidskou dlouhověkost, založený na poznání práce genů, nebude asi možné. Lékaři někdy v budoucnu snad budou mít k dispozici "prodlužovače" života, ale budou zřejmě jiné pro muže a jiné pro ženy, a ještě k tomu odlišné pro lidi žijící různým stylem života v různých klimatických pásmech. Do té doby nezbývá než sázet na metody, které už vědci popsali: nejosvědčenějším receptem na delší život je rozumná, ale neustálá tělesná i duševní aktivita.
