Na Richarda Eigela možná dodnes nevzpomínají v dobrém řidiči, kteří v osmdesátých letech jezdili přes Oldřichov. Občas je pořádně vystrašil. Seděl na schodech domu u silnice a cosi zapisoval. »Oni si asi mysleli, že jsem u Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti. Jenže já si zapisoval čísla státních poznávacích značek proto, že jsem z nich potom sestavoval rozpisy na sportku.« Tato metoda však k horentní výhře nevedla, stejně jako jiné pokusy. »Nastříhal jsem papírky a nechal své děti vytahovat čísla. Z nich jsem sestavoval sázky.« Počátkem devadesátých let nastoupila éra kursového sázení na sportovní výsledky. »Rozběhla se Fortuna, později i další sázkové kanceláře. Okamžitě jsem to uvítal,« vzpomíná Eigel. »Bydlel jsem v Oldřichově, ale denně jsem dojížděl k sázkovým sběrnám. Jednou do Liberce, podruhé do Jablonce, potřetí třeba do Turnova. Všude mě znali.« Znali ho opravdu dobře. Zatímco většina začínajících sázkařů tehdy vsadila obvykle maximálně stokorunu, Richard Eigel se nerozpakoval podpořit štěstí mnohem vyšší sumou. »Měl jsem většinou dobrou intuici, vycházely mi vysoké kursy, ale nikdy jsem to nedotáhl do konce,« stěžuje si. Jeho patrně nejkurióznější prohrou byla ta v roce 1992, kdy čekal na výsledek přátelského fotbalového utkání Brazílie - Německo. »Dal jsem si sázku za sto padesát korun na čtyři zápasy. Byly tam docela dobré kursy a výhra by dělala patnáct tisíc čtyři sta. Jeden kluk to ode mě opsal a vsadil tři stovky,takže by bral přes třicet tisíc...« Tři zápasy tehdy vyšly a Brazílie, na jejíž vítězství Eigel sázel, vedla čtvrt hodiny před koncem 3:0. »Starosta« už otvíral šampaňské,ale ejhle: Němci snížili na 3:2 a v době, kdy už rozhodčí nastavoval, vsítil Klinsmann vyrovnávací gól. »Byl jsem vždycky hravý, celý můj život je zasvěcen hráčské vášni,« přiznává Richard Eigel, který mnoho let pracoval jako řidič z povolání. »Hrál jsem snad všechno: sportku, rozpisy, různé hry v novinách, stříhal jsem kupony. Jednou, když byla v regionálních novinách soutěž Mela o dům, skoupil jsem za šest set korun všechny výtisky ze stánku, abych měl karet co nejvíc. Samozřejmě nevyhrál jsem. Když se po listopadu 1989 rozběhly kursové sázky,hned jsem se s nadšením zapojil. Snad jediné, do čeho jsem nevklouzl, jsou automaty. Těm nerozumím, nikdy jsem na nich nehrál.« Mezi libereckými sázkaři, kde se mu podle jeho někdejší funkce neřekne jinak než Starosta, je jeho tipařská intuice pověstná. »Má opravdu zvláštní čich na výsledky,« říká o něm jeden z mužů, kteří s ním denně sedávají u stolků kanceláře Tipsport v libereckém obchodním domě Balón. A »Starosta« to jednou ze svých historek potvrzuje. »V nabídce k Velké pardubické se mi jeden rok zalíbilo jméno Quirinus. Na toho koně byl jako na vítěze kurs 16, tak jsem to tam prásknul. Přitom tam byli favoriti jako Železník a podobně. Ale já jsem se nedal zviklat. Chlapi se mi smáli: ,Dej tam toho chcípáka'. A on to vyhrál! Já jsem taky vyhrál, i když ne moc, protože jsem neměl na velkou sázku. A pak jsem měl ještě jednou dobrou intuici při Velké pardubické - na Peruána. Tenkrát ho ještě nikdo neznal, a taky to vyšlo!« Zároveň je ale Eiglovou tragédií »schopnost« prohrávat nešťastně v kursových sázkách. Přisadit ke správným tipům jeden, který mnohdy z kuriózních důvodů nevyjde. V kursovém sázení jde totiž o to, vybrat si do sázenky ze široké nabídky fotbalových, hokejových či tenisových utkání. Čím je jich víc, tím větší je potenciální výhra. Když však v nejjednodušší, takzvané dvacítkové sázce jediný tip nevyjde, může se sázenka zmačkat, roztrhat, zahodit. A to je Eiglův osud. Když v srpnu 1995 vsadil za dvacet korun na patnáct utkání, chyběly mu dva správné tipy k výhře 32 916 korun. Na jednom tenisovém turnaji totiž oproti Eiglovu tipu prohrál Pozzi s Carlsenem a Voinea s Perreirou. Ještě kdyby se býval Richard Eigel spletl jen jednou, mohl vyhrát od 4114 do 6187 korun. Anebo v květnu 1998... Richard Eigel si vsadil za 20 korun čtrnáct tipů. Výhra mohla činit 192 545 korun. Vyšlo však jen dvanáct zápasů. V NHL Detroit neremizoval s Dallasem, Nizozemsko neporazilo Paraguay přesně o jeden gól, a výhra byla nulová. Jednou jej připravil o výhru výrok rozhodčích při závodech formule 1. »Vsadil jsem na Schumachera, to ještě nebyl tak slavný, takže na něj byl dobrý kurs. On ten závod vyhrál, jenže potom byl diskvalifikován kvůli nějaké přídavné destičce. Takže jsem zase nebral nic...« Výčet Eiglovy smůly by mohl pokračovat. Tolik případů, kdy kvůli jednomu výsledku z patnácti i více utkání unikla několikatisícová výhra, se jen tak nenajde. Snad proto se Richard Eigel těžko zbavuje pověsti sázkaře, který svou vášeň neuhlídal a podobně jako stovky dalších na kursové sázení doplatil. Zmodernizoval totiž dům v Oldřichově a chtěl z něho udělat penzion. »Vzal jsem si kvůli tomu úvěr u spořitelny. Rekonstrukce nebyla levná, ale Oldřichov je stranou hlavních cest a po čase bylo jasné, že penzion se tu neuživí. »Rozhodl jsem se tedy, že dům prodám.« Prodej domu právě v době, kdy byl Eigel prakticky denním návštěvníkem sázkových kanceláří, vytvořil mezi libereckými tipéry jasnou konstrukci: »Starosta ten barák prohrál...« To ale Richard Eigel odmítá: »Já o té fámě vím. Dům jsem ale prodal, ze zisku jsem uhradil úvěr, něco jsem dal dětem, něco jsem si nechal a přestěhoval se na důchod do Liberce. S mým sázením to nemělo nic společného,« chce jednou provždy sprovodit ze světa stín na svém sázkařském věhlasu. Kromě toho však zatím Richard Eigel čeká i na svou životní výhru. Nepřestává v ni doufat. »Manželka mi pořád říká, že jsem blázen. Ale já vím, že moje šťastná hvězda vyjde. Bude to letos. V magickém roce 2000.«
Osobní autorovo P. S.
V době, kdy vyprávění o opravdovém sázkaři vznikalo, jsem seděl s Richardem Eiglem za barem. Bylo to v den, kdy Sparta hrála Ligu mistrů v Barceloně. Eigel řekl: »Dneska padne v Barceloně pět gólů a v Manchesteru tři góly. Já jen kdybych na to měl, tak bych na to vsadil milion.« Říkal jsem si: »Sakra, on má intuici, co to takhle zkusit?« (Lze totiž sázet i na přesný počet gólů v zápase, a kursy jsou na to dost dobré). »Půjčím mu, vsadím si taky a vyhrajeme oba. Nedáme milion, ale třeba dva tisíce.« Ale nakonec zvítězila opatrnost. »Vždyť je to blázen,« řekl jsem si. A potom, okolo půlnoci, zírám na výsledky: FC Barcelona - Sparta Praha 5:0, Manchester United - FC Valencia 3:0.
Slavné prohry Richarda Eigla:
* v únoru 1998 při olympiádě v Naganu si vsadil za 20 korun sedm tipů - šest uhodl (mimo jiné výhru hokejistů Kazachstánu nad Slovenskem) a čekal na poslední: aby se hlavní favorit sjezdu, rakouský fenomén Hermann Maier, umístil do třetí příčky. Maier však skončil po hrůzo strašném pádu v záchranných sítích a Richard Eigel nebral nic. (Výhra by činila 2974 korun)
* v srpnu 1998 si vsadil za 20 korun dvanáct tipů - deset uhodl. Arsenal však v anglické fotbalové lize remizoval s Charltonem 0:0, Standard Lutych v belgické až příliš moc porazil Aalst a Richard Eigel nebral nic. (Výhra by činila 41 624 koruny)
* v listopadu 1998 si vsadil za 40 korun osmnáct tipů - sedmnáct uhodl. Fotbalisté Jablonce však prohráli vysoko v Olomouci a Richard Eigel nebral nic. (Výhra by činila 20 689,50 korun)
* v prosinci 1998 si vsadil za 20 korun čtyřiadvacet tipů a třiadvacet uhodl. Nevyšel však dvojtip na utkání druhé anglické ligy Swindon - Bradford a Richard Eigel nebral nic. (Výhra by činila 3522 korun)
* na jaře 1999 si vsadil za 20 korun sedm tipů - šest uhodl (z toho v pěti případech výhru domácích přesně o jeden gól, což je velmi obtížná sázka). Fotbalisté Liberce však prohráli doma s Teplicemi a Richard Eigel nebral nic. (Výhra by činila 28 493 korun).
Osobní autorovo P. S.
V době, kdy vyprávění o opravdovém sázkaři vznikalo, jsem seděl s Richardem Eiglem za barem. Bylo to v den, kdy Sparta hrála Ligu mistrů v Barceloně. Eigel řekl: »Dneska padne v Barceloně pět gólů a v Manchesteru tři góly. Já jen kdybych na to měl, tak bych na to vsadil milion.« Říkal jsem si: »Sakra, on má intuici, co to takhle zkusit?« (Lze totiž sázet i na přesný počet gólů v zápase, a kursy jsou na to dost dobré). »Půjčím mu, vsadím si taky a vyhrajeme oba. Nedáme milion, ale třeba dva tisíce.« Ale nakonec zvítězila opatrnost. »Vždyť je to blázen,« řekl jsem si. A potom, okolo půlnoci, zírám na výsledky: FC Barcelona - Sparta Praha 5:0, Manchester United - FC Valencia 3:0.
Slavné prohry Richarda Eigla:
* v únoru 1998 při olympiádě v Naganu si vsadil za 20 korun sedm tipů - šest uhodl (mimo jiné výhru hokejistů Kazachstánu nad Slovenskem) a čekal na poslední: aby se hlavní favorit sjezdu, rakouský fenomén Hermann Maier, umístil do třetí příčky. Maier však skončil po hrůzo strašném pádu v záchranných sítích a Richard Eigel nebral nic. (Výhra by činila 2974 korun)
* v srpnu 1998 si vsadil za 20 korun dvanáct tipů - deset uhodl. Arsenal však v anglické fotbalové lize remizoval s Charltonem 0:0, Standard Lutych v belgické až příliš moc porazil Aalst a Richard Eigel nebral nic. (Výhra by činila 41 624 koruny)
* v listopadu 1998 si vsadil za 40 korun osmnáct tipů - sedmnáct uhodl. Fotbalisté Jablonce však prohráli vysoko v Olomouci a Richard Eigel nebral nic. (Výhra by činila 20 689,50 korun)
* v prosinci 1998 si vsadil za 20 korun čtyřiadvacet tipů a třiadvacet uhodl. Nevyšel však dvojtip na utkání druhé anglické ligy Swindon - Bradford a Richard Eigel nebral nic. (Výhra by činila 3522 korun)
* na jaře 1999 si vsadil za 20 korun sedm tipů - šest uhodl (z toho v pěti případech výhru domácích přesně o jeden gól, což je velmi obtížná sázka). Fotbalisté Liberce však prohráli doma s Teplicemi a Richard Eigel nebral nic. (Výhra by činila 28 493 korun).
 Bude to správně?. "Letros v magickém roce 2000 vyjde moje šťastná hvězda," věří Richard Eigel. |
