Loňský rok sdělovací prostředky poměrně často informovaly o zemětřeseních. Otřásání země zabíjelo lidi v Kolumbii, Turecku, na Tchaj-wanu, v Řecku a opět v Turecku. Mohlo by se zdát, že počet zemětřesných událostí se zvyšuje a jsou hrozivější než dřív. Je tomu skutečně tak? A jak a proč vlastně zemětřesení vzniká?
Pouť za odpovědí začneme v místech na zemětřesení chudých.
Seizmometry v Kašperských Horách
Původně hornická osada Hory Reichenstein, dnešní Kašperské Hory, patřila k nejvýznamnějším zlatorudným revírům v Čechách. Kašperskohorské podzemí však díky někdejším dolům skrývá další poklady. Na počátku Amalina údolí ve štole Kateřina jsou na skalním podkladu umístěny seizmometry a kousek odtud v domku, který připomíná okál, je jedna z nejvýznamnějších seizmických stanic u nás. Domek sloužil dříve vojákům a seizmometry ve štole monitorovaly zemětřesení způsobené výbuchy podzemních nukleárních náloží v Nevadě nebo kdekoliv jinde na světě. Dnes patří Geofyzikálnímu ústavu Akademie věd. Nicméně dodnes se zde kontroluje dodržování smluv. Ještě nedávno zde zaregistrovali nukleární výbuch na ostrově Mururoa ve Francouzské Polynésii.
Svět na pohyblivých deskách
Zemětřesení přirozená, a to už na konci šedesátých let 20. století, poskytla údaje k novému pohledu na Zemi. Ten říká, že se pevné svrchní části Země, jakési desky pevnější stavby (litosféra), mocné kolem stovky kilometrů, pohybují na plastičtější vrstvě (astenosféra). Desky se vzájemně vzdalují anebo přibližují. V místech styku takových desek se hromadí napětí. A právě uvolněním takového napětí, třeba tím, že se horniny posunou nebo prasknou, vznikne zemětřesení - přesněji zemětřesné vlny. Ty se šíří celým zemským tělesem a dostihnou, rychlostí kolem sedmi kilometrů za sekundu, seizmické stanice, a tedy i tu v Kašperských Horách. Z doby cesty, zjištěné na nejrůznějších místech světa, lze pak jednoduchou geometrickou konstrukcí zjistit, kde zemětřesení vzniklo.
Nebezpečné hranice
Nejničivější účinky mají zemětřesné vlny samozřejmě v blízkosti ohniska, nad místem, kde vznikly. Objevují se často právě na hranicích desek. Hranice zmíněných desek jsou velmi dobře známy, probíhají okraji Tichého oceánu, ale i Středozemím od jihu Portugalska přes Itálii, Turecko, Írán, severním okrajem Himálaje až do Indonésie. Všude tam se mohou vyskytnout zemětřesení, všude tam nebo v blízkosti těchto hranic však jsou poměrně velká města a aglomerace lidí. V Japonsku, na západním pobřeží Spojených států anebo v Indii. Kdy se však zemětřesení projeví, na to už tak jednoduše odpovědět nelze. Výzkumy, které probíhaly v Japonsku či Spojených státech, nepřinesly očekávané výsledky. V oblasti Středozemí dochází k posunům o jeden centimetr za rok, v oblasti Tichého oceánu až o deset centimetrů za rok. Kdy se však vznikající napětí uvolní a s jakou intenzitou, zůstává stále nejasné. Statistika ukazuje, že množství uvolněné energie bylo v minulém roce menší, než je průměr za posledních sto let. Zemětřesení se však odehrála v hustě obydlených oblastech a my jsme vystaveni významnějšímu toku informací než v minulosti. Proto také vznikl dojem, že loňský rok se země třásla více než jindy.
Článek vychází z populárně vědeckého televizního magazínu Vědník, který tento týden vysílal program ČT 2
Pouť za odpovědí začneme v místech na zemětřesení chudých.
Seizmometry v Kašperských Horách
Původně hornická osada Hory Reichenstein, dnešní Kašperské Hory, patřila k nejvýznamnějším zlatorudným revírům v Čechách. Kašperskohorské podzemí však díky někdejším dolům skrývá další poklady. Na počátku Amalina údolí ve štole Kateřina jsou na skalním podkladu umístěny seizmometry a kousek odtud v domku, který připomíná okál, je jedna z nejvýznamnějších seizmických stanic u nás. Domek sloužil dříve vojákům a seizmometry ve štole monitorovaly zemětřesení způsobené výbuchy podzemních nukleárních náloží v Nevadě nebo kdekoliv jinde na světě. Dnes patří Geofyzikálnímu ústavu Akademie věd. Nicméně dodnes se zde kontroluje dodržování smluv. Ještě nedávno zde zaregistrovali nukleární výbuch na ostrově Mururoa ve Francouzské Polynésii.
Svět na pohyblivých deskách
Zemětřesení přirozená, a to už na konci šedesátých let 20. století, poskytla údaje k novému pohledu na Zemi. Ten říká, že se pevné svrchní části Země, jakési desky pevnější stavby (litosféra), mocné kolem stovky kilometrů, pohybují na plastičtější vrstvě (astenosféra). Desky se vzájemně vzdalují anebo přibližují. V místech styku takových desek se hromadí napětí. A právě uvolněním takového napětí, třeba tím, že se horniny posunou nebo prasknou, vznikne zemětřesení - přesněji zemětřesné vlny. Ty se šíří celým zemským tělesem a dostihnou, rychlostí kolem sedmi kilometrů za sekundu, seizmické stanice, a tedy i tu v Kašperských Horách. Z doby cesty, zjištěné na nejrůznějších místech světa, lze pak jednoduchou geometrickou konstrukcí zjistit, kde zemětřesení vzniklo.
Nebezpečné hranice
Nejničivější účinky mají zemětřesné vlny samozřejmě v blízkosti ohniska, nad místem, kde vznikly. Objevují se často právě na hranicích desek. Hranice zmíněných desek jsou velmi dobře známy, probíhají okraji Tichého oceánu, ale i Středozemím od jihu Portugalska přes Itálii, Turecko, Írán, severním okrajem Himálaje až do Indonésie. Všude tam se mohou vyskytnout zemětřesení, všude tam nebo v blízkosti těchto hranic však jsou poměrně velká města a aglomerace lidí. V Japonsku, na západním pobřeží Spojených států anebo v Indii. Kdy se však zemětřesení projeví, na to už tak jednoduše odpovědět nelze. Výzkumy, které probíhaly v Japonsku či Spojených státech, nepřinesly očekávané výsledky. V oblasti Středozemí dochází k posunům o jeden centimetr za rok, v oblasti Tichého oceánu až o deset centimetrů za rok. Kdy se však vznikající napětí uvolní a s jakou intenzitou, zůstává stále nejasné. Statistika ukazuje, že množství uvolněné energie bylo v minulém roce menší, než je průměr za posledních sto let. Zemětřesení se však odehrála v hustě obydlených oblastech a my jsme vystaveni významnějšímu toku informací než v minulosti. Proto také vznikl dojem, že loňský rok se země třásla více než jindy.
Článek vychází z populárně vědeckého televizního magazínu Vědník, který tento týden vysílal program ČT 2
