Když se předchůdci dnešního člověka naučili používat oheň, mělo to pro jejich vývoj přímo klíčový význam. Díky tomu se jim zvýšila inteligence a postoupili výše na žebříčku vedoucím k dnešním lidem. Antropologové se obvykle domnívají, že vývoj našich předků se urychlil hlavně tím, že si na ohni upravovali maso. Nyní však skupina vědců přichází s teorií, která by se s trochou nadsázky dala nazvat jako vegetariánská.
Podle ní se předchůdci lidí zásadním způsobem změnili proto, že si na ohni připravovali rostlinnou stravu. To neznamená, že by maso vůbec nejedli. Sem tam něco ulovili a pravděpodobně si také pochutnávali na mase uhynulých zvířat. Někteří vědci soudí, že nikdy neexistovali žádní stateční lovci mamutů, ale jen pragmatičtí pojídači mamutích mršin. Nicméně toto maso by podle nové teorie na skok ve vývoji nestačilo.
Vařené kořínky vydatnější
S hypotézou přišel tým vedený Američany Gregory Ladenem z Minnesotské univerzity a Richardem Wranghamem z Harvardovy univerzity. Vědci vycházejí z toho, že původní předchůdci člověka měli velké zuby a mohutné čelisti. »To ukazuje, že každý den strávili mnoho hodin žvýkáním potravy,« řekl Laden zpravodajce agentury Reuters. Podle něj muselo jít o málo výživné jídlo včetně různých kořínků. Ke zlomu však došlo před 1,9 milionu let. Tehdy se objevuje Homo erectus (člověk vzpřímený), který má menší zuby, méně robustní čelisti, avšak větší tělo i mozek. Laden a Wrangham to odůvodňují tím, že tito předchůdci člověka měli vydatnější stravu. A získali ji díky tomu, že se naučili používat oheň. Ovšem tímto názorem se odlišuje od většiny vědců, kteří soudí, že využívání ohně začalo až před 200-500 tisíci lety. Oba Američané také dedukují, že na ohni si naši předkové upravovali zejména rostliny. Archeologové totiž na místech, kde sídlil Homo erectus, nenašli více zvířecích kostí než na tábořištích jeho předchůdců. Proto tento tým, v němž jsou i odborníci na výživu, vyvozuje, že snědeného masa nepřibylo. Navíc je maso stejně výživné, ať je v syrovém stavu, nebo tepelně upravené. Z tohoto zdroje se prostě tehdy nedalo získat více živin.
Kuchař je tvorem společenským
Naproti tomu uvařené rostliny, plody a kořínky se dají snáze žvýkat, některé jsou po uvaření méně toxické. »Oheň rozšířil seznam věcí, které bylo možné jíst,« konstatuje Laden. Tím tedy lidští předchůdci získali přístup k novým živinám, jaký jim nemohlo poskytnout maso, a proto se mohla jejich těla zvětšit. Oba badatelé také soudí, že vaření změnilo sociální strukturu. Zvíře, které sní potravu hned poté, co ji nalezne, se nemusí dělit a může žít na vlastní pěst. Avšak živočich, který musel nalezenou potravu odnést k ohni a pak ji nějakou dobu upravovat, byl vlastně nucen dělit se s ostatními. Proto vědci usuzují, že díky ohni se prohlubovala spolupráce mezi předchůdci člověka. A začala snad i další dělba práce mezi pohlavími, protože někdo musel setrvávat u ohně a připravovat jídlo, což se hodilo pro ženy, jež mají v průměru slabší tělesnou schránku. A někdo další, tedy muži, pak potravu sháněl.
Podle ní se předchůdci lidí zásadním způsobem změnili proto, že si na ohni připravovali rostlinnou stravu. To neznamená, že by maso vůbec nejedli. Sem tam něco ulovili a pravděpodobně si také pochutnávali na mase uhynulých zvířat. Někteří vědci soudí, že nikdy neexistovali žádní stateční lovci mamutů, ale jen pragmatičtí pojídači mamutích mršin. Nicméně toto maso by podle nové teorie na skok ve vývoji nestačilo.
Vařené kořínky vydatnější
S hypotézou přišel tým vedený Američany Gregory Ladenem z Minnesotské univerzity a Richardem Wranghamem z Harvardovy univerzity. Vědci vycházejí z toho, že původní předchůdci člověka měli velké zuby a mohutné čelisti. »To ukazuje, že každý den strávili mnoho hodin žvýkáním potravy,« řekl Laden zpravodajce agentury Reuters. Podle něj muselo jít o málo výživné jídlo včetně různých kořínků. Ke zlomu však došlo před 1,9 milionu let. Tehdy se objevuje Homo erectus (člověk vzpřímený), který má menší zuby, méně robustní čelisti, avšak větší tělo i mozek. Laden a Wrangham to odůvodňují tím, že tito předchůdci člověka měli vydatnější stravu. A získali ji díky tomu, že se naučili používat oheň. Ovšem tímto názorem se odlišuje od většiny vědců, kteří soudí, že využívání ohně začalo až před 200-500 tisíci lety. Oba Američané také dedukují, že na ohni si naši předkové upravovali zejména rostliny. Archeologové totiž na místech, kde sídlil Homo erectus, nenašli více zvířecích kostí než na tábořištích jeho předchůdců. Proto tento tým, v němž jsou i odborníci na výživu, vyvozuje, že snědeného masa nepřibylo. Navíc je maso stejně výživné, ať je v syrovém stavu, nebo tepelně upravené. Z tohoto zdroje se prostě tehdy nedalo získat více živin.
Kuchař je tvorem společenským
Naproti tomu uvařené rostliny, plody a kořínky se dají snáze žvýkat, některé jsou po uvaření méně toxické. »Oheň rozšířil seznam věcí, které bylo možné jíst,« konstatuje Laden. Tím tedy lidští předchůdci získali přístup k novým živinám, jaký jim nemohlo poskytnout maso, a proto se mohla jejich těla zvětšit. Oba badatelé také soudí, že vaření změnilo sociální strukturu. Zvíře, které sní potravu hned poté, co ji nalezne, se nemusí dělit a může žít na vlastní pěst. Avšak živočich, který musel nalezenou potravu odnést k ohni a pak ji nějakou dobu upravovat, byl vlastně nucen dělit se s ostatními. Proto vědci usuzují, že díky ohni se prohlubovala spolupráce mezi předchůdci člověka. A začala snad i další dělba práce mezi pohlavími, protože někdo musel setrvávat u ohně a připravovat jídlo, což se hodilo pro ženy, jež mají v průměru slabší tělesnou schránku. A někdo další, tedy muži, pak potravu sháněl.
