Naše kolegyně se vrátila z mateřské dovolené. V důsledku reorganizace ale zaniklo její pracovní místo. Můžeme jí ihned dát výpověď pro nadbytečnost? Jak zjistíme průměrný výdělek pro odstupné?
A.S. Sedlčany
V dotazu se nehovoří o tom, zda jde o ženu, která se vrací ze základní mateřské dovolené v trvání 28 týdnů podle paragrafu l57 odst. l. zákoníku práce nebo o ženu, která čerpala další mateřskou dovolenou (neplacenou) až do tří let věku dítěte. V prvním případě nemůže dát zaměstnavatel ženě po návratu z mateřské dovolené výpověď pro nadbytečnost, protože podle paragrafu 48 odst. l. bod d) zákoníku práce je tato žena chráněna před výpovědí až do tří let věku dítěte. V druhém případě - tedy vrátí-li se žena po skončení další mateřské dovolené do práce, musí být zařazena v souladu s pracovní smlouvou na své dřívější pracoviště. Jestliže její práce zanikla nebo došlo k reorganizaci a snižování počtu pracovníků, pak musí zaměstnavatel zvážit veškeré okolnosti, a nemá-li pro ženu jinou vhodnou práci nebo odmítne-li ona jinou práci konat, může jí dát výpověď pro nadbytečnost podle paragrafu 46 odst. l. písm. c) zákoníku práce. Zaměstnavatel by měl v takových případech zvážit zejména také sociální dopad takového rozhodnutí. Bohužel se u nás v řadě případů nebere ohled na ztíženou sociální situaci matky pečující o děti, a dokonce je péče o ně přitěžující okolností. Proto také nový zákon o zaměstnanosti hovoří o zákazu jakékoli diskriminace z hlediska národnosti, věku, náboženství, pohlaví nebo rodinného vztahu. To znamená, že nelze paušálně rozhodnout, že žena vracející se z mateřské dovolené bude ta, která bude nadbytečná, ale je třeba každý případ posoudit individuálně podle konkrétních podmínek na pracovišti a možností zaměstnavatele. Žena, která má být propuštěna po návratu z mateřské dovolené, zřejmě v předchozím čtvrtletí nepracovala, a proto není možné z rozhodného období zjistit průměrný výdělek. Proto bude třeba stanovit pravděpodobný výdělek. Ten se určí podle paragrafu l7 odst. 4. zákona č. l/l992 Sb. o mzdě tak, že se zjistí, jaký výdělek by měla žena, kdyby pracovala, případně jaký výdělek mají zaměstnanci konající stejnou nebo obdobnou práci. Jde-li o příspěvkovou nebo rozpočtovou organizaci, je třeba zohlednit i případný časový postup v platovém zařazení, k němuž došlo v době její nepřítomnosti během mateřské dovolené.
A.S. Sedlčany
V dotazu se nehovoří o tom, zda jde o ženu, která se vrací ze základní mateřské dovolené v trvání 28 týdnů podle paragrafu l57 odst. l. zákoníku práce nebo o ženu, která čerpala další mateřskou dovolenou (neplacenou) až do tří let věku dítěte. V prvním případě nemůže dát zaměstnavatel ženě po návratu z mateřské dovolené výpověď pro nadbytečnost, protože podle paragrafu 48 odst. l. bod d) zákoníku práce je tato žena chráněna před výpovědí až do tří let věku dítěte. V druhém případě - tedy vrátí-li se žena po skončení další mateřské dovolené do práce, musí být zařazena v souladu s pracovní smlouvou na své dřívější pracoviště. Jestliže její práce zanikla nebo došlo k reorganizaci a snižování počtu pracovníků, pak musí zaměstnavatel zvážit veškeré okolnosti, a nemá-li pro ženu jinou vhodnou práci nebo odmítne-li ona jinou práci konat, může jí dát výpověď pro nadbytečnost podle paragrafu 46 odst. l. písm. c) zákoníku práce. Zaměstnavatel by měl v takových případech zvážit zejména také sociální dopad takového rozhodnutí. Bohužel se u nás v řadě případů nebere ohled na ztíženou sociální situaci matky pečující o děti, a dokonce je péče o ně přitěžující okolností. Proto také nový zákon o zaměstnanosti hovoří o zákazu jakékoli diskriminace z hlediska národnosti, věku, náboženství, pohlaví nebo rodinného vztahu. To znamená, že nelze paušálně rozhodnout, že žena vracející se z mateřské dovolené bude ta, která bude nadbytečná, ale je třeba každý případ posoudit individuálně podle konkrétních podmínek na pracovišti a možností zaměstnavatele. Žena, která má být propuštěna po návratu z mateřské dovolené, zřejmě v předchozím čtvrtletí nepracovala, a proto není možné z rozhodného období zjistit průměrný výdělek. Proto bude třeba stanovit pravděpodobný výdělek. Ten se určí podle paragrafu l7 odst. 4. zákona č. l/l992 Sb. o mzdě tak, že se zjistí, jaký výdělek by měla žena, kdyby pracovala, případně jaký výdělek mají zaměstnanci konající stejnou nebo obdobnou práci. Jde-li o příspěvkovou nebo rozpočtovou organizaci, je třeba zohlednit i případný časový postup v platovém zařazení, k němuž došlo v době její nepřítomnosti během mateřské dovolené.
