Snad nikdy nekvetly šeříky tak krásně jako onen květen roku 1945. A Grigorij Ivanovič Sacharov je jimi obsypán. Pokojně leží v rakvi vystlané květy, nad jeho bledou tváří se sklání mladá rudoarmějka, s kterou se intimně sblížil během svého pochodu Evropou. Za sedm měsíců přivede na svět jejich dítě.
Spolubojovníci v pozadí zádumčivě mlčí a sveřepě třímají samopaly PPŠ-41 Špagin. O den dříve vstoupila sovětská armáda do Prahy a osvoboditelé si během pohřbu tří kamarádů do provizorního hrobu před Rudolfinem uvědomují, jak strašnou cenu za porážku hitlerovského Německa zaplatili.
Žalu mužů a žen ošlehaných boji přihlíží i Tibor Honty, osmatřicetiletý fotograf původem ze Slovenska, který během květnových dnů neúnavně běhá po Praze a dokumentuje radostný i krvavý chaos osvobození. Právě zde pořídí svoji nejslavnější fotku nazvanou „Padl v posledních vteřinách“.
Je to jeden z našich nejznámějších snímků druhé světové války a jeho síla je o to větší, že na rozdíl například od vyvěšování vlajky na Reichstagu nebyl naaranžovaný. „Kompozice, osvětlení, vážnost gest a opravdovost emocí propůjčují scéně charakter závěrečného obrazu klasické tragédie,“ hodnotí jeho estetiku historik umění Vít Vlnas.
Fotografie Tibora Hontyho |
Snímek, který je dnes uložen ve sbírkách Moravské galerie v Brně, přesto neříká celou pravdu. Téměř pětadvacet let si všichni mysleli, že rodák z Ukrajiny, který se během vojenské kariéry zúčastnil invaze do východního Polska v září 1939 i zimní války proti Finsku a během Velké vlastenecké války prošel Bělorusko, Rakousko a Maďarsko, skutečně padl v posledních okamžicích bojů o Prahu. Ostatně i kvůli němu byl plácek před Rudolfinem přejmenován na náměstí Krasnoarmějců.
Jenže v roce 1970 do Československa dorazil metály ověnčený generálporučík Pjotr Fjodorovič Ťurněv a na fotce poznal někdejšího velitele z 208. samohybné dělostřelecké brigády, kde závěrem války působil jako politruk. Sacharov podle jeho svědectví vůbec nezahynul v Praze, vojáci jeho tělo do hlavního města přivezli. Vždyť si to slíbili: Do Prahy dojedeme. Živí, nebo mrtví!
„Kamarádi důstojníci splnili svůj slib a plukovníkovo tělo převezli tankem do Prahy. Tam ho pohřbili do hromadného hrobu s dalšími vojáky, které o den dříve na náměstí zastřelil německý odstřelovač,“ potvrzuje tuto verzi pro ruský projekt Nesmrtelný pluk Sacharovova vnučka Olga Berdnikovová.
Generálmajor Ťurněv československým soudruhům nevědomky pořádně zavařil, protože v příběhu fotografie, kterou si oblíbila komunistická propaganda, udělal obrovskou díru.Zásadní otázka zněla: pokud Sacharov nezemřel v Praze, kde tedy? Nejdřív se mělo za to, že v Českém Brodě.
Padlého rudoarmějce od Rudolfina v roce 1970 identifikoval generálporučík Petr Ťurněv
„První vozidla vjela na hlavní náměstí, kde už vítali sovětské vojáky-osvoboditele rozradostnění obyvatelé. Postup se zbrzdil. Plukovník Sacharov si pospíšil v džípu do čela kolony. Musel vystoupit. Lidé ho společně s jinými vojáky objímali, líbali, zasypali květinami. A právě tu se ozval onen výbuch. Hitlerovec, který se schoval v jednom domě, vystřelil z pancéřové pěsti. Grigorij Ivanovič zahynul,“ vzpomínal na stránkách armádního deníku Obrana lidu Ťurněv.
O dva roky později nicméně přiznal, že to bylo spíše někde u Jihlavy. Vojenští historici po sisyfovském pátrání došli k závěru, že Sacharov padl v Hrotovicích, městečku ležícím asi osmnáct kilometrů jihozápadně od Třebíče. A tady nastal problém. V Hrotovicích totiž poslední den války dopadly tři letecké pumy, které zabily 177 lidí, z toho 36 sovětských vojáků. A neshodilo je Luftwaffe, ale sovětský šturmovik.
Jak je možné, že se pilot tak strašlivě spletl a místo ustupujících Němců bombardoval vlastní? Mohla za to smrt návodčího, který letcům světlicemi signalizoval přední okraj fronty. Chvíli před neštěstím padl u Slavětic ležících tři kilometry východně od hrotovického náměstí a posádka tak vítání rudoarmějců považovala za rojení německých jednotek.
Hrotovičtí si připomněli události z konce války, kdy na osvobozené město dopadly sovětské bomby.
Tato verze tragédie se husákovskému režimu dva roky po zadušení pražského jara nehodila, a tak se začaly vymýšlet alternativní verze. Masakr prý způsobily dělostřelecké granáty odpálené od Myslibořic, které osudový den ještě drželi nacisté. Takto osudový den v roce 1973 líčila Obrana lidu:
Na námestí pred kaštieľom je plno ľudí, je poludnie, 8. máj 1945. Nemci vraj podpísali zastavenie palby, vzali nohy na plecia a utekajú, čo im para stačí. Slnko svieti a z miestneho rozhlasu sa ozýva pieseň „Hej, Slované“ a potom „Kde domov môj“. Tanky so červenými hviezdami na hrotovic kom námestí dodávajú pocit istoty. V záhradkách kvitnú čerešne a dobre sa dýcha.
„Priatelia, schovajte sa! Veď Nemca tu stretneš na každom kroku... Vojna ešte neskončila,“ hovorí zvučným hlasom plukovník. Ale stovky občanov obliehajú námestie a nikomu sa nechce domov, každý chce byť pri tom, nadišiel predsa dlho očakávaný okamih, je tu prvý deň slobody, prvý deň mieru. Neopísateľná radosť a budbu z reproduktorov prerušia tri nepochopiteľné výbuchy, kvitnúce čerešne sa zašumia, pach ohňa sa zmieša s nárekom a zúfalými výkrikmi, nastane zmatek. Ľudia prchajú na všetky strany, živí ťahajú so sebou zranených a mŕtvych. Plukovník a jeho šofér znehybneli na svojich sedadlách v terénnom aute, ako keby chceli pokračovať v ceste...
Záhada rozluštěna, hlásil v roce 1973 deník Obrana lidu. O skutečné příčině masakru v Hrotovicích však pomlčel....
Mlžení kolem skutečného osudu Sacharova rozehnala až revoluce a speciální vyšetřování expertů z Vojenského historického ústavu a Kriminalistického ústavu. Došli k závěru, že na hrotovickém náměstí zabíjely německé letecké pumy s tyčovým zapalovačem, které koncem války používalo sovětské letectvo.
„Tyto pumy vybuchovaly ve výšce půl metru nad zemí a jejich výbuchový účinek plně odpovídá všem následkům způsobeným explozí v Hrotovicích... Zmíněné pumy používala jako trofejní sovětská vojska i z lehkých letounů,“ cituje portál města Hrotovice z odborného posudku.
Co se týče Sacharova, v provizorním hrobě před Rudolfinem si dlouho nepoležel. Jeho milenka ho krátce po válce nechala exhumovat a převézt do Kyjeva, kde spočinul po boku ukrajinských velikánů na Bajkově hřbitově. Každý květen na něj vzpomínají v Hrotovicích, kde jeho jméno vévodí pomníku obětí tragického omylu sovětského pilota z posledního dne druhé světové války.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
