Pro podání žaloby Ústavnímu soudu (ÚS) tehdy hlasovalo 38 senátorů, zbývajících 30 bylo proti. Koncem března 2013 se ale Klaus dozvěděl, že se z údajné velezrady před soudem zodpovídat nebude. Soud zastavil řízení s odůvodněním, že Klausův mandát krátce po podání žaloby vypršel.
Lidé kolem Klause tehdy označili postup ÚS za očekávatelný. „Je pozitivní, že se Ústavní soud v této kauze nenechal zatáhnout do politického boje,“ sdělil Petr Macinka z Institutu Václava Klause.
„Ale pan prezident by se neobával ani meritorního projednávání. Ta žaloba je od začátku nezodpovědnou exhibicí,“ uvedl bývalý Klausův tajemník Ladislav Jakl. Předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD) oznámil, že rozhodnutí soudu respektuje, stejně jako senátor Jiří Dienstbier (ČSSD), jeden z iniciátorů žaloby.
Podejte na Klause žalobu z velezrady, vyzvali Senát aktivisté a osobnosti |
Tehdejší premiér Petr Nečas (ODS) řekl, že by měli senátoři, kteří žalobu podpořili, zvážit rezignaci. Podle Nečase by měli strůjci ústavní žaloby zvážit další působení ve veřejných funkcích. „38 senátorů touto blamáží a svým zcela nezodpovědným chováním dosáhlo jen toho, že zásadním způsobem poškodili ČR v zahraničí,“ uvedl Nečas.
Senátoři vytýkali odcházejícímu prezidentovi kontroverzní amnestii, to, že do té doby nepodepsal doplněk lisabonské smlouvy o novém záchranném fondu eurozóny a že otálel s podpisem dodatku k Evropské sociální chartě.
KOMENTÁŘ: Velezrada jako příklad izolace, v níž si Klaus tvoří názory |
Žaloba poukazovala také na to, že Klaus téměř rok nejmenoval žádného ústavního soudce. Prezidentovi dále vytýkala, že pět let navzdory soudnímu verdiktu nerozhodl o jmenování Petra Langra soudcem.
