Dva dny před Vánoci se Arménie a Ázerbajdžán vzájemně obvinily z porušování klidu zbraní ve sporné oblasti. „Už delší dobu se nedá mluvit o tom, že by šlo o zamrzlý konflikt. V poledním roce nebo dvou se ale začíná objevovat i těžká vojenská technika,“ popisuje situaci Šmíd.
Podle Arménie eskalovalo násilí příliš a obě kavkazské země jsou po jednadvaceti letech znovu ve válce. „To, co dnes máme, je válka. Musíme použít slovo válka, protože příměří už neexistuje. Ázerbájdžán používá všechny existující zbraně: tanky, děla a protiletecké zbraně,“ nechal se slyšet mluvčí arménského ministerstva obrany Arcrun Hovhannisjan.
Důvodem jsou ázerbajdžánské tanky, které se podle webu Radia Svobodná Evropa objevily na frontové linii ve střelecké pozici poprvé od ukončení války v roce 1994. „Bylo vypáleno okolo 1500 střel z tanků a granátometů,“ cituje web prohlášení ministerstva obrany Náhorního Karabachu.
Vliv celebritNa dění v Arménii má tradičně velký vliv rozsáhlá diaspora, z níž pochází řada veřejně známých osobností. I ty by mohly přispět k uklidnění či eskalaci situace. „Pokud je to civilní osoba, která nemá žádný mandát, ale má společnský nebo ekonomický vliv a její chování má podobu propagandy, tak do konfliktu může výrazně zasáhnout,“ popisuje Šmíd. Například profesionální celebrita Kim Kardashianová, která má arménské kořeny, spory na Kavkaze v minulosti několikrát komentovala a získala pozornost desítek milionů lidí na sociálních sítí. Ačkoliv nemá žádný diplomatický mandát, vypadal její příjezd do Jerevanu na stoleté výročí arménské genocidy jako státní návštěva, na které ji vítal premiér Arménie Hovik Abrahamyan. „Nyní je čas promluvit a každá trocha pomáhá. Nepřestanu klást otázky a bojovat za to, aby genocida byla uznána tím, čím byla,“ nechala se tehdy slyšet Kardashianová do časopisu Time. |
Při střelbě zahynul 24letý voják Garik Avanesian a některé zdroje uvádí, že druhý den zahynul ještě jeden 21letý voják. Podle zprávy arménského Regionálního výzkumného centra zemřelo při prosincových přestřelkách celkem šest lidí.
Ázerbajdžán tvrdí, že jeho jednotky zasahují jen na svém území, kde jsou arménské jednotky nelegálně. K uklidnění násilí vyzvaly aktéry už i Spojené státy. „Současná eskalace násilí a použití těžkých zbraní je nepřijatelné,“ uvedl mluvčí amerického ministerstva zahraničí John Kirby.
Jen den po prohlášení o válce ohlásilo Rusko utužení vazeb s Arménií. V kavkazském regionu vytvoří sjednocený systém protivzdušné obrany. Náměstek arménského ministra obrany David Tonojan na dotaz, zda se nová dohoda uplatní i v případě obnovení bojů s Ázerbájdžánem, prohlásil, že „není důvod pochybovat o efektivnosti sil a prostředků protivzdušné obrany Náhorního Karabachu“.
Podle Šmída však Rusko dalo jasně najevo, že nový systém bude stavěný tak, aby ho Arménie nemohla zneužít v případě nové války v Náhorním Karabachu. O tom také svědčí prohlášení ruského ministerstva zahraničí, které chce ve sporu vystupovat jako mediátor. „Rusko použije všech prostředků, aby zprostředkovalo pomoc účastníkům sporu o Náhorní Karabach, včetně schůzek vysokých představitelů obou stran,“ cituje jejich slova Armenpress.
Střety na hranicích nikdy neutichly
Spor o Náhorní Karabach má kořeny hluboko v historii. Ve 20. letech Sověti tuto oblast obývanou převážně Armény přiřkli Ázerbájdžánu, což položilo základy krvavého konfliktu zažehnutého během rozpadu SSSR.
Válku, která stála 30 tisíc životů, rozpoutal v roce 1988 incident, kdy v reakci na zabití dvou mladých Azerů vypukly v Ázerbájdžánu pogromy na Armény. Válka se vlekla šest let a jako oficiální konec se udává podpis dohody o příměří z 12. května 1994 zprostředkované Ruskem.
Mapa Náhorního Karabachu. (7. ledna 2016)
Faktický mír však v oblasti od té doby nebyl. „Od války byla i období, kdy k incidentům docházelo jen sporadicky. Nějaké incidenty tam však byly vždycky a k podpisu mírové dohody nikdy nedošlo,“ vysvětluje Šmíd.
Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě v reakci na současnou situaci uvedla, že s množícími se potyčkami je klid zbraní v oblasti dlouhodobě neudržitelný. Pokud by došlo k válce, byla by zřejmě situace na bojišti daleko vyrovnanější než v devadesátých letech.
Tehdy měla navrch Arménie. Ázerbájdžán sice mohl těžit z ekonomické převahy, Arménii však byla politicky jednotná, měla lépe vybavenou armádu a mohla se spolehnout na podporu Moskvy.
„Došlo k určitému vyrovnání. Ázerbájdžán získal celou řadu finančních prostředků díky prodeji ropy a zemního plynu a svojí armádu tak do značné míry modernizoval. Nejmodernější zbraně přitom nakoupil od Izraele. Arménská armáda je zastaralejší a závislá na ruských zbraních, zato má kvalitní výcvik a jednoduše řečeno bojového ducha. Pokud by došlo k plnohodnotnému střetu, byla by to konvenční krvavá válka,“ shrnuje Šmíd.
