Loni darovalo posmrtně těla 116 000 Japonců, což je osmkrát víc než před 30 lety. To ovšem představuje neúnosnou zátěž pro školy, které nemají dostatek balzamovačů, učitelů anatomie, prostor na skladování těl, ani peněz na celý tento proces, aby takové množství mrtvol plně využily.
Například lékařská fakulta univerzity Kinki v Ósace potřebuje ročně třicet mrtvol, ale na seznamu má 2 000 potenciálních dárců vlastních pozůstatků. Školy po nabalzamování a pitvě pozůstatky zpopelní a popel vrátí příbuzným.
Spalovač mrtvol chránil Afriku před ebolou. Zřekla se ho i vlastní matka |
Podle odborníků v zemi jednak čím dál tím více lidí přijímá myšlenku věnovat vlastní tělo ke vzdělávacím účelům, ale především roste počet těch, kdo k tomuto kroku přistupují z ekonomických důvodů.
Tradiční tabu považující pitvy za „mrzačení mrtvých“ v Japonsku dlouho znamenalo, že medici měli potíže získat mrtvoly právě k pitvám potřebným pro dokončení jejich vzdělání. Museli proto používat jen těla popravených zločinců. Školy se snažily zajistit jednu mrtvolu na každé dva studenty, ale občas se kolem jednoho těla tísnilo až deset mediků.
