Radima z Dejvické zná leckdo. Patří téměř k místnímu inventáři. Ve svém provizorním stánku u výstupu ze stanice metra prodává květiny. V posledních dvou týdnech ale nabízí kolemjdoucím i další službu, připojení k internetu zdarma. Ostatně hlásá to i tričko, které nosí na sobě. Nese nápis „Free WI-FI Charity“.
„Pomáhám jim to rozjet. Sám internetu a takovým vymoženostem moc nerozumím,“ zmínil, zatímco z kapsy vytáhl malou krabičku, takzvaný wifi hotspot.
Charitativní projekt Wifi 4 Life je teprve v zárodku. Jeho cílem je lidi bez domova vrátit zpátky do běžného života, i když dost nezvyklým způsobem. Měli by fungovat jako chodící mobilní internetová síť. Radim je zatím jakýmsi testovacím jezdcem.
„Napadlo mě to v Kanadě, když jsem tam byl na studijním pobytu a nemohl jsem sehnat připojení na internet,“ řekl jeden z tvůrců projektu Luboš Boleček.
Když přemýšlel, jak problém nedostupného internetu řešit, napadlo ho, že by mu s tím mohli pomoci lidé bez domova. „Ve výsledku už ten projekt není ani o internetu, ale o pomoci. O pomoci lidem, kteří se dostanou na dno,“ doplnil.
Osm hodin jako v práci
Jeho plán je následující: organizace vybere první šestici bezdomovců, kteří budou podobně jako Radim označeni tričkem. Budou u sebe nosit zařízení, které zajistí připojení na internet v okruhu dvaceti metrů.
Bezdomovci by měli být na nejfrekventovanějších místech v Praze zhruba osm hodin denně. Tedy stejně, jako kdyby chodili do práce. Výměnou za to dostanou jídlo, ošacení a ubytování.
„Tento program by měl trvat šest měsíců. Pak bezdomovce, který se osvědčí, doporučíme některému ze zaměstnavatelů, aby mu poskytl regulérní práci. Nechceme se jako charita chlubit tím, že se o daného bezdomovce staráme deset let, chceme je spíš někam posunout,“ popsal své představy Luboš Boleček.
Wifi hotspoteři by měli do pražských ulic vyrazit oficiálně v listopadu. Do té doby musí autoři projektu sehnat dostatek finančních prostředků. Podle Bolečka jde o 120 tisíc korun, které se Wifi 4 Life snaží získat pomocí crowdfoundingu, tedy internetové veřejné sbírky. „Suma by měla vystačit na první tři měsíce fungování,“ dodal.
Jestli se projekt podaří zrealizovat proto závisí na úspěšnosti sbírky. Zároveň je otázkou, jak ho přijme veřejnost.
S velmi podobným nápadem totiž před třemi roky přišla americká společnost BBH. Rozdíl byl v tom, že lidé bez domova si za čtvrthodinové připojení mohli naúčtovat charitativní příspěvek dva dolary.
Jenže prakticky okamžitě se na společnost BBH snesla vlna kritiky. Podle tehdejších odpůrců by podobná služba bezdomovce ještě více ponížila a stigmatizovala. Stejně jako v projektu Wifi 4 Life byli bezdomovci viditelně označeni tričkem.
„Osobně jsem takové dotazy zaznamenal jen od novinářů. Myslím, že bezdomovci jsou už dnes stigmatizovaní a nikomu to nevadí,“ brání se Boleček.
Šéf sociálního výboru pražského zastupitelstva Patrik Nacher (ANO) uvedl, že obecně podporuje projekty, které vrací bezdomovce zpátky do společnosti. S projektem jako takovým problém nemá s jedinou výtkou: „Neznám detaily, ale pokud by byla míra stigmatizace vyšší než výsledný efekt, ten problém bych s tím měl,“ zmínil.
