Syrský uprchlík čeká ve francouzském Calais na svou šanci už několik měsíců. Za tu dobu podnikl 18 pokusů dostat se do Británie. Při tom posledním málem zahynul.
Pětadvacetiletý Syřan britské stanici vyprávěl, že jeho dobrodružství začalo ve dvě hodiny ráno, kdy převaděč zavedl skupinu 25 uprchlíků ke kamionům na parkovišti. Uprchlíci se snaží dostat do nákladního prostoru aut v noci, když řidiči spí.
Převaděč byl zkušený Kurd, který pomáhá běžencům v Calais mnoho let. Byl si jist, že trajekty s tekutým nákladem neprocházejí rentgeny, takže převoz v nich je bezpečný. Skupinu rozdělil na menší a Syřan skončil se ve skupině se čtyřmi krajany a dva Egypťany.
Venku mrzlo, a když přestřihli zámek a vlezli si dovnitř, ocitli se v příjemně teplé hmotě. „Neměli jsme tušení, co to je za tekutinu, ale podle vůně jsme vytušili, že je to roztavená čokoláda,“ řekl Syřan. Po 15 minutách se muži začali cítit nepříjemně, i když Kurd nechal nahoře štěrbinu, aby mohli dýchat.
„Navzájem jsme se olizovali“
„Měřím 185 centimetrů, ale nedokázal jsem nohama dosáhnout na dno cisterny. Všichni jsme se jednou rukou drželi za horní rám a druhou jsme se přidržovali ramene toho vedle. Kdyby se některý pustil a ponořil se, nedokázali bychom ho vytáhnout,“ popsal čokoládové sevření Syřan.
Po čase mužům začaly trnout nohy. Počítali s tím, že kamion bude naložen za 20 minut, stál však ještě další dvě hodiny. Syřané tiše proklínali prezidenta Bašára Asada, kvůli němuž se dostali do této situace.
Někteří začali říkat, že je tam moc horko a že musejí ven. Jenomže stopy čokolády zanechané kolem auta by prozradily ostatní. Nakonec se rozhodli vylézt všichni. Ti uvnitř kontejneru strkali nahoru toho, kdo vylézal, ten poslední se musel s čokoládou prát sám a ostatní mu mohli pomoci jenom taháním zvenčí. Muž musel nakonec skopnout boty a ty zůstaly v čokoládě.
Zpět do lesa mezi uprchlíky byla cesta dlouhá a lepkavá. „Byli jsme od čokolády od hlavy po paty, měli jsme ji ve vlasech i v očích. Byla dobrá, po cestě jsme se olizovali a za námi zůstávaly čokoládové stopy,“ popsla uprchlík konec svého posledního pokusu o cestu do vysněné Británie.
