Kohl, který zemřel v pátek v Ludwigshafenu, je jedna z nejvýraznějších osobnostní německé poválečné politiky, která zároveň zemi snad nejvíc rozděluje. Na jedné straně kancléř sjednotitel, který dokázal získat souhlas Ruska se zánikem NDR, na druhé straně muž, který kryl podivné financování Křesťanskodemokratické unie (CDU). Jména sponzorů nikdy neprozradil.
Přesto se názor Němců na Kohla posledních pár let zlepšuje. Mohutný muž dosáhl toho, o čem mohl jeho předchůdce Konrad Adenauer jen snít. Sjednotil Německo a změnil mapu Evropy. V křesle německého kancléře vydržel 16 let, což je nejdéle od Otty von Bismarcka.
Spolu s francouzským prezidentem Françoisem Mitterandem je Kohl považován za hlavního architekta Maastrichtské smlouvy, která ustavila Evropskou unii a dala vzniknout společné měně euru. Američtí prezidenti George Bush a Bill Clinton jej označili na největšího evropského lídra druhé poloviny 20. století.
Poslední kancléř, který zažil válku
Kohl se narodil 3. dubna 1930 jako třetí dítě v konzervativní katolické rodině úředníka v Porýní-Falci. Ve svých memoárech přiznává, že ve škole nebyl dobrým žákem a raději s kamarády hrál fotbal.
Bezstarostné období ukončila válka. PrůmyslovýLudwigshafen am Rhein, kde Kohlovi bydleli, byl kvůli velké chemičce BASF pravidelně bombardován, po válce byl z 80 procent zničen. V posledních týdnech války padl Helmutův o čtyři roky starší bratr, 19letý Walter. I budoucí kancléř měl v uniformě Hitlerjugend bojovat s nezadržitelně postupujícími Spojenci, ale válka skončila dřív, než byl do bojů nasazen.
Dva roky poté 16letý Kohl vstoupil do CDU a svou kariéru začal tím, že lepil předvolební plakáty. V memoárech píše, že to pro něj byla důležitá zkušenost, neboť v průmyslovém Ludwigshafenu měli tradičně silnou základnu sociální demokraté a komunisté, nezřídkakdy to skončilo i fyzickými potyčkami.
Odmaturoval v roce 1950, tři roky studoval práva ve Frankfurtu nad Mohanem a poté historii a politologii na nejstarší a nejslavnější německé univerzitě v Heidelbergu.
Roku 1958 obhájil doktorskou práci o poválečném politickém vývoji Porýní-Falce a začal pracovat jako manažer v Ludwigshafenu. O rok později se oženil s Hannelore Rennerovou, s níž měl dva syny. Když jeho žena spáchala v roce 2001 sebevraždu kvůli utrpení, které jí působila bolestivá alergie na světlo, Die Welt napsal, že to Kohla zasáhlo mnohem více než rozchod s CDU, které šéfoval 25 let.
16. června 2017 |
Znovu se oženil po šesti letech, vzal si o 34 let mladší ekonomku Maike Richterovou, po jejímž boku údajně zase našel radost ze života. „Hannelore mi v dopise na rozloučenou napsala, že nemám zůstat sám,“ uvedl v jednom rozhovoru. Mimochodem, byl to poslední německý kancléř, který na vlastní kůži zažil druhou světovou válku.
Přesvědčil Gorbačova i Bushe
Německý satirický magazín Titanic Kohla kdysi zobrazil jako hrušku a přezdívka „Die Birne“ se rychle ujala. Označovala nejen jeho mohutnou, 192 centimetry vysokou postavu s blahobytným bříškem. Byla to i metafora pro politický styl muže, který všechny problémy a krize přečká tak, že je jednoduše „vysedí“.
Kohl v datech
Zdroj: DPA  |
S politikou začal v roce 1960, kdy byl zvolen do městského zastupitelství v Ludwigshafenu, o tři roky později byl poprvé zvolen poslancem zemského sněmu.
V květnu 1969 se stal zemským premiérem Porýní Falce a místopředsedou federální CDU. O dva roky později kandidoval na šéfa strany, ale nezvolili ho. Dočkal se až o rok později, když předseda Bundestagu a kandidát na kancléře Rainer Barzel odstoupil kvůli skandálu s kupčením hlasů. Kohl zůstal předsedou strany dalších 16 let.
Když se jako šéf CDU stal v roce 1976 poslancem Spolkového sněmu, nikdo mu velkou politickou budoucnost nevěštil. „Je naprosto nevhodný. Na to, aby byl schopen vládnout, mu scházejí charakterní, intelektuální a politické předpoklady. Chybí mu prostě všechno,“ tvrdil o Kohlovi proslulý bavorský předák Franz Josef Strauss.
Právě on byl Kohlův hlavní protivník. Ještě v roce 1980 Kohla porazil, na křeslo kancléře strana nominovala Strausse a Kohl si musel počkat. Korpulentní křesťansko-demokratický předák z Porýní-Falce se dočkal o dva roky později.
Kohl se v čele Německa soustředil na tři základní cíle. Spojenectví s USA, znovuobnovení jednoty Německa a budování sjednocené Evropy. Právě jeho úzká spolupráce s Mitterrandem má značnou zásluhu na oživení stagnujícího procesu evropské integrace.
Kohl sjednotil zemi za jedenáct měsíců a bilion eur
Při jedné z neformálních rozmluv se sovětským prezidentem Michailem Gorbačovem v červnu 1989 Kohl prohlásil, že ke sjednocení Německa jednou dojde se stejnou jistotou, s jakou vody Rýna vždy doputují do moře. Jeho slova se naplnila nečekaně rychle.
Když v listopadu 1989 padla Berlínská zeď, Kohl bez konzultace se svými spojenci představil desetibodový plán na „překonání rozdělení Německa“. Jak se později svěřil, myslel si v té době, že spojení bude otázkou tří až čtyř let. Ve skutečnosti se tak stalo už 3. října 1990.
Jak se mu podařilo přesvědčit světové lídry souhlasit se sjednocením Německa 45 let po válce? Gorbačov se netajil, že rozhodující dojem na něho učinilo jejich první setkání v roce 1988: „Choval se mimořádně upřímně a otevřeně. Okamžitě jsem věděl, že mu mohu věřit.“
„Oproti (svému předchůdci) Schmidtovi byl intelektuálně omezený. K lidem se ale dokázal dostat svou bezprostředností. Uměl si získat důvěru,“ vysvětluje Hans-Joachim Noack, který se podílel na jedné z řady Kohlových biografií, jak se Kohlovi podařilo zlomit odpor Gorbačova, tehdejší britské premiérky Margaret Thatcherová a Mitterranda vůči sjednocení Německa. „Vyjma (amerického prezidenta George) Bushe ho tehdy nechtěl nikdo,“ připomíná Noack tehdejší postoj velmocí k německému sjednocení.
Kohlovi stačil rok na to, aby navzdory kritikům sjednotil Německo a přesvědčil je, že se nemusí 80milionového obra obávat. Sjednocení země trvalo pouhých jedenáct měsíců. Náklady přesáhly bilion eur a země bývalé NDR přesto dodnes za západem hospodářsky zaostávají.
V Česku dostal Kohl státní vyznamenání
Kancléř sjednotitel v celoněmeckých volbách v roce 1990 s převahou zvítězil, ale v roce 1994 už bylo jeho vítězství velmi těsné. Přesto se mu podařilo prosadit Frankfurt jako sídlo Evropské centrální banky nebo to, že hlavním městem Německa bude Berlín. Hospodářská situace a nezaměstnanost však způsobily, že volby 1998 těžce prohrál s Gerhardem Schröderem z SPD.
Kohl odstoupil z funkce předsedy CDU, až do roku 2002 však zůstal poslancem. Už v roce 1999 vypukl skandál s financováním CDU z nelegálních zdrojů, hlavně v souvislosti s prodejem tanků do Saúdské Arábie a s nelegální privatizací východoněmecké petrolejářské firmy ve prospěch francouzského koncernu Elf Aquitaine.
Bývalý ruský prezident Michail Gorbačov a bývalý německý kancléř Helmut Kohl navštívili Prahu při desátém výročí Sametové revoluce. (17. listopadu 1999)
Po odchody ze Spolkového sněmu se Kohl z politiky stáhl a v ústraní psal paměti. V posledních letech se však opět objevoval na veřejnosti. Získal řadu ocenění, čestných doktorátů a vyznamenání v Evropě, Izraeli i USA. V roce 1999 byl v Česku vyznamenán řádem Bílého lva I. třídy.
K dvacátému výročí pádu Berlínské zdi se Kohl objevil na konferenci vedle Gorbačova a Bushe kvůli úrazu na kolečkovém křesle. A to jako německá legenda, které ani smutná sponzorská aféra neupře titul „kancléř sjednotitel“.
