„V Čechách lidé umírají špatně. Já nevím, jestli vůbec jde umřít jinak než špatně, ale rozhodně umírají hůř než by nutně museli. Nejsme totiž schopní otevřít dveře, za kterými je tabu, že všichni jednou umřeme,“ říká Marek Uhlíř, ředitel občanského sdružení Cesta domů, které kampaň organizuje.
Umírání po českuSeriál iDNES.cz  (Ilustrační snímek) Stáří a umírání se dříve či později bude týkat každého z nás. Přesto je toto téma ve veřejném prostoru opomíjené, ne-li přímo tabuizované. Redakce iDNES.cz vám proto přináší sérii několika článků věnujících se praktickým otázkám souvisejícím se stářím a umíráním v Česku. Předchozí díly: I. díl - Smrt po česku: děláme, že neexistuje, a končíme v nedůstojných podmínkách II. díl - Češi neumí přijmout smrt. Umírají proto v nemocnicích, míní gerontoložka III. díl - Dům, kam lidé přichází umírat. Umožňuje klidný konec bez samoty a bolesti IV. díl - Přežili hrůzy holokaustu, ve stáří o ně pečují na pražském Hagiboru V. díl - Čím mladší pacient, tím je to těžší, napsal pracovník hospice čtenářům Příští díl v pátek: Babičko, vyprávějte. Dobrovolníci „adoptují“ osamělé seniory |
Sdružení, které poskytuje odbornou pomoc a péči umírajícím a jejich rodinám, provedlo na podzimu roku 2013 výzkum veřejného mínění o umírání a smrti. Nezisková organizace provozuje v Praze také domácí hospic a během posledního roku se postarali o 240 pacientů. Denně přichází do styku s lidmi, kteří čelí smrti zaskočeni a nepřipraveni.
Z výzkumu vyplynulo, že více než polovina lidí nikdy nemluvila se svými blízkými o svých představách ohledně péče na sklonku života. Sedmdesát osm procent lidí by si přálo zemřít doma, v drtivé většině však lidé umírají v nemocnicích, léčebnách dlouhodobě nemocných a domovech pro seniory. K řešení opatření v případě vlastního úmrtí by 63 procent populace přistoupila až v případě vážných zdravotních komplikací.
Ve spojení s kreativní agenturou Yinachi proto přišla Cesta Domů s projektem interaktivní webové aplikace Mojesmrt.cz. Pomocí nevšední kampaně a angažování známých osobností by rádi přitáhli pozornost zejména mladší generace k nevyhnutelnému tématu umírání. V sérii videí promluví herci, sportovci i novináři. Odtajní také své vlastní seznamy představ o smrti.
„Cílová skupina projektu jsou mladí lidé ve věku od 15 do 30 let, ale je možné, že nás výsledky překvapí a web bude úspěšný i u seniorů. Doufáme, že se celý projekt začne virálně šířit,“ popisuje záměr architekt webu Libor Vaněk.
Na webu si lidé mohou vytvořit svůj vlastní seznam posledních přání. Věnují se sedmi tématům, které by si každý člověk měl mít možnost rozhodnout ještě před smrtí. V sérii kroků přitáhnou nejprve autoři pozornost jednoduššími body, například výběrem hudby na pohřeb. Postupně se dostanou až k palčivějším tématům, jako jsou rozhodnutí o způsobu pohřbení, či přání ohledně péče v posledních okamžicích života.
„Jakmile člověk dostane příležitost se nad těmito požadavky zamyslet, každý z nás si pro sebe něco vymyslí. Když se však podíváme kolem sebe, příliš pohřbů, které by se odlišovaly si ale nevybavíme,“ říká spoluautorka projektu Martina Dvořáková. Je to často tím, že lidé netuší, že nějaké možnosti mají a při výběru jsou zcela bezradní. Často také přemýšlejí, zdali je například vlastní návrh parte či netradiční způsob pohřbení dostatečně pietní.
„Jsme připraveni na případnou kritiku, že takovéto mluvení o smrti je nedůstojné. Naše výhoda je, že stojíme rukama i nohama v praxi a můžeme si troufám tvrdit, že víme, co lidé, kteří umírají, skutečně považují za přípustné a nepřípustné,“ dodává Uhlíř.
Stejně tak se lidé nemusí bát vyslovit své požadavky v případě, že se rozhodnou pro církevní pohřeb. „Znám hodně kolegů, kteří jsou velice pružní. I tady je prostor pro domluvu,“ tvrdí evangelický kaplan Pavel Pokorný.
