Tak nám neodsoudili Vondrušku za týrání politického vězně. Po pěti letech souzení nesouzení může odejít Josef Vondruška, komunistický politik, někdejší poslanec a ještě někdejší bachař z věznice v Minkovicích na Liberecku, od soudu se spokojeným úsměvem. Byl osvobozen.
Říká se, že kvůli pochybnostem ve prospěch souzeného. Jenže co když ty pochybnosti provází samo rozhodování soudu? Podívejme se sami. Vondruška byl obžalován už v roce 2008, dva roky trvalo, než se jím soud začal vůbec zabývat. Proč?
Tentýž soud jako ten nynější (Okresní soud v Liberci) jej osvobodil už před dvěma lety, ale nadřízená instance osvobozující verdikt zrušila. A proč je dnes případ na samém počátku, zase u první instance? Délka procesu zaráží asi nejvíc. Tři bývalí političtí vězni přece obvinili Vondrušku už v roce 2006. Jaký že se to dnes píše rok?
Spravedlnost není slepá, ale v Česku je pořádně kulhavá.
Další komentáře najdete v sobotní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Vondruška má právo na vítězný úsměv. Může to být podobný úsměv, který viděli mnozí na tváři Vondruškova (stranického a poslaneckého) kolegy Miroslava Grebeníčka, když dlouhé roky vysvětloval, proč jeho otec obžalovaný za mučení vězňů nemůže přijít k soudu (taky k němu nikdy nepřišel).
Další scénář Vondruškova procesu každého napadne. Nadřízená instance zase verdikt zruší, zase uběhne pár let a zase o tom vyjde několik článků a komentářů. Upřímně, komentáře mě baví, ale psát pořád dokola o tomtéž je dost těžké.
"Bylo potřeba najít klacek na komunisty," komentuje proces Vondruška. Političtí vězni mají nejspíš pocity opačné. "Není to klacek na spravedlnost?" mohou se ptát. Víme, že česká justice má s komunistickým dědictvím problém. Víme, jak bylo složité, než si veřejnost vybojovala alespoň to, že byly zveřejněny seznamy soudců-komunistů. Víme také, jaké poměry v komunistických kriminálech panovaly. Rok a půl před pádem režimu ve vězení dokonce umírá Pavel Wonka. Ani za jeho smrt nikdo potrestán nebyl. Proč? Nebo spíše – jak je to možné?
Zatímco německá justice významně zesílila tlak na potrestání posledních žijících dozorců z koncentračních táborů a snaží se o poctivé účtování se svým totalitním dědictvím, zdá se, že česká justice sází na opak. Pomalost a nepřesvědčivost, to jsou pocity těch, kteří sledují rozhodování českých soudů zpovzdálí. Jaké jsou však pocity poškozených, příbuzných obětí, všech těch, kterých se rozhodování bezprostředně týká?
