Když v roce 1940 nasicté zakázali Junák, hledali způlsob, jak dohlížet na "správou" výchovu mládeže. V roce 1942 nařídili, aby se každé dítě árijského původu od 10 do 18 let hlásilo do nové mládežnické kolaborantské organizace: Kuratorium. Brzy se ukázalo, že úřad není schopen všechny organizovat.
Okupanti tak povolili existenci jiných spolků ovšem pod dohledem Kuratoria. Pod povoleným Klubem českých turistů tzv. Káčaty se zorganizovali čeští skauti a vytvořili odbojovou organizaci.
"Připravovali jsme se na povstání. Učili jsme starší mládež, jak držet flintičku, cvičili jsme je vojenskému řemeslu, všechno jako ve skautu," popisuje František Wretzl, který zastupoval takzvaný 5. pospol Káčat. Klub český turistů se dělil na pospoly podle junáckých středisek, pod nimi působily jednotlivé oddíly.
František působil v pospolu, kde se organizovalo přibližně dvanáct set dětí. Junáci vytvořili ilegální síť v čele s ústředím ROJ (zkratka Revoluční oddíly Junáka).
Nebylo to hrdinství, ale nutnost
Paměť národaVzpomínky Františka Wiendla tentokrát zaznamenali Junáci v rámci svého projektu Skautské století. V neděli jeho vyprávění odvysílá Český rozhlas Plus ve 20 hodin v pořadu Příběhy 20. století (zvukový archiv pořadu nalezne zde). Reprízu pak naladíte příští sobotu na Radiožurnálu v 21 hodin. Celé nijak neupravené vzpomínky Františka Wertzla najdete na internetovém portálu Paměť národa. |
Nejznámější skupinou, která byla prostřednictvím vysílačky ve spojení s Londýnem, byla skautská Zpravodajská brigáda. "Začátkem roku 1944 mě upozornil bývalý důstojník Boja Charvát, že po nás Němci jdou a že bychom měli na nějaký čas práci přerušit. Poněvadž ale z velitelství žádný pokyn nepřišel, řekl jsem mu, že nic zastavovat nebudeme," vysvětluje Wretzl. Jenomže za pár týdnů mu jeho přítel Bureš alias Jasan, vedoucí holešovického oddílu, představil nového člena odbojové skupiny.
"Tvrdil, že se potkali někde na Karlštejně, prý výborný skaut. Pozdravil jsem se s ním a v duchu se zděsil. Jakoby to měl napsané ve tváři. Když odešel, řekl jsem Jasanovi, že je konec, protože ten kluk je nastražená volavka," vypráví František Wretzl. Měl pravdu.
Gestapo nejprve zatklo Jasana. František navštívil jeho matku, od které volal do své práce – zasilatelského podniku, kde mu řekli, že ho tu hledala tajná německá policie. Běžel domů, kde ho na schodech zastavil soused, ať uteče, že ho tam čekají četníci. Odpověděl, že nemůže jinak. Policista ho sice odvedl a celou noc držel ve vazbě, ale na příkaz gestapa ho propustili, protože se konaly oslavy Dne mládeže na Strahovském stadionu v Praze.
Tady musel jako vedoucí s káčatskými oddíly pochodovat. Hajlovat na politické představitelé protoktorátu a Kuratoria demonstrativně skauti odmítli.
Věděl, co ho hned druhý den čeká. O gestapáckých metodách si nikdo iluze nedělal zvláště po Heydrichiádě, kdy mučením odbojářů dokázali gestapáci odhalit síť Obrany národa. "Mohl jsem utéci, schovat se, ale ohrozil bych druhé a svoji matku. To nebylo hrdinství, ale čistá nutnost," vysvětluje Wretzl se sám přihlásil na gestapu a rozhodl se vzít všechno na sebe.
Bodaly ho jehly v nohách
Už při prvním výslechu, kde byli tři gestapáci, ho ztloukli. Jeden z nich si rukou prohrábl vlasy a zeptal se ho, co to znamená. Odpověděl, že neví, a dostal ránu do tváře. Potom se vyslýchající rukou zachytil vlastního opasku a ptal se, co to znamená. Opět nevěděl a následovala další silná rána do obličeje.
"To byla znamení v Jasanově oddílu. Sáhnout si na opasek znamenalo: vše v pořádku. Prohrábnout si vlasy signalizovalo, že nablízku je udavač, kontrolor a všichni musí hajlovat a dávat si pozor na pusu," vysvětluje František, kterého gestapáci po tomto seznámení odvlekli do vedlejší místnosti.
Ta už měla dvojí odhlučněné dveře. Vyslýchajících na něj bylo pět: "Otázky šly rychle za sebou stejně jako pořádné facky. Tu zleva, tu zprava, přímo do tváře a jak to jen šlo. Pak mě svázali do kozelce a nechali stát. Zpočátku se nic neděje, ale po chvíli se ozvou nohy. Začnou svědět a svědění se stále zvětšuje. Potom se člověk začne potit. Pot stéká do středu čela a odtud odkapává na zem. Co chvíli gestapák přišel, podíval se na zem a prohlásil: ´To nic není, to musí být celé jezero. ´ Jenomže za chvíli mě přestaly nohy nést a já ztrácel rovnováhu. Kýval jsem se ze strany na stranu a uvažoval, jestli padnu na skříň nebo hlavou na umyvadlo. Největší lahůdka přišla, když mi sundali pouta a já se narovnal. Jak se krev hnala do nohou, tak to bylo jako tisíce jehel, které ostře bodaly," popisuje Wretzl gestapácké manýry.
Za skautské přezdívky dostával rány do varlat
Protože Wretzl zatvrzele tvrdil, že zná jen přezdívky a ne skutečná jména, změnili vyšetřovatelé taktiku. Postavili ho na několik kroků od zdi, dva se postavili za něj po stranách a v rukou si pohrávali jeden s lanem, druhý s gumovou hadicí. Františka donutili k předklonu a svlékli mu kalhoty.
Velká letní soutěžNeziskové organizace Post Bellum a Pant, portál iDNES.cz, Český rozhlas, MF DNES a ČT vyhlašují velkou letní soutěž Příběhy 20. století. Natočte vyprávění svých rodičů, babiček, dědečků či známých a vyhrajte 50 tisící korun, chytrý telefon nebo tablet a profesionální smlouvu pro dokumentaristy. Podrobnosti najdete na oficiálních stránkách soutěže. Každý registrovaný obdrží zdarma DVD Příběhy 20. Století. |
Mlátili mě oba současně přes zadek. Kolik ran jsem vydržel bez hlesu, nevím. Potom jsem se začal akusticky projevovat, přičemž jsem se snažil, nedělat jim moc velkou radost," odlehčuje smíchem své vyprávění František Wretzl.
Gestapu trvalo několik dní, než jim volavka donesla další jména. František s Jasanem však byli jediní, které pak bez soudu transportovali do koncentračních táborů. Ostatní byli propuštěni. Podle historiků sehrála roli jiná kauza. Gestapo totiž ve stejném období odhalilo rozsáhlou sokolskou síť odbojářů. Kdyby se navíc ukázalo, že i Junáci mají funkční zpravodajskou síť, mohlo by to vyšetřovatele stát jejich kariéru nebo by je dokonce někdo mohl obvinit ze sabotáže. Vždyť od heydrichiády propagandisticky hlásili, že český odboj byl paralyzován. Nebyla to pravda.
Případ Wretzl nechali takříkajíc vyšumět, soud se nekonal a transportovali ho do Malé pevnosti Terezín a později do Flossenbürgu. Před koncentrákem byl zachráněn například tenkrát zatčený Jiří Navrátil, donedávna starosta Junáku. Co však nedotáhlo gestapo, to dokončili komunisté. Mnohé skauty z tohoto případu věznili v uranových lágrech s mnohaletými tresty za údajnou velezradu. Navrátil si odseděl jedenáct let. František Wretzl pracoval po roce 1948 v ústavu obalové techniky, komunisté mu zakázali vést oddíl, Junák se opět stal nepohodlným mládežnickým spolkem. Po jednom pokusu v roce 1968, se Junák definitivně obnovil až po roce 1989.
Legio AngelicaČtyřiadevadesátiletý František Wretzl alias Baron je jedním z posledních žijících skautů legendárních oddílů Legio Angelicy (z lat. Andělské legie, pozn. red.). Oddíly však původně neměly s Junákem mnoho společného. Vznikly jako spolky ministrantů, tedy dětí, které pomáhaly katolickým kněžím při bohoslužbách. Ministranty vedl benediktýn Metod Klement. "Tuším, že ještě v roce 1933 tento páter napsal, že ministrant musí být dochvilný a plně oddaný farnosti. Před kostelní službou nesmí dávat přednost jiným organizacím jako je Skaut, Sokol, Orel," říká historik z ÚSTR Jan Synek. Klementův odmítavý postoj k Junáku se radikálně změnil, když odjel k Jadranu léčit si lupénku. Náhodou se tu potkal s vůdcem tamějších skautů Tihamérem Tóthem. Do Československa se vrátil okouzlen tímto světovým hnutím, které vede mladé lidi k samostatnosti, vojenským a zálesáckým dovednostem a charakternosti. Party ministrantů Legie se připojily ke Svojsíkovým junáckým oddílům. Formálně přestaly existovat, když je zakázali nacisté v roce 1940. |
