Horolezec Radek Jaroš (v zelené bundě) pozorně sledoval závody světového poháru

Horolezec Radek Jaroš (v zelené bundě) pozorně sledoval závody světového poháru horských kol v Novém Městě na Moravě a fandil kamarádce Tereze Huříkové. Na kole jezdí poslední dobou dost, ale kvůli špatnému počasí ho nechal v neděli raději doma. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Horolezce, cyklistu a pradlenu Jaroše stále trápí prst. Asi ho uřízne

  • 0
Novoměstský horolezec Radek Jaroš si kvůli Specialized Racing týmu hrál na pradlenu. Profesionálnímu týmu na světovém poháru v Novém Městě pral prádlo. Velký fanoušek cyklistiky pak v nedělním závodě žen držel palce kamarádce Tereze Huříkové a kolo kvůli počasí raději vůbec nevytáhl.

Lidé znají Radka Jaroše jako úspěšného horolezce, který vystoupal na třináct ze čtrnácti osmitisícových vrcholů a blíží se tak splnění svého snu - jako první Čech dosáhnout na Korunu Himálaje.

V poslední době se však devětačtyřicetiletý rodák z Nového Města na Moravě proměnil spíše v milovníka kol. "V současné době je pro mě největší radostí cyklistika. Ať už silniční nebo horská," prozradil.

Horolezec, který kvůli omrzlinám ze své poslední expedice na Annapurnu přišel o sedm článků prstů na nohou, se připravuje na kole. "Mám za sebou soustředění na Mallorce, kde jsme byli na kolech před měsícem a půl. Pak jsem se byl s kolem podívat ve Švýcarsku a Itálii a zhruba před čtrnácti dny na týden v Havaru (v Iránu - pozn. red.)," prozradil.

Sobotní ráno rozhodlo, Jaroš kvůli chladnému počasí nejel

Na sedlo svého horského kola se chtěl posadit i při víkendovém závodě Světového poháru v Novém Městě na Moravě. Nakonec však účast v doprovodném maratonu pro veřejnost na 40 nebo 80 kilometrů vzdal.

"V sobotu ráno, při sedmi osmi stupních, jsem si řekl, že to fakt není příjemný zážitek," omlouval se s úsměvem. "Řekl jsem si, že na horách strádám docela dost, takže na Vysočině nechci," doplnil. "Chci si dělat jen příjemné zážitky," měl jasno.

Jedním z nich byla účast na elitním bikovém závodě v pozici fanouška. Zatímco v sobotu sledoval boje juniorů a závodníků do 23 let, v neděli fandil své kamarádce Tereze Huříkové.

"Budu jí fandit jako o život," sliboval. "Stejně jako celému českému mančaftu. Ale s Terou jsme fakt dobří kámoši, takže jí budu držet palce na bednu."

Kulhavému nezávidí. Je na něj hrozný nápor, připouští

Se sympatickou závodnicí, která sedmým místem na loňském mistrovství světa vybojovala nejlepší umístění české závodnice na světovém šampionátu, se zná díky společnému sponzorovi.

"Ve stejném týmu je s námi třeba i lyžař Lukáš Bauer," představuje skupinku Craftu, ve které jsou také sjezdař Ondřej Bank, triatlonista Filip Ospalý a dva zástupci extrémních sportů - cyklista Jan Kopka a kajakář Jan Lásko. "Tam jsme se s Terkou seznámili. A od té doby se kamarádíme," pochvaluje si Jaroš.

I díky tomu byl novoměstský horolezec pozván na páteční oběd Specialized Racing týmu. "Nejlepšímu týmu na světě jsem ve čtvrtek pral čtyři pračky prádla u mě doma," líčí úsměvnou historku. "Protože tady nějak nefungují ty služby, na které jsou z Ameriky zvyklí," doplnil. "Na oplátku mě pozvali na společný oběd."

Toho se účastnil i olympijský vítěz a česká hvězda elitního týmu Jaroslav Kulhavý. "Byl furt zaměstnaný, dělal nějaké interview. Ani mu nezávidím, protože je mi jasné, že je na něj strašný nápor," líčí Jaroš, který si mohl prohlédnout i zlatou medaili z Londýna.

"Je pravda, že jsem ho asi trošku zklamal, protože jsem mu řekl, že Martin Koukal měl hezčí," připomněl člena bronzové štafety v běhu na lyžích ze zimní olympiády ve Vancouveru.

"Tahle olympijská medaile je krásná, zlatá, úžasná. Nádherný výkon i odměna," smeká Jaroš před Kulhavým. "Ale prostě medaile z Vancouveru, to bylo takové umělecké dílo."

Nejvíce zlobí poslední, zbylý prst na levé noze

Jak je na tom Jaroš zdravotně? Bude se moct vrátit do hor a zdoláním K2 zkompletovat všech čtrnáct osmitisícovek?

"Když sednu na kolo, je to dobré. Relativně tak mám i dost najeto, vlastně nejvíc, co někdy za celou sezonu," popisuje. "Ale nějak mě trápí ten jediný prst na levé noze. Nevím, jestli ho nebudu nakonec muset uříznout," vypráví s klidem Angličana.

"Je pokrčený. A když chodím, běhám nebo se jinak pohybuji, je tam napětí, které ho trhá," vysvětluje. "Je možné, že si to časem sedne. Ale zatím je to můj největší problém," doplnil.

A lezení? "Na Havaru jsem to zkoušel. Pro mě je problém dostat se do lezeckých bot, které se používají na skalách. Je to hodně malá a úzká bota," líčí své potíže. "Tohle ještě budu muset nějak vyřešit. Myslím ale, že to už pomalu zkusím," věří si.