Volat po hlavách vysokých státních úředníků je v době nedůvěry v politiku populární. Právě proto by to neměla odpovědná média činit. Marasmus státní správy je dlouhodobý a odpovědnost za něj nesou hlavně politické strany. Jsou však výjimky.
Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová řekla, že protikorupční detektivové tajili před státním zastupitelstvím desítky případů (více zde). Šéf detektivů Tomáš Martinec po sporu s Bradáčovou, který dostal i osobní rozměr, rezignoval. Policejní ředitel Červíček to pochválil jako chlapský čin.
Jenže tohle není hra v golfovém klubu.
Jsou jen dvě možnosti a žádná třetí. Buď policisté opravdu protiústavně tajili před žalobci desítky případů, nebo paní Bradáčová lže.
Pocit bezmoci
Podle průzkumů Transparency International považují občané naši zemi za velmi zkorumpovanou. Sami politici často veřejně i v osobním hovoru říkají, že voliči se jich doslova štítí. Přesvědčení, že celá politika je prolezlá korupcí, je všeobecné, byť patrně přehnané.
Případ poslance Davida Ratha, který byl přistižen s miliony korun v krabici od vína, však nepřímo svědčí o tom, že politici, aspoň někteří, získali dojem nedotknutelnosti a všemocnosti. Ale nejde jen o Ratha, který měl tu "smůlu", že byl chycen. Velká podezření se vznášejí nad dalšími prominenty.
Marek Dalík, fámulus bývalého premiéra Topolánka, si prý kvůli zbrojním obchodům řekl o stovky milionů. O úplatek prý žádal i exministr obrany Barták. Policie odložila z málo pochopitelných důvodů případ bývalého socialistického ministerského předsedy Grosse, který zbohatl tak, že od téhož člověka lacino koupil a záhy mu totéž zboží draho prodal. Naše i zahraniční policie se zabývá případem možné krádeže Mostecké uhelné společnosti jejími manažery. Vysoce podezřelé jsou zbrojní zakázky: obrněné transportéry, nadzvuková letadla i přepravní letouny.
Podle informovaných zdrojů si korupčníci v krajích ukrajují lví podíl z peněz, kterými podporuje chudší regiony Evropská unie. V několika případech už policie podezřelé obvinila. Společnost je pocitem bezmoci vůči zkorumpovaným úřadům frustrována. Lidé, kteří se zajímají o politický život, se cítí zklamaní a podvedení, a to tak, že mnozí občané se domnívají, že i za spornou amnestií bývalého prezidenta Klause stály úplatky.
Nyní už bývalý šéf protikorupční policie Tomáš Martinec.
Bezmoc by nebyla taková, kdyby policisté a justice byli úspěšnější v odhalování korupce. Jenže zmiňovaný případ Stanislava Grosse, váhání v případu Opencard či Mostecké uhelné vedou ke skepsi. Veřejnost ví, že v případu Jiřího Čunka vláda ovlivňovala justici. Ví, že ministři do telefonu křičí na vyšetřovatele, či dokonce policejní ředitele a vyhrožují jim. Viděla, jak od soudu odešli bez trestu Bárta a Škárka proto, že si obálky předávali ve Sněmovně, kde se to prý smí.
O to větší je odpovědnost protikorupčních policejních útvarů a státních zástupců. Jestliže ale teď Lenka Bradáčová obviňuje Tomáše Martince ze zásadní chyby, může ještě někdo věřit ve zlepšení?
Desítky případů
"Kauz, v nichž policisté útvaru postupovali mimo zákonný dozor státního zástupce, byly desítky," řekla Lenka Bradáčová v rozhovoru pro MF DNES. Převeďme to do jiného, každému o něco bližšího oboru. Je to totéž, jako by řekl ministr zdravotnictví, že v desítkách případů zanedbali lékaři špičkové nemocnice léčebný postup a jednali, jak se jim umanulo. Možná proto, že byli prostě přetížení a bylo jim zatěžko zvednout telefon.
Možná ale také proto, že chtěli některé nepříjemné pacienty zabít. A od jiných, příjemných si chtěli nechat zaplatit za lepší léčbu.
Taková zpráva by vzbudila rozhořčení a zděšení. Stejné pocity by měl vyvolat výrok paní Bradáčové. Pokud je to totiž pravda, pak zákon masově porušují ti, kdo na něj mají dohlížet. A jestliže to tak je v elitním útvaru, jak to chodí jinde, když se vyšetřují takové "maličkosti", jako je loupežná vražda nebo znásilnění?
Tak závažné tvrzení se přeci nedá vyřešit tím, že se všemi poctami odstoupí jeden velitel. V lepším případě je totiž v práci policie neuvěřitelný nepořádek (škoda, že v novinách nepoužíváme jadrnějších synonym).
V horším případě policisté podle vlastního uvážení nebo na objednávku vyšetřují, či nevyšetřují. Prezident takové policie se měl poděkovat už včera.
Ještě horší by ale bylo, kdyby lhala či skutečnost upravovala Lenka Bradáčová, aby si pomohla v těžké situaci. Jak svou funkcí, tak osobně je jedním z mála symbolů fungující spravedlnosti. Pokud takto vážně obvinila policii a neměla by pro to dvousetprocentní důkazy, měla by okamžitě odejít ona.
Na tahu je teď policejní prezident Červíček. Co nejrychleji by měl dokázat, že jeho podřízený jednal buď špatně, nebo správně. V prvním případě by na něj měl podat žalobu. V druhém případě by měl obžalovat Lenku Bradáčovou.
